Fotovoltaické panely vydrží v průměru 25 let. Jejich recyklace je podobně jako u elektrospotřebičů ze zákona povinná. V Kralupech nad Vltavou od loňského podzimu běží linka, která umí fotovoltaiky poslat zpátky do oběhu.
V malé hale uprostřed průmyslového areálu v Kralupech nad Vltavou funguje jedna z prvních českých recyklačních linek na fotovoltaické panely. Mají do ní proudit stovky tun solárů ročně. Minulý rok v říjnu ji spustila česká společnost Dekonta, která se věnuje enviromentálnímu poradenství, sanačním technologiím a likvidaci nebezpečného odpadu. Letos se projekt zapojil do soutěže E.ON Energy Globe a dostal se do finálové šestky.
Soláry se skládají z tenkých křemíkových polovodičových článků. Ty obsahují kovy jako cín, měď a stříbro a jsou zakryté ochranou plastovou vrstvou. Povrch tvoří tvrzené sklo a rám je z hliníku. Díky lince je možné panely rozebrat a materiály vytřídit k opětovnému použití.
Nejdříve rozstřihnout
Do areálu přicházejí panely v klasických velkých kontejnerech nebo je sem přivážejí kamiony. Zatímco některé jsou poškozené viditelně, na jiných opotřebení není poznat.
„Dostávají se k nám zejména starší kusy, ale umíme zpracovat i později vyrobené panely s různými specifiky daných modelů,“ vysvětluje jednatel společnosti Dekonta IC Vojtěch Musil.
V Kralupech zpracovávají klasické křemíkové panely. Méně rozšířené kadmiové a tenkovrstvé typy putují do specializovaných provozů. Vyžadují totiž odlišný postup kvůli toxicitě a jiným vlastnostem.
„Jako první musí zaměstnanci manuálně odstranit ovládací krabičku, která je nalepená zezadu. Poté na řadu přichází hliníkový rám,“ popisuje Musil. Pracovníci linky odstraní s ovládacím modulem i kabely. S kabeláží se zachází jako s běžným elektroodpadem, využívá se z ní měď.
V průměru dvacetikilové panely dále zaměstnanci manuálně oddělují od rámu. Hliník z nich je pro recyklaci ideální, protože si i po opětovném použití zachovává tutéž kvalitu. Zbytky mohou v hutích spolu s dalšími kovovými odpady posloužit k výrobě nových produktů, a to s výrazně nižší spotřebou energie než při výrobě hliníku z primárních surovin.
Posledním polomanuálním krokem je „rozstřihnutí“ panelu velkými hydraulickými nůžkami tak, aby se jednotlivé části vešly do linky. Do Kralup se dostávají modely různých velikostí, proto je nutné je předem upravit.
Rozemlít na sklo, plast a stříbro
Dále už recyklace probíhá přímo na lince. Tu tvoří sestava sedmi přístrojů, které vyrobily české strojírenské firmy. Ke zpracování putuje jenom tenká plastová deska s natištěnými články a sklem.
Kralupská linka funguje na fyzikálně mechanickém principu, přičemž znovu použít je možné až 85 procent původní hmotnosti panelu. Nevyužívají se žádné chemikálie. Ty naopak vyžaduje jiný typ zpracování, pro který se v Kralupech nerozhodli.
„Nejprve odstraňujeme vrchní vrstvu skla,“ vysvětluje Musil. Skleněný povlak tvoří téměř dvě třetiny hmotnosti panelu. „Drť z něj je dobře znovupoužitelná v různých průmyslových odvětvích,“ dodává.
Provoz linky má na starosti šest zaměstnanců. V hale je velký hluk a při třídění se ze strojů práší, všichni proto musí mít na sobě bílé obleky a další ochranné pomůcky, jako jsou masky s filtry a sluchátka.
Materiály se postupně oddělují na sérii třídiček a padají do velkých bílých pytlů. Až na směs plastů, kterou nelze oddělit a používá se jako alternativní palivo, lze všechny získané materiály znovu vrátit do oběhu.
Nejcennější je získaný prášek obohacený o stříbro, křemík a další kovy. Ty z něj získává ale až konečný zpracovatel, Dekonta je sama neodděluje.
Roční kapacita linky činí dva tisíce tun panelů. Na získané suroviny má společnost nasmlouvanou širokou paletu odběratelů, každá část původního soláru nakonec putuje jinam.
