Hlučnost větrných elektráren se dostala do centra debat a dlouhých diskusí. Když se ale podíváme na fakta je situace následující. Pro lepší představu si pojďme porovnat turbínové decibely s běžnými zvuky, píše ve svém komentáři Jiří Hlavenka.
První, co je potřeba znát, je že decibel je logaritmus. To znamená, že tři decibely (dB) znamenají polovinu nebo dvojnásobek intenzity (nahoru-dolů). Šest decibelů je polovina z poloviny čili čtvrtina, a tak dále.
Hluk (zvuk) klesá se vzdáleností velmi rychle, definice je „se čtvercem vzdálenosti“, tedy s druhou mocninou. Mezi 100 a 200 metry je pokles na čtvrtinu, mezi 200 a 400 metry opět na čtvrtinu, takže mezi 100 m a 400 m na šestnáctinu.
V praxi je pokles ještě rychlejší, protože jej způsobují překážky v terénu.
Laicky řečeno, pokud stojíte pod turbínou, je to randál. Ale už v kilometru je na stejné úrovni, jako když stojíte ve volné krajině a nasloucháte zvukům přírody.
Pro lepší přiblížení porovnám turbínové decibely se zvuky, se kterými se běžně setkáváme.
Představte si, že máte větrnou elektrárnu na konci vaší zahrady, což je samozřejmě bizarní a extrémní představa. Pak je její hluk srovnatelný s běžnou konverzací doma, se zvukem puštěné televize na normální hlasitost, a je třikrát tišší než vysavač či desetkrát tišší než projíždějící auto.
Pokud je od vás dvě stě metrů, řekněme „o deset baráků dál“, což je pořád ještě extrémní vzdálenost, která je nepovolená, odpovídá to šumu počítačového ventilátoru. Něco, co nás provází bezmála 24 hodin denně…
Pokud je od vás půl kilometru, stále velmi blízko, řekněme na konci ulice, odpovídá to zvuku ledničky, která je i u vás doma zapnutá 24 hodin denně. Pryč s ledničkami! Jsou hlučné!
Jdeme do 1,5 až 2 kilometrů, což už je vzdálenost, ve které by bylo možné větrníky stavět, i proto, že jsou pohledově daleko méně nápadné. Dva kilometry jsou vzdálenost, kam dojdete pěší chůzí za dvacet až třicet minut. Tedy už dost daleko.
U kilometru a půl budete mít problém rozlišit zvuk turbíny od zvuku okolí. Zaševelí větřík, někde v dálce se projede auto, zazpívá vzdálenější pták. U dvou kilometrů už je to na samotném prahu slyšitelnosti, budete muset velmi špicovat uši, abyste turbínu uslyšeli. Klidná ložnice v noci, což je důležité, protože chcete přece spát v klidu, je asi dvojnásobně hlučná kvůli pronikání různých drobných zvuků z okolí, z bytu, domu i zpoza okna či vašemu dýchání než větrník na dva kilometry…
Spravedlivě je potřeba dodat ještě následující. Pokud se nejedná o jednu elektrárnu, ale o farmu, pak se intenzity zvuku sčítají, ale opět logaritmicky. Pokud by se stavěla farma s desítkami turbín, pak by ta vzdálenost měla být minimálně dva kilometry, aby se slyšitelnost snížila opět na úroveň „ruchů přírody“.
Právě tak platí, že zvuk kolísá. Pokud fouká od turbíny k vám, je silnější, pokud opačně nebo bokem, je slabší. Nicméně pokud fouká, tak už hluk větru ji obvykle velmi spolehlivě přebije. Elektrárna mění podle intenzity větru svůj výkon, a tedy i hluk. Ale totéž dělá ten vítr. Když je bezvětří, je i elektrárna tichá.
Méně prozkoumaný je infrazvuk z turbín, v poslední době se z toho dělá aféra. Jenomže infrazvuk (pod 20 Hz, ucho neslyší, organismus vnímá) je kolem nás úplně stejně jako ten slyšitelný. Infrazvuk produkuje i vaše vlastní srdce nebo srdce partnera, se kterým spíte v ložnici. Srdce nechceme! Chceme klid!
K pochopení pomůže následující graf, který vychází ze zdrojů dole pod komentářem.
-
- Jak hlučné jsou větrné elektrárny. Pozn: žlutá a červená linka jsou zákonné limity pro den, resp. noc. Tenká čárkovaná je úplný práh slyšitelnosti. Zdroj: Jiří Hlavenka
Jiří Hlavenka
Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor, brněnský patriot. Je například spoluzakladatelem Kiwi.com, vyhledávače letenek, dnes investuje především do startupů. Je členem Pirátské strany.
