Evropská unie mění politiku ochrany vlků: krok zpět, nebo vyvážení s realitou venkova?

Vlk šedý, který se v Evropě kdysi potácel na hranici vyhynutí, se vrátil už i do české krajiny. Ochranářská politika ale jako kdyby se v případě vlků stala obětí vlastního úspěchu.

Návrat vlka do evropské přírody je pozoruhodným příběhem úspěchu ochrany ohrožených druhů, který dlouho sloužil jako inspirace a naděje, že tyto snahy mají smysl. Poslední dobou ale vlk o své chráněné postavení přišel.

Na konci minulého roku hlasoval Stálý výbor Bernské úmluvy o přesunutí statusu ochrany vlků do přílohy III a letos na jaře Evropský parlament a Rada následovaly tím, že novelizovaly směrnici pro ochranu přírody. Podle nových pravidel zůstávají sice vlci chráněným druhem („vhodnými a nezbytnými opatřeními“), ale členské státy získávají větší flexibilitu při řešení konfliktů, především s farmáři a hospodářskými zvířaty.

Ochránci přírody varují, že to podkopává desetiletí trvající obnovu. Jedná se podle nich o „krok zpět“, který „ignoruje vědu“. Podle zastánců snížení ochrany vlků tím ale má naopak dojít k novému vyvážení ochrany divokých šelem s realitou venkova.

Omezený odstřel

Vlci jsou predátoři žijící ve smečkách, kteří tradičně hráli zásadní roli v regulaci ekosystémů. V Evropské unii dnes žije přes 20 tisíc vlků (před deseti lety jich bylo asi 11 tisíc) a podle oficiálních statistik každoročně zabijí nejméně 65,5 tisíce hospodářských zvířat. Tento nárůst vyvolal politický tlak. Loni v květnu proto Evropský parlament schválil snížení ochrany vlků poměrem hlasů 371 ku 162.

Hlasování se rozdělilo převážně podle stranických linií. Poslanci za zelené a levici iniciativu odsoudili jako politicky motivované „šíření strachu“. Středopravicové a pravicové strany ji podpořily jako nezbytný ústupek. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová poznamenala, že „s rostoucí koncentrací vlků v některých oblastech bychom měli dát místním větší flexibilitu, aby mohli najít vyvážená řešení mezi ochranou biologické rozmanitosti a hospodářskými zvířaty místních farmářů“.

V praxi tato změna usnadňuje povolení omezeného lovu nebo odstřelu vlků v teritoriích, kde se aktivita zvířat dostává do střetu se zemědělskými zájmy. Zastánci opatření poukazují na neblahé statistiky. Španělská europoslankyně Esther Herranz García zdůraznila ztrátu 60 tisíc ovcí ročně a francouzská farmářka a politička Valérie Deloïlle varovala, že „nelze očekávat, že lidé, kteří živí naši zemi, budou ochotní se neustále potýkat s obavami o živobytí, které nad nimi visí“. Farmáři byli kvůli přísné ochraně vlků podle nich zranitelní.

Odpor vědecké obce

S politickou vůlí uvolnit pravidla od počátku hlasitě nesouhlasí mnoho vědců a nevládních organizací. Zdůrazňují mimo jiné to, že podle právních předpisů Unie nelze oslabení ochrany přírody odůvodnit pouze sociálními nebo ekonomickými argumenty. Otevřený dopis právních expertů poukazuje na to, že nový návrh „trpí značnými nedostatky“, a zdůrazňuje, že socioekonomické důvody (jako ztráty hospodářských zvířat) nejsou platným důvodem pro změnu právního statusu druhu. Nedávné studie – včetně vlastní analýzy EU – nenalezly žádné důkazy o tom, že odstřel vlků snižuje škody na hospodářských zvířatech.

Více než 700 vědců podepsalo výzvu, v níž varují, že rozhodnutí je „předčasné a chybné“. Organizace Světový fond na ochranu přírody (World Wildlife Fund, WWF) a BirdLife Europe odsoudily hlasování jako „významný úder vědě a biologické rozmanitosti“. Jak uvedl ředitel WWF, Evropa nemůže prosazovat globální ochranu přírody a zároveň doma sabotovat „jeden ze svých největších úspěchů v oblasti ochrany přírody“.

Odborníci poukazují také na to, že populace vlků se stále ještě zotavují. Jejich teritoria zůstávají roztříštěná a mnoho z nich je velmi zranitelných. I podle nového režimu vyžadují pravidla EU, aby jakákoli regulace vlčích smeček neohrozila celkovou populaci.

