První vyšší odborná škola zaměřená na ekologické a biodynamické zemědělství začala fungovat v Praze. Sídlí v prostorách Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni. Přihlášku ke studiu letos podalo šedesát zájemců.

Farmářská škola čerpá inspiraci z německého modelu výuky v oblasti ekologického zemědělství. Studenti by měli během praxe na některých z více než čtyřiceti českých i zahraničních vzdělávacích farem získat během tříletého studia vhled do provozu. Vyzkoušejí si různé zemědělské postupy a po úspěšném absolvování programu by měli být schopni založit a vést vlastní ekologickou farmu.

Přijímacím řízením letos prošlo pět desítek studentů, převážně starších 26 let, z toho 34 žen a 16 mužů. „Chceme podporovat mladé zemědělce, aby zakládali vlastní farmy, a přispívali tak k obnově zdravého hospodaření, zdravé krajiny i života na venkově,“ říká Jiří Prachař, ředitel Farmářské školy.

Na vzniku Vyšší odborné školy ekologického zemědělství se podílela Asociace místních potravinových iniciativ ve spolupráci s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Praze. Díky spolupráci získala Farmářská škola jak prostory pro výuku, tak odborné pedagogy.

Čtyři pětiny výuky jsou praxe

Ekologicky se v tuzemsku hospodaří na 15 procentech zemědělské půdy. Odborníci přitom upozorňují na dlouhodobý nedostatek farmářů a sezónních pracovníků v odvětví. Zakladatelé Farmářské školy jsou toho názoru, že výuka ekologického zemědělství na vysokých školách se zakládá hlavně na teorii a neposkytuje studentům dostatečnou praktickou přípravu.

„Zájem o vzdělání v oblasti ekologického a biodynamického zemědělství u nás postupně roste. Většina přijatých studentů už se zemědělstvím větší či menší zkušenosti má. Zároveň jim nechybí zápal ‚dělat věci jinak a lépe‘ ani touha učit se a objevovat vlastní cestu v ekologickém farmaření,“ dodává Prachař s tím, že čtyři pětiny výuky se věnují praxi.

„Na předchozím studiu na vysoké škole mi vadilo, že bylo zaměřené zejména na teorii, proto jsem z něj po třech letech odešla zklamaná. Pak jsem náhodou narazila na nabídku Farmářské školy. Zaujala mě právě tím, že byla založená hodně na praxi a současně přinášela možnost naučit se pěstovat rostliny či chovat zvířata v souladu s přírodou,“ vysvětluje Leontina Křikavová, jedna z nastupujících studentek.

Samoobslužné prodejny mohou být nejkratší cestou, jak dostat jídlo z pole na talíř. Zvítězily v soutěži

Vyšší odborná škola ekologického zemědělství přijala letos 50 studentů. Foto: poskytnuto Farmářskou školou

V Brně začali s regenerativním zemědělstvím

Zástupci ostatních vzdělávacích institucí uvádějí, že praktické výuky nabízejí jejich školy dostatek. Například Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně má předmět Ekologické zemědělství ve studijních plánech už dvacet let.

„Předmět je koncipován tak, aby studenti po jeho absolvování byli mimo jiné schopni vypracovat podnikatelský záměr ekofarmy, tuto farmu vést a aktivně vyhledávat inovační prvky v oboru. Nabízí se také předmět Precizní zemědělství, které je založeno na provádění cílených zásahů (hnojení, ochrana rostlin) – tedy na místech, kde je to zapotřebí a ve správný čas,“ napsal Ekonews akademický pracovník Mendelovy univerzity Vladimír Smutný.

Od letošního roku škola nově nabízí volitelný předmět Regenerativní zemědělství. „Na Agronomické fakultě se obecně klade důraz na praktickou výuku. Studenti vyjíždějí na praktická cvičení v rámci univerzitní Polní pokusné stanice v Žabčicích a navštěvují také farmy s různým výrobním zaměřením,“ dodal Smutný.

Potraviny jsou levnější, než by měly být, upozornil řetězec. Platí za ně budoucí generace

Zemědělci se učí biodynamiku

Na České zemědělské univerzitě v Praze se ekologickým zemědělstvím zabývá Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. Ta nabízí studijní programy „Ekologické zemědělství“ v bakalářském i magisterském stupni studia, jehož součástí je biodynamické zemědělství.

„Regenerativní zemědělství je určitým módním trendem poslední doby, o jehož přínosech se v odborné veřejnosti diskutuje. Studijní program ale zatím neotevíráme a ani o tom kvůli mnoha na odborné úrovni nevyřešeným kontroverzím neuvažujeme,“ říká děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Josef Soukup. Univerzita provozuje Výzkumnou stanici v Uhříněvsi v režimu ekologického zemědělství, kde se odehrává výzkum a také část praktické výuky, které podle Soukupa mají dostatek.

Regenerativnímu zemědělství (jeho ekologické variantě) se bude věnovat i nová Farmářská škola. „Jde však o to, že tento pojem ještě není úplně přesně definován a některé novinky regenerativního zemědělství jsou dávno praxí ekologického zemědělství. Jednotlivé postupy regenerativního zemědělství studentům pečlivě vysvětlujeme a ukazujeme v praxi,“ shrnuje Prachař.

Regenerativní, nebo biodynamické zemědělství?

– Ekologické zemědělství (někdy též biozemědělství nebo organické zemědělství) je zemědělský systém zohledňující přirozené koloběhy látek a jejich závislosti. Využívá hnojiva organického původu, jako je kompostovaný chlévský hnůj, zelené hnojení a kostní moučku. Klade důraz na techniky střídání plodin, smíšené plodiny a na etické přístupy vůči chovným zvířatům. Certifikované ekologické zemědělství zaujímá celosvětově plochu 75 milionů hektarů.

– Regenerativní zemědělství je způsob obhospodařování půdy, jehož základním principem je návrat k přirozeným ekologickým a biologickým procesům a vztahům. Díky tomu by půda měla lépe zadržovat vodu a vázat živiny. Tato metoda vychází z přístupu minimálního zpracování půdy a maximální podpory mikrobiálního života v ní.

– Biodynamické zemědělství se jednoduše dá popsat jako bezchemické zemědělství. Zatímco ekologické zemědělství se snaží o pozitivní přístup k životnímu prostředí, biodynamický přístup přináší látky, které jsou aplikovány jako „homeopatické léčivo“ s cílem uzdravit krajinu.

Zdroj: Wikipedia, Biodynamika.cz

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.