Panelů na odpis bude přibývat
Jenom za minulý rok se na český trh uvedlo podle dat ministerstva životního prostředí 52 tisíc tun nových solárů. Zpětně se jich odebralo 570 tun a na recyklaci putovalo přes 580 tun.
S největším množstvím vyřazených panelů se Česko prozatím potýkalo kvůli zničení slunečních elektráren na Hodonínsku. Tornádo tam v roce 2021 poničilo dvě větší instalace.
Dnes se recyklují například mechanicky poškozené panely, kusy s vadnou instalací nebo ty, kterým se výrazně snížil výkon. Vypořádat se je třeba také s vyhořelými soláry.
Zatímco v současnosti se vyřazuje jen menší množství kusů, v následujících letech bude jejich objem postupně narůstat. Nejvíce panelů se v tuzemsku připojilo během solárního boomu v letech 2009 až 2010, takže jsou těsně za polovinou své udávané životnosti. Výzkumníci České zemědělské univerzity nicméně zjistili, že fotovoltaické panely často již po deseti let fungování začínají mít vážné problémy a vyplatí se je nahradit.
Každý výrobce panelů musí zařídit jejich správnou likvidaci a recyklaci. Pro starší fotovoltaiky před rokem 2013 platí ale jiná pravidla – za likvidaci zodpovídá provozovatel elektrárny.
Recyklace funguje podobně jako u ledniček nebo praček. Součástí ceny každého kusu je od roku 2013 recyklační poplatek. Ten činí minimálně 8,50 koruny za kilogram. Běžné panely váží okolo dvaceti kilogramů. Ve výsledku se tak částka pohybuje okolo 170 korun.
U nových i starých panelů mají celý proces na starosti kolektivní systémy. Ty jsou financované právě z recyklačních poplatků. Patří mezi ně například Asekol, Elektrowin, Retela a ČEZ Recyklace.
Spolupráce s kolektivními systémy je pro kralupskou linku klíčová, smlouvu mí Dekonta s většinou z nich. „Oslovují nás i provozovatelé napřímo, ale velká část zakázek pochází právě z kolektivních systémů, které si u nás recyklaci napřímo objednávají,“ přibližuje Vojtěch Musil.
Zájem z Litvy
Linku vyvíjela společnost Dekonta několik let s podporou Evropského fondu pro regionální rozvoj a ministerstva průmyslu a obchodu. Celkové náklady se pohybovaly mezi patnácti a dvaceti miliony korun.
„Naším cílem bylo, aby vyvinutá linka byla co nejefektivnější, nejjednodušší a energeticky úsporná, abychom se vešli do výšky recyklačního poplatku,“ doplňuje Musil.
Před spuštěním linka běžela v testovací fázi několik měsíců, v Kralupech čekali na potřebná povolení. Do ostrého provozu ji uvedli loni v říjnu. V první polovině léta pak byla linka vypnutá a procházela potřebnou údržbou. „Do konce roku máme již nasmlouvané zakázky a budeme v kontinuálním provozu,“ dodává Musil.
Dekonta počítá s tím, že panelů k recyklaci bude postupem času přibývat. Výzkumné oddělení společnosti proto aktuálně pracuje na optimalizaci a větší automatizaci linky, mimo jiné chce využít strojové učení.
„Navýšení kapacity u nás v této hale není možné z hlediska prostoru i vydaného povolení od úřadů. Do budoucna uvažujeme nad dalším provozem. Letos také naši technologii dodáváme klientovi do Litvy,“ upozorňuje Musil.
Nejvíce recyklačních linek je v USA a Číně
Vyřazené panely se dříve převážely do zahraničí. První evropskou specializovanou linku spustila v roce 2018 na jihu Francie společnost Veolia. V množství recyklačních provozů vedou Spojené státy americké a Čína.
Podle loňské zprávy Mezinárodní energetické agentury je v Evropě nejvíce linek v Německu, kde se nachází sedmnáct provozů. Následuje Itálie se sedmi recyklátory a Francie se šesti.
V Česku prozatím funguje jen jedna další podobná linka. Letos v červnu společnost Technoworld uvedla do provozu japonskou metodu, která umožňuje odstranit sklo z panelů vcelku.
Česko má nicméně v oblasti recyklace solárních panelů v porovnání Mezinárodní energetické agentury dobře rozvinutou infrastrukturu. V dalších letech tak bude podobných linek pravděpodobně přibývat.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
