Ekonews se ptají ESG manažerů a manažerek, jak vnímají svoji profesi a co by doporučili všem, kteří s udržitelností ve firmách začínají. Na otázky odpovídala Veronika Hubálková, která působila jako podniková ekoložka či sustainability expertka.
Manažer udržitelnosti či ESG specialista je poměrně nová profese, kterou donedávna v Česku nebylo možné vystudovat. Inženýrský program zaměřený na udržitelnost na Vysoké škole chemicko-technologické teprve loni dokončili první účastníci. Další vysokoškolské programy či vzdělávací kurzy se postupně rozbíhají. Většina manažerů v oboru tak hlavní zkušenosti sbírala v praxi a zároveň v kolotoči legislativních změn.
Co vás baví víc – E, S, nebo G? A proč?
Nejblíže mám k E, protože tudy jsem se k udržitelnosti a ESG postupně dostávala a přes tuto oblast jsem si začala skládat souvislosti. ESG už vnímám výhradně jako celek. V praxi jsem totiž velmi brzy pochopila, že jednotlivé oblasti nejde oddělovat a že bez S a G nemůže dlouhodobě fungovat žádná změna.
Zároveň je pro mě klíčové a baví mě otevřeně mluvit s lidmi o tom, proč je ESG důležité, jaké jsou souvislosti a co to má přinést firmě i jim samotným. Pokud tohle chybí, ESG se snadno a rychle začne vnímat jen jako další firemní zátěž a administrativa. Proto mě baví hlavně propojování E, S a G tak, aby dávaly smysl v praxi a lidé se s nimi dokázali ztotožnit.
Který konkrétní přínos pro firemní udržitelnost považujete ze strany ESG za největší?
Největší přínos ESG vidím v tom, že firmu nutí dívat se na sebe systematicky a v souvislostech, a neřešit udržitelnost jen izolovaně nebo nahodile. Nejde pak o jednotlivá opatření vedle sebe, ale o to, jak spolu souvisejí procesy, lidé, odpovědnosti a dopady.
ESG dává udržitelnosti rámec, který se dá řídit, nejen vykazovat. Pomáhá pojmenovat priority, odpovědnosti a místa, kde má firma slepá místa. Právě tady často vidím výhodu i v tom, když do firmy přijde někdo nový – nemá ještě zažité rutiny a dokáže si všimnout věcí, které se „tak nějak dělají pořád“, nebo se o nich dlouhodobě nemluví, protože se staly neviditelnými.
Zároveň se ale právě v tomto bodě může ukázat i slabina, pokud firemní kultura není otevřená změně nebo ochotě dělat věci jinak. Bez této otevřenosti se i dobře nastavené ESG snadno zastaví na úrovni formy, nikoli skutečné změny.
Co naopak pokládáte za nadbytečnost, která kazí této regulaci pověst?
Problém vidím ve chvíli, kdy se z ESG začne stávat přehnaně formální a odtržená agenda, která se řeší hlavně kvůli splnění požadavků, ne kvůli skutečnému smyslu. Když se pozornost přesune víc na to, jak něco vykázat, než proč se to dělá, ztrácí ESG důvěryhodnost.
Pak se snadno začne vnímat jen jako další administrativní zátěž. To podle mě není chyba samotného ESG, ale způsobu, jakým se někdy implementuje. Tedy bez kontextu, bez práce s lidmi a bez propojení s každodenní realitou firmy.
Kde mají české firmy podle vašich zkušeností největší nedostatky v ESG?
Největší nedostatky jsou podle mě v neujasněném přístupu a roztříštěnosti. ESG se řeší po částech, bez jasného rámce, odpovědností a návaznosti na běžné fungování firmy. Často chybí propojení mezi vedením, jednotlivými týmy a realitou provozu. ESG zůstává na úrovni strategie nebo reportingu, ale už se dostatečně nepřekládá do praxe a do každodenního rozhodování lidí, kteří firmu skutečně tvoří. Bez toho se těžko buduje pochopení, proč je to důležité a jaký to má smysl.
Co byste doporučila začátečníkovi v oboru firemní udržitelnosti, aby co nejrychleji pochopil, o co jde?
Vidím tady dvě roviny. První je člověk, který se do udržitelnosti nebo ESG teprve snaží dostat a ještě nemá žádné pracovní zkušenosti. Tam mi dává největší smysl začít u informací, tedy číst články, sledovat lidi z oboru, ale také číst knihy, které pomáhají pochopit širší kontext a souvislosti, ne jen čistě odbornou literaturu. Důležité je hodně se ptát, snažit se chápat, jak spolu věci souvisejí, a nenechat se zahltit jen pojmy nebo zkratkami.
Druhá rovina přichází ve chvíli, kdy se člověk k praxi dostane. A to platí jak pro lidi přicházející z jiného oboru, tak pro ty, kteří už mají nějaký teoretický základ. Tam je klíčové pochopit fungování konkrétní firmy – jaké má procesy, kde vznikají dopady, kdo o čem rozhoduje a kde udržitelnost naráží na realitu každodenního provozu.
Na závěr bych dodala i trpělivost. Nepůjde to hned, pojmy se budou plést a člověk bude mít pocit, že toho neví dost. Postupně si ale věci začnou sedat a dávat o něco větší smysl.
Máte nějaké konkrétní tipy na kurzy, knihy nebo zdroje, které byste doporučila lidem, kteří se chtějí v ESG a udržitelnosti zorientovat?
Pokud bych měla doporučit konkrétní zdroje k ESG a udržitelnosti, byly by to například kurzy e-learning TÜV SÜD – Analýza dvojí významnosti, e-learning TÜV SÜD – Udržitelnost a ESG, Dekarbonizujeme Česko, KlimaReady či Certifikovaný program Certified Sustainability Manager. Z knih mně zaujaly například Atlas dekarbonizace, Ekonomie koblihy – Kate Raworth, ISO a ESG (avizovaná aktualizace), Udržitelnost a ESG – přehled evropské regulace, ESG a účetní souvislosti či Přístupy k reportingu ESG. Jsou vhodné pro začátečníky, ať už někdo s ESG teprve začíná nebo už má nějakou pracovní zkušenost z jiného oboru.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
