Základem přechodu na nízkoemisní ekonomiku jsou kritické suroviny. Evropská unie je však závislá na jejich dovozu. Zlepšit situaci by mohla recyklace, nicméně kapacity ve státech sedmadvacítky zatím nestačí. Česko není výjimkou.
Bez lithia, kobaltu nebo niklu se zatím neobejde výroba elektromobilů, bateriových úložišť ani dronů. Jenže téměř 80 procent zpracovaného lithia se do Evropské unie vozí z Chile. Přes 40 procent manganu, který se používá při výrobě oceli a slitin, ale i akumulátorů v elektromobilech nebo spotřební elektronice, pochází z Jihoafrické republiky. V případě hotových baterií je Evropa zase závislá na Číně, která kontroluje přibližně 70 procent celého řetězce, tedy těžbu, zpracování surovin i finální výrobu.
Jak tedy snížit závislost na dovozu, která činí Unii extrémně zranitelnou vůči narušení dodavatelských řetězců?
Je jich víc v odpadu než v primárních rudách
Jednou z možností je recyklace, upozorňuje zpravodajský a analytický web The Conversation. Získávání surovin z elektroodpadu a starých baterií se říká „městská těžba“ a k těžení je toho spousta. Jen v roce 2022 globálně vzniklo 62 milionů tun elektroodpadu, jenž obsahuje cenné kovy a materiály v koncentracích vyšších, než se vyskytují v primárních rudách.
Například kobalt z použitých lithium-iontových baterií lze získat s třetinovou spotřebou vody oproti běžné těžbě. Recyklace tak pomáhá nejen šetřit zdroje, ale zároveň udržet klíčové suroviny v evropském oběhu. Na získání jednoho kilogramu kobaltu je potřeba zhruba 250 litrů vody a vznikne při tom více než sto kilogramů odpadního materiálu.
Společné výzkumné středisko Evropské komise (Joint Research Center, JRC) spočítalo, že recyklace by mohla pokrýt až 42 procent evropské poptávky po kobaltu do roku 2050. Konkrétně v Česku je ale potenciál městské těžby u lithiových baterií poměrně malý. „Pokud se v Česku v loňském roce sebralo přibližně 300 tun lithiových baterií, obsahovaly maximálně 100 tun kritických kovů,“ tvrdí Petr Kratochvíl, výkonný ředitel společnosti Ecobat. To je kolektivní systém, který v tuzemsku zajišťuje zpětný odběr a recyklaci všech typů odpadních baterií a akumulátorů.
Recyklačních kapacit je však zatím ve státech sedmadvacítky málo. Světovým lídrem v recyklaci baterií je Čína, která má v roce 2030 podle odhadů ovládat tři čtvrtiny kapacity na jejich zpracování. Evropská unie má dosáhnout pěti procent. Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) je všech dvacet největších světových společností specializovaných na recyklací baterií čínských. V současnosti ovládají přibližně 15 procent trhu s přepravou a téměř dvacet procent trhu zaměřeného na obnovu materiálů.
Recyklační cíle jsou, kapacity ne
Problémem je, že velká část baterií „spotřebovaných“ v Evropské unii se recykluje jinde. Důvodem jsou nejen nižší náklady, ale také to, že je výhodnější zpracovávat odpad v místech, kde se vyrábějí primární materiály.
To by se nicméně mělo brzy změnit. Do konce tohoto roku hodlá Unie podle svých cílů dosáhnout, aby se ve státech EU recyklovalo přinejmenším 75 procent průměrné hmotnosti olověných baterií, 65 procent lithiových baterií, 80 procent nikl-kadmiových baterií a 50 procent hmotnosti jiných odpadních baterií.
Za pět let se pak recyklační cíle zvýší na 80 procent u olověných baterií a 70 procent lithiových baterií. Cílem Evropské unie je, aby se do konce roku 2031 z odpadních baterií získat zpět až 80 procent lithia a 98 procent kobaltu.
Povinnost zpětně odebrat alespoň 45 procent přenosných baterií a akumulátorů uvedených na trh platí ve státech Unie od roku 2016. Podle ministerstva životního prostředí Česko tento cíl plní.
Resort životního prostředí uvádí, že se v roce 2021 zpětně vybralo přes 130 tisíc tun elektrozařízení. Na trh bylo v tom roce uvedeno přes 300 tisíc tun zařízení. Mezi bateriemi a akumulátory tvoří největší podíl na českém trhu ty z automobilů, kterých přibylo za rok 2021 přes 23 tisíc tun.
Do roku 2027 mají členské státy zajistit sběr minimálně 63 procent přenosných baterií uvedených na trh, do roku 2031 minimálně 73 procent. Od loňského roku rozšiřuje nařízení Evropské unie povinnost sběru i na baterie pro elektrokola a koloběžky. Cíl zpětného odběru nastavuje na 51 procent od roku 2028.
V Česku dosud žádné recyklační zařízení na lithiové baterie nefunguje. „Recyklace lithiových baterií je z podnikatelského hlediska velice riziková, protože je investičně i technologicky náročná. Zároveň zatím nejsou k dispozici takové objemy odpadních lithiových baterií, aby se recyklace vyplatila,“ vysvětluje Kratochvíl z Ecobatu.
Důvodem je i to, že se zatím ve velkém nerecyklují lithiové baterie z elektroaut. „Většina baterií z elektromobilů je totiž zatím v záruční lhůtě,“ dodává. Zda se Česku podaří požadavek na recyklaci lithia a kobaltu splnit, není podle Kratochvíla v tuto chvíli možné odhadnout.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
