Margaret Thatcherová byla prvním prominentním světovým lídrem, kterého vědecká data o oteplování planety v důsledku lidské činnosti naprosto přesvědčila. Stala se významnou „zelenou“ aktivistkou a  začala bojovat za urychlené řešení klimatické krize. 

Do té doby se debaty o ozónové díře, kyselých deštích a změnách klimatu odehrávaly převážně mezi vědci mimo politickou půdu.  Samotné téma ochrany přírody bylo tradičně levicové a vstup konzervativní Margaret Thatcherová na tuto scénu byl v té době šokující.

Margaret Thatcherová byla údajně více hrdá na to, že byla prvním předsedou vlády s vědeckým vzděláním než na to, že byla první ženou v této funkci.  Na rozdíl od Eleny Ceaușescu, která si své tituly a úspěchy na poli chemie koupila, Thatcherová vystudovala chemii, a později práva, v Oxfordu.

Když od britských vědců slyšela o skleníkovém efektu a jeho případných dopadech, vyžádala si detailní informace. Poslouchala vědecké argumenty a fakta, i když se nehodily tomu, co chtěla slyšet a kolegové ji od „zeleného“ tématu odrazovali.

Veškerou klimatickou vědu se snažila nastudovat do nejjemnějších detailů, a dokonce požádala o přesné chemické vzorce, které byly použity k analýze kyselých dešťů. Argumenty byly pro ni tak přesvědčivé, že je nedokázala ignorovat a cítila obrovskou zodpovědnost jednat.

Její veřejná angažmá v boji s klimatickou změnou začalo v roce 1988 na večeři v nejprestižnější britské vědecké společnosti, Royal Society v Londýně, jejímž byla členem. Margaret zde přednesla projev, ve kterém varovala před skleníkovým efektem a zdůraznila nutnost akce.

Povzbudila diskusi o klimatu na úrovni kabinetu, pozvala přední vědce do Downing Street, aby vzdělala své ministry, kteří ne vždy byli tak vědecky smýšlející jako ona. Na shromáždění členů konzervativní strany zdůraznila, že ochrana planety je jádrem konzervativní politiky.

„Jsme to my, konzervativci, kteří nejsme pouhými přáteli Země – jsme jejími strážci a správci pro další generace. Jádro konzervativní filozofie a ochrany životního prostředí jsou jedno a to samé. Žádná generace nemá na této Zemi vlastní majetek. Jediné, co máme, je doživotní nájemní smlouva a tato vláda má v úmyslu plně splnit její podmínky,“ uvedla tehdy.

Činy na sebe nenechaly dlouho čekat. Thatcherová zajistila, aby ministerstvo financí investovalo do superpočítačů pro modelování změny klimatu v Hadleyově centru pro předpověď a výzkum klimatu, které je stále jedním z předních světových center pro klimatické modelování.

Byla přesvědčená, že tak nebezpečnou hrozbu jako změna klimatu lze řešit pouze prostřednictvím nadnárodních institucí a nových mezinárodních úmluv.

Ačkoli v OSN prosazovala pokračující ekonomický růst prostřednictvím kapitalismu a svobodného podnikání, navrhla také, že volné trhy nejsou samoúčelné, ale pouze prostředkem k dosažení cíle; podmíněné vytvořením udržitelného životního prostředí. Považovala za nesmyslné výrobky a služby, které vedou k ekonomickému růstu a blahobytu, ale zároveň způsobují výrazné škody na životním prostředí a na kvalitě života.

Její zhruba roční zelené období kulminovalo projevem na půdě OSN v New Yorku 8. listopadu 1989. Sama Železná lady nebyla velkým fanouškem OSN, ale chtěla, aby jí naslouchal celý svět, protože považovala téma klimatické změny za extrémně důležité. Na půdě valného shromáždění vyzvala k okamžitým a naléhavým opatřením k řešení klimatické krize. Precizně propracovaný a dodnes aktuální projev začala  podporou britské vědy od Charlese Darwina až po výzkumy ozónové díry vědců z British Antarctic Survey v Cambridge.

Klíčové momenty OSN projevu byly následující (ve volném překladu):

“Nedávno jsme si uvědomili další zákeřné nebezpečí (projev přednesla krátce po rozpadu východního bloku a pominutí hrozby socialismu a jaderné války, pozn. aut.). Je svým způsobem stejně hrozivé jako nám již známá nebezpečí, se kterými se mezinárodní diplomacie zabývá po celá staletí.“

„Je to vyhlídka na nenávratné poškození atmosféry a oceánů naší Země.“

„Ve svých důsledcích je to srovnatelné s objevem, jak rozdělit atom. Výsledky by mohly být ještě dalekosáhlejší.“

