Na chalupě se elektřina vyrobí, v bytě se s ní svítí. Spotřebovat se ale musí do 15 minut

Majitelé chat a chalup chtějí fotovoltaiky na střechu, ovšem většina z nich netuší, že elektřinu musejí spotřebovat v reálném čase. Nejpozději do 15 minut od výroby. Sdílet energii se tak vyplatí jen s tím, kdo je přes den doma, nebo s firmami.

Bezmála pětina českých chalupářů má na střeše některý typ solárního systému, ať už kolektory na ohřev vody, nebo rovnou fotovoltaické panely. Vyplývá to z květnového průzkumu společnosti Epet na vzorku více než tisíce respondentů.

Pořízení některého ze solárních systémů zvažuje téměř 30 procent dotázaných, polovina přemýšlí o instalaci. Láká je možnost zapojit se do komunitní energetiky. Ovšem průzkum rovněž ukázal to, že většina zájemců neví, jak vlastně zapojení do komunitní energetiky probíhá. Mimo jiné netuší, že sdílení elektřiny je možné pouze v reálném čase.

„Podle platné legislativy, která je jednotná po celé Evropě, se musí vyrobená elektřina spotřebovat do 15 minut od chvíle, kdy ji zaznamená chytrý elektroměr. Pokud se energie nespotřebuje, odchází zpět do sítě jako přebytek. Je proto na zvážení a plánování každého spotřebitele, koho do své sítě zapojí a jaký bude mít pro vyrobenou elektřinu odbyt,“ vysvětluje Roman Šmíd, obchodní ředitel společnosti Epet.

Buď spotřebovat, nebo pořídit úložiště

Co znamená spotřebovat v reálném čase? Fyzická vzdálenost domácnosti, s níž člověk elektřinu sdílí, nehraje roli. Vždy teče do sítě a odtud se podle nastavení sdílení čerpá. „Důležité je, aby se spotřebovala v takzvané obchodní čtvrthodině, tedy do 15 minut od okamžiku výroby, což sledují průběhové elektroměry,“ říká Šmíd.

Sdílení tak funguje v patnáctiminutových blocích. Někdo ze skupiny toho, kdo sdílí, spotřebuje v daném bloku elektřinu a systém výrobu a odběr spáruje. „Právě motivace ke snaze spotřebovávat v době, kdy elektrárna vyrábí, přináší potřebnou flexibilitu odběratelů a ta pomáhá jejich peněženkám i elektrizační soustavě. Jestliže se elektřina mezi sdílejícími nespotřebuje, odchází standardně do sítě a obchodník ji dodá jiným spotřebitelům,“ doplňuje Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Spotřebu je ale možné kombinovat s bateriovým úložištěm. Místo spotřeby lze elektřinu uložit a spotřebovat později.

V některých státech vzdálenost při sdílení roli hraje roli. „V zahraničí existuje běžně pravidlo, že při sdílení s lidmi v okolí se platí nižší distribuční poplatky za sdílenou energii. V Česku to zatím možné není,“ zmiňuje Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace.

Sdílení pro jedenáct domácností

Jestliže se člověk rozhodne svou vyrobenou elektřinu sdílet, doporučují experti nejprve si přečíst podrobný návod na stránkách Elektroenergetického datového centra, kde se vysvětluje, jak se zaregistrovat a jak postupovat dál. Existují různé typy sdílení ve skupinách různých velikostí, například malá skupina aktivních zákazníků může mít až jedenáct členů.

Sdílet se dá mezi rodinou, například z chalupy do bytu nebo se skupinou sousedů. „Nejlepší je ke sdílení vybrat někoho, kdo má vyšší spotřebu v době, kdy fotovoltaika vyrábí, a sám nemá vlastní zdroj elektřiny. Takto se vyrobená energie nejlépe využije a nezůstane v síti jako přebytek,“ doporučuje Šmíd. Tedy ideální je sdílet s někým, kdo je doma během dne, kdy je výroba fotovoltaické elektrárny nejvyšší.

Typicky to bývají obchody, pekárny, malé dílny či kanceláře. Je také třeba hledět na výši spotřeby. „Partner by měl mít dostatečně velkou spotřebu, aby dokázal využít většinu sdílené energie. Pokud má spotřebu malou, část vyrobené elektřiny se mu nehodí a odteče do sítě bez užitku,“ připomíná Štěpán Chalupa.