Členské státy také mají výslovně povoleno – a v některých případech i povinnost – udržovat přísnější ochranu, než je minimum EU. Několik zemí (Belgie, Česko, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko a Portugalsko) již dokonce signalizovalo, že vlky ponechá v nejvyšší kategorii ochrany. A v praxi nabízejí pozitivní příklady projekty, jako je iniciativa EU LIFE WolfAlps. V Itálii, Francii, Slovinsku a dalších zemích vznikla koordinovaná opatření (elektrické ohrady, ovčáčtí psi, přechody pro divoká zvířata a osvěta veřejnosti), která prokazatelně snížila konflikty a umožnila soužití vlků a zemědělců. Jak poznamenávají odborníci, „neusmrcující opatření pro soužití se ukázala jako účinná“ a investice do prevence jsou „nejlepším způsobem, jak pomoci jak zemědělcům, tak vlkům“.

Žádné „povolení zabíjet“

Právní tým organizace ClientEarth podal odvolání k evropskému ombudsmanovi s námitkou, že rozhodnutí EU o snížení ochrany na nižší stupeň nerespektuje formální procedury a postrádá vědecký základ. Ochránci životního prostředí, jako je Sabien Leemans (WWF) a Florencia Sanchez Acosta (EEB), varují, že tento krok „podkopává demokratickou správu EU“ a vysílá rozporuplný signál o ambicích Evropy zachovat svoji biodiverzitu.

Na druhé straně zastánci opatření tvrdí, že změna pravidel má posílit lokální komunity. Centristický europoslanec Pascal Canfin například poznamenal, že se nejedná o „povolení zabíjet“, ale o „větší volnost pro řešení specifických lokálních případů“. Vlci zůstanou nadále právně chráněni, ale už nebudou nedotknutelní.

Výsledek evropského hlasování ještě více vyhrotil již tak bouřlivou debatu mezi venkovskými komunitami a ochránci přírody. Zemědělci a pastevci v mnoha regionech se cítí být v obležení. Poukazují na nedávné incidenty (například smečky obtěžující stáda v okolí Ústí nad Orlicí a dalších vesnic) a tvrdí, že finanční kompenzace za ztráty je pomalá nebo nedostatečná.

Jak sdělil jeden z českých pastevců, žádné oplocení nemůže smazat pocit, když „přijdete ke svému stádu a najdete ho roztrhané na kusy, protože v něm řádili vlci“. Chovatelé ovcí na Broumovsku dokonce v roce 2020 podali ústavní stížnost, v níž tvrdí, že stát je nedokáže ochránit, a varují, že vlci „nemají žádný respekt“ k bezpečnosti lidí.

Někteří politici se k těmto obavám připojili: například tehdejší senátor Miroslav Antl, v jehož obvodě se nachází jedno z vlčích teritorií, už v roce 2019 sliboval, že podpoří jakýkoli zákon umožňující odstřel. Zdůraznil přitom „bezpečnost našich občanů, zejména našich dětí“. Ve svých projevech a na sociálních médiích tvrdí, že jsou nutné změny v zákoně, aby se zabránilo „neúnosné“ situaci.

Ochránci přírody versus farmáři

Ochránci přírody namítají, že většina obav je přehnaná. Poukazují na to, že skutečné nebezpečí pro hospodářská zvířata (nebo lidi) lze zvládnout známými metodami. Odborník z Hnutí Duha Jiří Koželouh poukazuje na to, že vlci jsou v české přírodě stále velmi vzácní a že zabití několika málo jedinců by mohlo způsobit jejich „opětovné vymizení“. Připomíná, že vlci pomáhají regulovat nadměrný počet jelenů a divočáků, kteří poškozují úrodu a lesy a způsobují každoročně rozsáhlé škody zemědělcům i lesníkům.

Státní instituce pro ochranu přírody zdůrazňují, že útoky vlků na lidi jsou prakticky neznámé (za poslední desítky let nebyl potvrzen žádný útok vlka), zatímco například domácí psi každoročně zraní přes tisíc lidí. Rovněž poukazují na to, že škody na hospodářských zvířatech jsou již částečně kompenzovány: pastevci mohou požádat o odškodnění nebo dotace na hlídací psy či elektrické ohradníky.

Pro obyvatele venkova jsou ale taková ujištění často prázdná slova. Chovatelé ovcí tvrdí, že finanční kompenzace péči o jejich stáda nenahradí. Poukazují na to, že Slovensko každou zimu legálně obnovuje odstřel vlků (až 150 ročně), zatímco čeští chovatelé v blízkosti hranic žijí v neustálém strachu.

V lednu tohoto roku ovšem ochranáři z Hnutí Duha zdokumentovali, jak slovenské lovecké kvóty ohrožují všechny přeshraniční smečky. Zjistili, že vlci v Javornících a Oravské Maguře (slovenské Karpaty) se volně pohybují přes české hranice a vytvořili nejméně pět společných teritorií. Když slovenská vláda zrušila zákaz lovu vlků, čeští aktivisté protestovali, že vlci „nerozlišují státní hranice“. Michal Feller z Hnutí Duha napsal Evropské komisi, že je „alarmující“, že české ministerstvo životního prostředí dosud „jen přihlíželo“, zatímco slovenské odstřely ohrožují i české vlčí smečky. Nedávná analýza v časopise Conservation Letters podtrhuje jejich argument: slovenské odstřely nedokázaly snížit počet napadených ovcí, ale narušily dlouhodobou ochranu.

