Když Radek Hušek, spoluzakladatel společnosti Sens vyrábějící a prodávající produkty z cvrčků, představuje jejich byznys, rád používá následující příměry. „Jeden hovězí steak je, jako kdybyste se deset hodin sprchovali. Sprchujete se někdo deset hodin?“ pokládá otázku, na níž každý musí odpovědět ne.

Přes tato srovnání z praxe se mu nejlépe vysvětluje jejich byznys a pozitiva cvrčků, u kterých má stále hodně lidí blok je sníst. Ačkoli v tyčince či chlebu nebo v těstovinách, které dnes Sens prodává žádné nožičky z jídla nečouhají.

„My samozřejmě nechceme prodávat celé cvrčky, protože stále hodně z vás se bojí jíst celý hmyz,“ potvrzuje 27letý Radek Hušek. Do založení společnosti Sens se pustil před čtyřmi lety se svým kolegou Danielem Vachem. Později k nim přibyl Francouz Nicolas Bery, který se nyní stará hlavně o jejich farmu v Thajsku.

Za tu dobu uspěli v počáteční kampani na Kickstarter, loni získali téměř padesáti miliónovou investici od českých venture fondů a chystají velký vstup na německý trh.

Ne vždy jde ale vše snadno. „Mysleli jsme si, že to půjde mnohem rychleji, ale teď vidíme, že to ještě bude oříšek. V mém okolí, které cvrččí protein zná déle, tomu všichni fandí. Ale pak se dostanu mimo svou bublinu, a ještě stále potkávám vyděšené lidi říkající, co to je za nápad,“ popisuje Hušek. Lidské zvyky a kultura stravování se podle něj nemění lehce. Veganství bylo před deseti lety v úplné menšině a dnes je mnohem přijímanější. Věříme, že tomu tak bude i s cvrččím proteinem, dodává.

Ale zpět k oblíbeným číslům. Cvrčci jsou podle Sensem nashromážděných dat z hlediska zdrojů nejefektivnější protein. Jejich chov spotřebuje 2000krát méně vody než chov dobytka a 12krát méně krmiva. Výhodněji vychází i ve srovnání s ne tak na chov náročnými kuřaty.

Z tabulek nicméně zatím vychází cvrččí protein dražší než kuřecí nebo vepřový, a to devět euro na kilogram bílkoviny. Hovězí protein je oproti tomu dražší už nyní, patnáct euro na kilogram. Radek Hušek a jeho partneři proto nyní cílí na to jeho cenu srazit.

„Po roce fungování farmy jsme dokázali snížit cenu cvrččí mouky o více než padesát procent. I díky tomu jsme s cenou velké vysokoproteinové tyčinky dokázali jít na 59 korun, což je standardní cena takových tyčinek na trhu,“ popisuje Radek Hušek s tím, že na začátku stála jejich tyčinka 79 korun.

Jejich farma je schopná vyrobit tři a půl tuny sušené cvrččí mouky měsíčně, což znamená čtrnáct tun živých cvrčků. Tyčinky a další produkty Sens už mají potvrzené zalistování do dvou velkých mezinárodních řetězců se stovkami až tisícovkami poboček v Německu. S dalšími jednají, i když nynější koronavirová situace je brzdí.

Nicméně i tak se nyní během pandemie podařilo zakladatelům Sensu podařilo oslovit japonské zákazníky a jednají s několika tamními firmami o dodávkách na tento trh.

Bez ohledu na dnešní problematickou situaci Radek Hušek připomíná, že nejdůležitější je dlouhodobý výhled. Nynější pandemie koronaviru a příčiny jejího vzniku jen potvrzují, že masivní pojídání masa je neudržitelné. I oni proto směřují, jako mnoho velkých firem ve světě, k vyvinutí a prodeji alternativ k masu. Nejlépe takových, které budou jako maso chutnat, aby tím uspokojili větší část populace.

Výsledkem by měl být cvrččí burger. Podle Radka Huška to ale ještě dva tři roky zabere. Musí dobře chutnat, musí změnit dnešní zpracování cvrčků. Na burger se nebudou cvrčci mlít na mouku, naopak je z nich třeba vytáhnout „masovou“ chuť, ono hemové železo, které dělá maso masem. A až bude poptávka hodně velká, vyplatí se podle zakladatelů Sens postavit cvrččí farmu třeba za Prahou či Berlínem. Anebo na Marsu.

„Nekecám. Já mám dokonce přednášky pod názvem ´Proč bude hmyzí farma na Marsu´. Zvou nás na konference, tak jsem přemýšlel, jak co nejzajímavěji vysvětlit, proč to dává smysl. Vymyslel jsem téma, že bude farma na Marsu. My tu naší nemáme v džungli, to je farma na předměstí Čiang Maie vedle dálnice. Kontrolované prostředí, filtry vzduchu, obrovská čistička vody, takže může stát kdekoli,“ vypráví Hušek.

Jak se chovají cvrčci

  • Cvrčci se chovají v bedýnkách. Ve všech těch modrých bedýnkách (výše na fotce) jsou cvrčci, milióny cvrčků.
  • Cvrčci moc neskákají, takže ani nehrozí, že by se pokoušeli o úprk z beden. Spíše lezou.
  • Žijí 35 dní. Jsou zvyklí žít natěsno. Nedávají se jim žádná antibiotika, mají přírodní stravu.
  • Cvrčci nemají centrální nervový systém. Nemohou cítit bolest jako lidé. I přesto je ale zaměstnanci před „sklizní“ zmrazí, takže prakticky usnou. Podobně jako v přírodě, když se ochladí a oni hibernují.
  • Potom se omyjí, namelou a vysoušejí v šest metrů vysokém vysoušeři, který nepoškodí protein ani další výživové složky. A to je finální produkt, který se potom přidává jako proteinová bomba do potravin.