Je dobré myslet dlouhodobě

Sdílení je podle něj organizačně i administrativně jednodušší, pokud jde o známého, souseda, rodinu nebo partnera, s nímž má výrobce dlouhodobý vztah. „Důležitá je i důvěra, protože pravidla kompenzace, pokud si například nastavíte cenu 0 korun, si domlouváte mezi sebou. Můžete si domluvit nefinanční kompenzaci, například služby, protislužby či barter,“ zmiňuje Chalupa.

Doporučuje přitom mít domluvu s někým, kdo má stabilní provoz a neskončí ze dne na den. U firem i domácností by si výrobce měl předem ujasnit, že budou chtít do sdílení zůstat zapojené dlouhodobě.

Komunitní energetika se obzvlášť vyplatí chatařům a chalupářům. V bytových domech či v husté zástavbě totiž obvykle není možné fotovoltaiku instalovat – omezuje to legislativa i technické podmínky. Na chatě nebo chalupě to ale bývá jednodušší. A pokud tam přes týden nikdo není, pošle majitel nevyužitou elektřinu do svého městského bytu a spotřebuje ji v něm.

Až pět tisíc ročně

A kolik mohou členové energetických komunit díky sdílení ušetřit? Přesná částka se liší případ od případu, ale bývají to tisíce korun ročně. Uveďme modelový příklad: chalupář má fotovoltaiku s roční výrobou kolem 4000 kWh. Na chalupě využije polovinu, druhých 2000 kWh pošle do svého bytu ve městě. V bytě díky tomu sníží odběr od dodavatele. „Protože ale i při sdílení platí distribuční poplatky, úspora činí přibližně 2,40 koruny na každou sdílenou kilowatthodinu. V tomto případě to tedy vychází asi na 4800 korun ročně,“ vypočítává Roman Šmíd.

Výrobce elektřiny obvykle nepokryje příjemci celou spotřebu. Jelikož sdílení funguje po patnáctiminutových úsecích, započítá se jen ta část výroby, která se ve stejném intervalu u příjemce skutečně spotřebuje. „Reálně tedy partnerovi pokryjete část jeho roční spotřeby, podíl závisí na časovém souběhu výroby a spotřeby,“ vysvětluje Štěpán Chalupa.

Příjemce zpravidla stále platí regulované složky, jako jsou distribuce, poplatky a daně. Úspora vzniká hlavně tím, že elektřinu získá za nižší dohodnutou cenu, než má u dodavatele.

I Chalupa vypočítal pro Ekonews modelový příklad, kolik lidé mohou díky komunitní energetice ušetřit. Vychází z něj, že díky sdílení mohou obě domácnosti – tedy ta, která dodává, i ta, která přijímá – ušetřit každá zhruba 3750 korun ročně.

Chytré řízení úspory zvýší

Aktuálně v Česku elektřinu sdílí 25 tisíc odběrných a téměř 17 tisíc výrobních míst. Ta si spolu vyměnila elektřinu v celkovém objemu více než 33 gigawatthodin elektřiny, jak dokládají srpnová data Elektroenergetického datového centra.

Efekt sdílení lze ještě zlepšit chytrým řízením, které sleduje předpovědi počasí, zvyky obyvatel domácnosti a optimalizuje využití vyrobené elektřiny. V oblasti chytrého řízení výroby a spotřeby energie v domácnostech rychle přibývá zařízení, která propojují fotovoltaiku, bateriová úložiště, řízení zátěže, tepelné technologie a pokročilé softwarové funkce.

Na trhu se těchto systémů nabízí spousta a je složité se v nich vyznat. Cech akumulace a fotovoltaiky proto připravil přehledné a odborné srovnání vlastností jednotlivých chytrých řešení, která jsou aktuálně dostupná na českém trhu. Lidé tím také získají přehled, které systémy splňují podmínky pro získání vyšší dotace.

„Nejde o uzavřený seznam, ale o otevřenou platformu, kterou průběžně aktualizujeme. Pokud někdo nabízí další řešení chytrého řízení, které zde zatím nefiguruje, budeme rádi, když se nám ozve,“ říká Aleš Hradecký, předseda Cechu akumulace a fotovoltaiky.