Hranice vlky nezastaví

Česká politika zatím zůstává nekompromisní: vlci jsou podle práva nadále přísně chráněni a oficiální stanovisko zní, že národní ochrana nebude uvolněna, ani kdyby se změnila pravidla EU. Jak jasně vyplývá z veřejných prohlášení vlády, zařazení nebo vyřazení vlků na seznam je rozhodnutím na úrovni EU – samotná novela zákona o lovu nestačí.

Česká ministerstva zdůrazňují, že podle směrnice o ochraně přírody může každý stát zachovat přísnější opatření a mnoho zemí tak učinilo. V českých lesích se v současné době vyskytuje pouze několik desítek vlků (chráněných sítí Natura 2000 a loveckými zákony) a úřady tvrdí, že jakékoli případné zásahy do populace se budou řídit monitoringem vlčích smeček. Nedávné hlasování EU tak znamená pouze to, že členské státy mohou odstranit problémové jedince, pokud selžou všechny ostatní prostředky, nikoli že musí dojít k jejich vybíjení.

Česká vláda zároveň vyzvala Slovensko, aby harmonizovalo svou politiku vůči vlkům na hranicích (podobně jako v případě dohod s Polskem a Maďarskem), a vyjádřila své obavy diplomatickou cestou. Zda to uklidní pohraniční obce, se ale teprve uvidí.

Pro nás z toho sice vyplývá posílení národních kompetencí, nicméně čeští vědci upozorňují, že jakýkoli zásah do vlčí populace musí být velmi cílený. Poukazují na to, že bezohledné vybíjení by mohlo fragmentovat genofond (české smečky jsou většinou propojeny s většími východními populacemi). Mohli bychom tím také ztratit příležitost pro obnovu zdravých lesních ekosystémů, které dlouhodobě ničí přemnožená zvěř.

Jak uvedl Michal Feller z Hnutí Duha, rozhodnutí EU může mít v Česku jen malý okamžitý právní účinek, ale „bude důležité apelovat na rozhodovací orgány, aby se při zvažování jakýchkoli legislativních změn řídily vědeckými daty“. Jinými slovy, české úřady se mohou rozhodnout ponechat vlky pod plnou ochranou, pokud to budou považovat za adekvátní.

Soužití je lepší než rozdělení

S ohledem na budoucnost odborníci zdůrazňují řešení, která podporují soužití, nikoli rozdělení společenství. Klíčové jsou především investice do preventivních opatření, která se v praxi osvědčila. Znamená to především řádné oplocení malých stád a rozšíření využívání pasteveckých psů.

Fondy EU a České republiky (například v rámci programů Rozvoj venkova a LIFE) by měly upřednostňovat dotace právě na tato opatření, jak úspěšně ukázaly projekty jako LIFE WolfAlps a další. Stávající systémy kompenzací by také měly být rychlejší a transparentnější, aby se snížilo byrokratické zatížení zemědělců.

Vzhledem k tomu, že velká část vlčích smeček u nás se nalézá v pohraničních oblastech, je nezbytná i přeshraniční spolupráce. Vlci se pohybují v ekosystémech, nikoli v jednotlivých zemích. Bude tak potřeba, aby například české a slovenské úřady sjednotily přístup. Pravidelné společné sledování vlčích smeček podél hranic (jak to například dělá Hnutí Duha) může včas identifikovat problémová místa. Jakékoli rozhodnutí o odstřelu vlků v jedné zemi by mělo zohlednit dopady na sousední populace.

Opatření by se zároveň měla zakládat na spolehlivých datech, což znamená pokračovat ve financování výzkumu vlků (sledování a analýza konfliktů). Současně mohou veřejné kampaně vyvrátit mýty a dezinformace, které se o vlcích šíří v médiích a na sociálních sítích.

Nejnovější změna evropské politiky dává větší volnost při řešení problémů s vlky, ale neznamená zelenou pro jejich masové střílení. Budoucnost vlků u nás i v Evropě se tak píše právě dnes. Politici se musí rozhodnout, zda budou usilovat o efektivní koexistenci, nebo jestli podlehnou populistickým tlakům a zhatí jeden z těžce vydobytých úspěchů v oblasti ochrany přírody. Ať už se vydají kteroukoli cestou, evropské vlčí smečky jsou spojovacím článkem mezi ochranou přírody, společností a politikou a nadcházející roky prověří, jak dobře dokážeme tyto zájmy vyvážit.

Tento investigativní projekt vznikl díky finanční podpoře nadace Journalismfund Europe.