„Vidíme obrovský nárůst množství oxidu uhličitého, které se dostává do atmosféry. Roční nárůst činí tři miliardy tun oxidu uhličitého (na konci 80. let bylo uvolňováno do atmosféry každý rok přes 20 miliard tun CO2. Dnes je to skoro dvakrát tolik, pozn. aut) a polovina uhlíku emitovaného od průmyslové revoluce stále zůstává v atmosféře.“

„Ve stejné době, pozorujeme ničení obrovského rozsahu tropických deštných lesů (každou minutu ztrácíme jedno fotbalové hřiště amazonského pralesa. Odlesňování  a změny krajiny jsou zodpovědné za asi patnáct procent světových emisí, pozn. aut.), které jsou schopné pohlcovat oxid uhličitý ze vzduchu.“

„V polárních oblastech dnes vidíme, jaké mohou být první známky klimatických změn způsobených člověkem.“ (Arktida se otepluje tři krát rychleji než zbytek světa. Důsledkem je prudký pokles mořského ledu i ledovců, pozn. aut.)

“Po generace jsme předpokládali, že úsilí lidstva ponechá základní rovnováhu světových systémů a atmosféry stabilní. Je ale možné, že se všemi těmito enormními změnami (populační růst, zemědělství, využívání fosilních paliv) soustředěnými do krátkého časového období jsme nevědomky zahájili masivní experiment s budoucností naší země.“

„Pane předsedo, důkazy existují. Škoda je způsobena. Co s tím my jako mezinárodní společenství uděláme?“

Na druhé světové konferenci o změně klimatu, která se konala v Palais des Nations v Ženevě v roce 1990, představila Thatcherová výzvu k akci v boji proti globálnímu oteplování způsobenému člověkem. Podporovala nově vzniklý Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), jehož zprávy jsou dnes zásadní. Prohlásila, že potřeba dalšího výzkumu by neměla být omluvou pro zpoždění v zavedení potřebných preventivních opatření na mezinárodní úrovni, pro která existuje jasný důvod už teď (dnes navrhovaná opatření působí drasticky, protože jsme posledních 30 let z velké části propásli, pozn. aut.).

Margaret Thatcherová mimo jiné uvedla:

„Důkazy tam jsou. Škoda je způsobena. Co s tím my, mezinárodní společenství, děláme? … Není dobré hádat se o to, kdo je zodpovědný nebo kdo by měl platit. Musíme se dívat dopředu, ne dozadu. Uspějeme pouze prostřednictvím obrovského mezinárodního a společného úsilí. “

„Přijetí této politiky vnímám jako druh pojištění proti požáru, povodni nebo jiné katastrofě. Je levnější efektivnější jednat hned, než čekat a zjistit, že budeme muset zaplatit podstatně více později.“

Krátce na to se Železná lady vzdala většiny svých politických pozic, zmizela z veřejného světa a přestala se k tématu změny klimatu vyjadřovat. Někteří historikové tvrdí, že téma ochrany přírody jí zůstalo blízké, ale v roce 2003 se zdálo, že udělala zásadní otočku. Označila klimatický aktivismus za „záminku pro nadnárodní socialismus“ a odsoudila výzvy Al Gorea k mezinárodní spolupráci v oblasti změny klimatu za „apokalyptickou nadsázku“. Dokonce chválila George W. Bushe za odmítání Kjótského protokolu.

Přestože přijala ke konci života výrazně skeptičtější postoj, podle historiků a blízkých lidí se Margaret Thatcherová nikdy nevzdala důvěry ve vědeckou metodu a v přesvědčení, že skutečný konzervatismus vyžaduje péči o Zemi pro budoucí generace.

Margaret Thatcherová významně přispěla k tomu, že téma klimatické změny se dostalo do předních světových médií a do popředí politiky. Bohužel to také odstartovalo třicetiletou „válku proti vědě“, kterou krátce poté vyhlásily fosilní společnosti. Začaly masivně sponzorovat think-tanky, které zpochybňovaly veškeré vědecké poznatky spojené s klimatickou změnou.

Urgentní řešení klimatické krize zůstává v Británii důležitým tématem napříč politickým spektrem i dnes. Jeho horlivým zastáncem je i leader konzervativní strany, premiér Boris Johnson. Jak jsme mohli slyšet v záznamu projevu z poslední klimatické konference v Glasgow na podzim loňského roku.

Železná lady pronesla svůj projev v OSN před více jak 32 lety. V té době bylo v atmosféře 352 ppm (částic z milionu) CO2 . Dnes je to 419 ppm a trend vzestupu se jen tak nezpomalí. Naposledy bylo na Zemi konzistentně více než 400 ppm CO2 v atmosféře v době pliocénu před zhruba čtyřmi miliony lety (tehdy byla naše planeta asi o 2-3 °C teplejší než v době předindustriální éry a póly byly pokryty lesy, pozn. aut.).