Kousek od Uherského Brodu se rozkládají pozemky rodinné farmy Šobáňových. Nachází se v třítisícovém Vlčnově a nabízí jak mléčné výrobky, tak maso. Postupem času tady navíc přecházejí na regenerativní zemědělství.
Petr Šobáň vyrůstal mezi krávami a traktory, ale nikdy mu nestačilo dělat věci jen tak, jak se dělaly vždycky. Ve Vlčnově obklopeném malebnou slováckou krajinou dnes hospodaří s respektem k půdě, důvěrou v přírodní procesy a s vírou, že i malá farma může měnit svět kolem nás.
„Táta měl od začátku devadesátých let malou polnost s jednou jalovicí a dvěma voly,“ vzpomíná Šobáň. „Já jsem tam strávil dětství a později i začal pracovat na plný úvazek. Do současného areálu jsme se přesunuli v roce 2011,“ vypráví.
Dnes farma čítá 110 hektarů a žijí na ní krávy, býci, pár ovcí a koz, slepice, krůty, husy i několik prasat. Nejdůležitější je ale stádo zhruba 150 kusů dobytka, který tady chovají na mléko i maso. „Už máme víc zvířat, dojírnu i malou mlékárnu. Ale pořád je to rodinná farma,“ dodává Petr Šobáň.
O zvířata se kromě rodiny stará jen jedna další zaměstnankyně. „Děláme to v blízkém kruhu. Každé zvíře má jméno – tohle je Jarmilka, tohle Zdenička,“ ukazuje. „I ti na maso, co tu jsou rok a půl, jsou prostě naši. To už je kus života. Maso zčásti bouráme doma a prodáváme ze dvora. Chtěl bych to jednou dělat všechno tady, abych nemusel nic posílat na jatka. Ale zatím jsme tak v půli cesty,“ říká.
Když se půda nadechne
S myšlenkou regenerativního zemědělství se Petr setkal poprvé před několika lety. „Slyšel jsem o tom na škole. Zeptal jsem se, kam bych mohl jít na praxi, abych si to osahal. Poslali mě do Rakouska a od té doby se v tom plácám a zkouším,“ uvádí.
Z „plácání“ se brzy stalo cílevědomé hledání. Petr Šobáň začal s meziplodinami a postupným omezováním orby. „Dřív jsme orali všude, dnes už jen na části polí. Třeba kukuřici sázím přímo do staré vojtěšky. Dřív bych si myslel, že to nepůjde,“ popisuje.
Petra také baví experimentovat. „Letos jsem dělal směsi meziplodin ze šesti až devíti druhů – bob, peluška, jetel, čirok, bér… Nejvíc se mi osvědčila směs prosa, slunečnice, světlice barvířské, ovsa, vikve, pohanky a svazenky. Zasel jsem ji po ječmeni a chytla čtyři dny deště. Pak bylo dva měsíce sucho, ale vzešlo to krásně,“ pochvaluje si.
Co se týče hnojení, hlavní snahou Šobáňových je co nejvíce omezit chemii. „Umělých hnojiv dáváme jen trochu do pšenice a do kukuřice. Dřív jsme dávali dvě stě kilo dusíku, dnes sto čtyřicet. Vidím, že to jde i jinak.“
Na otázku, jestli se krávy dojí přímo na pastvě, se zamyslí. „Zatím ne. Láká mě dojírna přímo na pastvě, ale chce to vyřešit spoustu věcí – vodu, elektřinu, odpad. Ale jednou to bude,“ říká.
Lidé vědí, odkud mléko je
Uprostřed Vlčnova stojí mlékomat, který je k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Obyvatelé obce tam mohou kdykoliv zajít pro čerstvé mléko. „Lidé si zvykli, že vědí, odkud to mléko je, že je místní,“ říká Petr.
Z části mléka vyrábí rodina čerstvé sýry, tvaroh, smetanu i jogurty přímo na farmě. Produkty se prodávají ze dvora, v mlékomatu a v několika menších obchodech v okolí.
Na farmě Šobáňovi dělají pravidelně dny otevřených dveří a zvou lidi, kteří si chtějí sáhnout na opravdové zemědělství. Petr se snaží, aby půda nebyla jen výrobní plocha, ale živý, inspirující organismus. Ví, že když se k půdě přistupuje s respektem, dokáže se sama obnovovat. Jeho farma tak není pouze zdroj obživy, ale způsob, jak žít v souladu s krajinou, která ho formovala.
Článek byl publikován na blogu Živá půda.
Aleš Macenauer
Aleš Macenauer působí jako poradce pro vlastníky půdy v projektu Živá půda, který pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu půdy a zhodnotit ji. Zemědělcům pomáhá hospodařit regenerativně a efektivně. Veřejnost zapojuje do monitoringu eroze. U politiků lobbuje za ochranu půdy a regenerativní zemědělství.
