Audio verze článku:

Na olomouckém Tabulovém vrchu už třetím rokem hospodaří kolektiv více než čtyřiceti lidí. Iniciativa Za()hrada má ale v Olomouci mnohem hlubší kořeny, její šestnáctiletá historie se začala psát na hradbách v centru města.

Skupina lidí z Divadla nacucky! proměnila před šestnácti lety nevyužitý prostor v centru Olomouce v komunitní zahradu. I když se adresa po letech změnila, filozofie komunity zůstává stejná. „Chceme společně tvořit, pěstovat a propojovat environmentalismus, aktivismus a umění,“ říká jeden z koordinátorů Za()hrady Jakub Sobotka.

V Evropské unii se v současnosti chová více než 350 milionů nosnic. Ilustrační foto: NighthawStudio, Unsplash
Česká vajíčka už nebudou pocházet z klecových chovů. Místo nich se na trh dere víc vajec z Polska a Ukrajiny

Tabulový vrch je městská část na periferii Olomouce, takže zahrada je pomyslnou oázou mezi normalizačním sídlištěm, vilovou zástavbou a průmyslovým areálem. Na dvou a půl tisících metrech čtverečních se aktuálně nachází čtyřicet čtyři záhonů vystavěných do kruhu kolem „divoké“ louky.

Lucie Kovárová si sem dnes přišla vybrat svůj záhon. „Vyrůstala jsem v panelovém domě, ale pravidelně jsem navštěvovala babičky, které měly velké zahrady, a přístup k zahradničení mi tak chybí. Bydlím kousek odsud a lokální pěstování zeleniny pro mě bylo velmi lákavé,“ říká šestadvacetiletá zaměstnankyně nedaleké nemocnice.

Hradby nevydržely

Spolupráce s nedalekou Fakultní nemocnicí Olomouc byla při vzniku komunitní Za()hrady na „Tabuláku“ klíčová. Stojí totiž na jejích pozemcích.

„Náš kolektiv oslovil ředitel Fakultní nemocnice Olomouc profesor Havlík s tím, že by byl rád, aby v jejím areálu vznikla komunitní zahrada,“ vysvětluje spolupráci Sobotka. „Tehdy jsme už věděli, že s původní zahradou v centru města je to nahnuté,“ dodává.

Komunitní prostor na tak exponovaném místě, jako jsou středověké městské hradby, musel na Vánoce roku 2024 po jedenácti letech definitivně ustoupit komerci a dokonale zastřiženému anglickému trávníku. Za()hrada tak po dvou letech fungování na dvou místech současně opět hospodaří jen na jednom pozemku. „V úvahu připadaly i prostory přímo za činžovními domy, ale naše představa byla velký otevřený prostor přístupný pro všechny,“ popisuje Sobotka.

Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek a nový ministr životního prostředí Igor Červený (oba Motoristé) na tiskové konferenci po schůzi vlády 16. února 2026. Foto: ČTK / Šimánek Vít
Filip Turek šíří mýtus, že za oteplování země mohou změny orbitu. Proč neví, o čem mluví?

Za()hrada je nyní místem pro každého. „Komunita je pestrá, máme tu rodiče s novorozenci, bezdětné mladé lidi, ale i seniorky, které žijí samy a Za()hrada je pro ně dobrým způsobem, jak potkávat nové lidi,“ říká Sobotka. To je i případ paní Strmiskové, která si dnes přišla vybrat záhon, na kterém by si ráda pěstovala zeleninu.

„O možnosti zapojení se do komunitní zahrady jsem se dozvěděla od sousedky v domě. Dříve jsem si pěstovala maximálně dvě rajčata na balkoně, tak doufám, že tady to bude lepší,“ popisuje seniorka, která oceňuje i to, že má Za()hradu v docházkové vzdálenosti od bytu.

Za menší záhony platí členové komunity od 1200 až 1800 korun za rok. „Chceme dát lidem vybrat, aby cena nemusela být úplně jednotná a zůstala i možnost nižší platby pro lidi, kteří si to nemůžou dovolit nebo nechtějí. Existují tak tři výše příspěvku: drobek, cucek a kus,“ popisuje koordinátor.

