Rusko dodává do Evropské unie 42 procent její roční spotřeby plynu. Česko dováží prakticky veškerý zemní plyn z Ruska plynovody a platí za něj desítky miliard korun ročně. Zatímco z hlediska krátkodobého je nahrazení plynu obtížné, dlouhodobě to možné je.

V případě ukončení dodávek by v celé Evropě chybělo zhruba 7000 PJ (petajoulů) zemního plynu ročně. Aby Evropa mohla přestat využívat plyn z Ruska (pokud nepůjde nahradit importem odjinud), musela by snížit jeho spotřebu zhruba na polovinu oproti roku 2019.

Plyn z Ruska do Evropské unie teče plynovody. Hlavní vedou přes Bělorusko do Polska a Německa, druhou hlavní linkou je plynovod přes Ukrajinu a Slovensko do Česka. Plynovody jsou propojeny a zároveň napojeny na další zdroje plynu – Norsko a námořní terminály (viz obrázek).

Nejbližší alternativní zdroj je Norsko. To v roce 2019 exportovalo celkem 4400 PJ zemního plynu a 250 PJ zkapalněného zemního plynu (LNG), z toho do Evropské unie šlo 2500 PJ zemního plynu a 200 PJ LNG. Další možnosti jsou prostřednictvím lodní dopravy.

Česko dováží prakticky veškerý zemní plyn z Ruska plynovody, celkem necelých deset miliard metrů krychlových ročně (cca 364 PJ). Zkapalněný zemní plyn se do tuzemska zatím nevozí. Podle ročenky Energetického regulačního úřadu se v roce 2019 v Česku z celkem 365 PJ plynu spotřebovalo 61 procent v průmyslu, 25 procent v domácnostech a deset procent šlo na výrobu elektřiny.

Pokud bychom chtěli zachovat plyn pro domácnosti a výrobu elektřiny a současně snížit celkovou spotřebu plynu na polovinu, znamenalo by to nutnost, aby zhruba tři čtvrtiny českého průmyslu přestaly využívat zemní plyn a přešly na alternativní paliva.

Za zemní plyn a ropu jsme platili ještě před vypuknutím pandemie v roce 2019 podle Českého statistického úřadu 77 miliard korun.

Jak plyn nahradit

„Nejjednodušeji se nahradí takový plyn, který nahradit nepotřebuje.“ Podle Petra Holuba, zakladatele společnosti Budovy 21, jde jen renovací budov ušetřit do roku 2030 1,8 miliardy kubíků plynu.

Nicméně nahradit ruský plyn v krátkodobém horizontu není lehký úkol. Můžeme využít zásoby (EU má podle všeho rezervy zhruba na 40 dnů), můžeme dovážet z jiných zemí.

Klíčová jsou dlouhodobá opatření

Závislosti na zemním plynu se dá v dlouhodobém horizontu zbavit vícero způsoby. Jako přímá náhrada funguje bioplyn, který lze v Evropě vyrábět ve velkém. International Energy Agency (IEA) tvrdí v analýze z března roku 2020, že je možné nahradit tímto způsobem veškerý plyn dovážený z Ruska. Ze studie Engie z loňského roku , která vznikla ve Společném výzkumném středisku Evropské komise, dokonce vyplývá, že se bioplynu dá vyrábět mnohem více.

Čtěte také Nová energetická politika Česka musí posílit bezpečnost a omezit ruské příjmy z plynu

Další variantou – méně náročnou na využití zemědělské půdy – je vodík vyrobený elektrolýzou vody. Nahrazuje zemní plyn v energetice i v mnoha průmyslových procesech, zejména ve výrobě syntetických hnojiv. Dá se ekonomicky skladovat ve velkém objemu a na delší dobu v podzemí. V tomto ohledu jsou dobře ozkoušeny solné kaverny, jejichž potenciál je v Evropě dostatečný, ale koncentrovaný na severozápadě kontinentu. Další typy podzemních úložišť jsou nadějné, ale jejich použitelnost musí potvrdit další geologický výzkum.

Základní přehled finanční stránky celé věci je možné nalézt ve studii Hydrogen Economy Outlook od agentury BloombergNEF.

Důležitá otázka je zdroj energie pro výrobu vodíku: může to být jak levná elektřina z fotovoltaiky a větru v časech nadprodukce, tak dražší, ale stálá energie z jádra. Podrobněji se tímto zabývá v analýze New Energy Outlook 2021 „červený“ a „zelený“ scénář.

Zjednodušená odpověď na úvodní otázku tedy zní – ano, plyn nahradit dokážeme. Je třeba si ale uvědomit, že to nelze udělat hned. Neexistuje příliš široká paleta krátkodobých řešení, přičemž řešení znamená také investice a transformaci celých průmyslových odvětví.