Česko musí posílit návratnost finančních prostředků, které budou dlouhodobě podporovat hospodářskou politiku státu. K tomu by měly sloužit více finanční nástroje jako například záruky nebo zvýhodněné úvěry, které se nyní využívají velmi omezeně ve srovnání s dotacemi. Ty by měly být jen střípkem do skládačky, ale ne motorem změn.
Takové závěry vyplynuly z dubnové panelové diskuse Aliance pro bezemisní budoucnost, která se věnovala tématu financování udržitelného rozvoje.
Podle Oty Melchera, který má na ministerstvu financí na starosti oddělení zelené transformace, resort připravuje Národní strategii financování udržitelnosti, která by měla být hotova na přelomu roku. Jde o koordinaci náročné agendy, která zasahuje řadu resortů, tisíce firem a finanční sektor. Banky i průmysl proto chtějí po státu plán.
Podle odhadů MŽP investice do dekarbonizace vyjdou do roku 2030 přibližně na 3,5 bilionu korun. Zhruba dva biliony by měli zajistit soukromí investoři, zbylou část by měla pokrýt veřejná podpora.
Role komerčních bank v poskytování financování na zelené projekty je klíčová. Podle vrchního ředitele sekce ekonomiky životního prostředí na MŽP Jana Kříže proto MŽP vede debaty s bankovním sektorem a Národní rozvojovou bankou o tom, jak vhodně uplatnit finanční nástroje a jak motivovat soukromé banky, aby státu pomohly s dekarbonizací, a to zejména v oblasti budov a dopravy.
Od roku 2027 totiž vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov (tzv. EU ETS 2). Emise skleníkových plynů v těchto sektorech mají do roku 2030 klesnout o alespoň 43 % ve srovnání s rokem 2005.
Role Národní rozvojové banky
Tomáš Nidetzký, předseda představenstva Národní rozvojové banky uvedl, že udržitelné financování by mělo fungovat pomocí finančních nástrojů jako jsou záruky, úvěry nebo kapitálové vstupy. Národní rozvojová banka nyní ročně podpoří projekty za 10 miliard, do pěti let se chce s projekty na zelenou transformaci dostat na 60 miliard.
Na rozdíl od dotace je finanční nástroj založen na přímé finanční návratnosti jednotlivých projektů a tím i revolvingovém charakteru programu podpory. Dotace, které jednorázově protečou ekonomikou, jsou podle něj ‚peníze sbohem’, protože už se do ekonomiky nevrátí. Naopak návratné finanční nástroje představuji ‚peníze na shledanou’, protože se do ní vrátí. Podle něj je také potřeba uvědomit si, že Česko se z čistého příjemce unijních dotací brzy stane čistým plátcem a je nejvyšší čas hledat jiné a udržitelné způsoby financování ekonomiky.
Jako dobrý příklad v tomto ohledu zmínil Německou národní rozvojovou banku (KfW), která plní stejnou funkci jako NRB v Česku. Využíváním finančních nástrojů financovala obnovu Německa po válce, sjednocení východního a západního Německa po rozpadu východního bloku a nyní z ní jdou prostředky na zelenou transformaci. KfW podle něj přitom dodnes na úvěrech a zárukách otáčí marky, které získala po válce z Marshallova plánu.
Podle Blanky Svobodové, která je v Komerční bance zodpovědná za korporátní strategii a financování a udržitelnost, musí být spolupráce se státním sektorem efektivní a firmy dostatečně motivované, aby do udržitelnosti investovaly. Dotace podle ní v tomto ohledu jsou důležité, ale mají být jen dílkem do skládačky, ne hlavním motorem transformace.
Většina bank podle ní chce tyto investice podporovat a financování udržitelnosti financovat. Komerční banka má podle ní už přes 50 % investičních úvěrů do udržitelnosti. „Zvedá se to, ale ne dostatečně rychle,” uvedla.
Podle ní je klíčové, aby banky spolu se státem vytvořily společně programy, které budou efektivní a méně administrativně zatěžující. V této souvislosti zmínila oblast fotovoltaiky, kde nyní chybí možnost větších instalací nebo pro provozovatele účastnit se aukcí, které jsou vyhlašovány pro jiné OZE.
Bankovní záruky pro malé a střední firmy
MŽP nyní s Národní rozvojovou bankou řeší nastavení menšího nástroje pro oblast cirkulární ekonomiky, s níž by stát nastavil pro tuto oblasti bankovní záruky tak, aby komerční banky byly motivované tyto projekty úvěrovat. To podle Blanky Svobodové z Komerční banky pomůže zejména v oblasti financování malých a středních podniků. Velké firmy už se udržitelností většinou zabývají, mají prostředky i dekarbonizační cíle.
„Malé a střední podniky jsou v úplně jiné situaci a pro ně je přístupnost financování a možnost čerpat, ať už dotace nebo kombinaci dotace s nějakým záručním programem, velmi důležitá. A tam tu akceleraci vnímáme jako podstatnou a mohla by pomoci,” uvedla Svobodová.
Banky zatím zelené projekty zvýhodňují jen v rámci obchodních slev, což ale zasahuje do jejich marží. Přepokládá se, že stávající úroky úvěrů se zeleností projektu klesat nebudou, ale že se naopak budou zvedat úroky u úvěrů na nehospodárné projekty.
„Tržní sazba se drží, ale ty konvenční projekty, které nejsou spojeny s udržitelností, budou naopak na té sazbě narůstat. V horizontu 3 až 5 let očekáváme, že banky začnou vnímat rizika celoživotního cyklu projektu a jeho dopad na společnost a environment,” řekl Ota Melcher s tím, že tyto projekty budou v budoucnu mírně znevýhodňovány. Podle Blanky Svobodové z Komerční banky by právě tohle měl být cíl, ale není dosažitelný do tří let.
Partnerem tohoto článku je Aliance pro bezemisní budoucnost.
redakce
Komerční obsah označený jako Brandnews připravuje redakce Ekonews ve spolupráci s obchodními partnery. Jejich cílem je informovat o zajímavých produktech a tématech a propojit partnery se čtenáři.