Lidé si museli nosit vodu

Lucie Lendacká, která se do iniciativy rovněž připojila, bere cenu spíše jako symbolickou. „Když to rozpočítám do celého roku, tak se jedná skutečně o symbolický poplatek. Zkrátka si odpustím jednu kávu měsíčně,“ uvádí zaměstnankyně Fakultní nemocnice.

Ačkoliv je dnes Za()hrada již součástí areálu nemocnice, první propojení nastalo o několik let dříve v letech, kdy iniciativa častěji provozovala i aktivistické happeningy. „V roce 2013 proběhla akce Hřiště pro všechny, kdy komunita spolu s dětmi pomalovala zdi právě Fakultní nemocnice. Byla to úplně první interakce těchto dvou subjektů, které až téměř o deset let později navázaly vzájemnou spolupráci,“ podotýká Sobotka.

Jsme společnost posedlá hospodářským růstem, říká ekologická ekonomka

Za()hrada je součástí obecně prospěšné společnosti DW7, stejně jako Divadlo nacucky!, jeho edukační oddělení a galerie XY. „Od minulého roku se tyto pilíře snažíme propojovat více, aby bylo veřejnosti zřejmé, že jsme všichni nacucky! Letos chceme v Za()hradě ve spolupráci s galerií XY udělat výtvarnou instalaci. S edukačním oddělením spolupracujeme od loňského roku. V létě v areálu Za()hrady probíhají divadelní, pohybové nebo environmentální workshopy pro děti,“ nastiňuje unikátní mezioborovou spolupráci Sobotka.

Dnes je v zahradě i díky spolupráci s nemocnicí svod dešťové vody ze střechy nedalekého hangáru, přívod pitné vody, kůlna s nářadím nebo třeba pískoviště a houpačka pro děti. Jak vzpomíná Jakub Sobotka, nebylo tomu ale vždy tak.

„Na začátku tady nebyla ani dešťová voda, lidé si museli vodu nosit, nebo jsme ji vozili na dvojkoláku v barelech ze hřbitova,“ popisuje. Na šetrném nakládání s vodou si Za()hrada mimo jiné zakládá.

„Jsme přírodní zahrada, nepoužíváme žádnou chemii. Snažíme se používat mulč jako ochranu před odpařováním vody ze záhonů, letos například pomocí ovčí vlny nebo slámy. A primárně používáme dešťovou vodu,“ vyjmenovává Sobotka některé ze základních principů, díky nimž se Za()hrada může pyšnit označením ukázková přírodní zahrada.

Zahrádkaření není povinné

Zahrádkaření není podmínkou zapojení se do komunity na okraji Olomouce. Takovou možnost oceňuje i Jiří Přivřel, který na „Tabulák“ dnes zavítal se svými klienty z denního stacionáře DC90 na akci stavění budek pro ptáky. „Nepotřebuji mít nutně pronajatý záhon, spíš bych ocenil místo, kde si mohu v klidu třeba rozdělat oheň a posedět, to v Olomouci chybí,“ vysvětluje Přivřel.

V blízké budoucnosti v areálu vznikne i komunitní kurník, o slepice v něm se bude střídavě starat sedm rodin. „Každý den bude mít někdo službu. Pokud slepice obstará, může si vzít vajíčka, když ten den zrovna nějaká budou,“ vysvětluje Sobotka fungování kurníku v komunitní zahradě.

Organizování se ve větší skupině lidí s sebou ale může přinášet i úskalí. „Z naší zkušenosti víme, že nikdo nemusí dělat práce na společném, pokud nechce, a ve finále to tak skutečně i vypadá. Lidí, kteří se zapojují, je zhruba deset až dvacet procent.

Neříkám ale, že je to špatně. Komunita Za()hrady je malý model společnosti a ve společnosti se také nezapojují všichni. Nelze po lidech chtít, aby participovali na něčem, co nechtějí,“ uzavírá koordinátor Za()hrady Jakub Sobotka.

Kateřina Švehlová
Kateřina Švehlová

Kateřina je absolventkou žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde nyní pokračuje v magisterském studiu na katedře environmentálních studií. Zajímá ji cokoliv spojeného se sociálními nerovnostmi, genderem, feminismem a environmentálním hnutím. V létě ráda cestuje po světě stopem.