Rafinérský průmysl se nalézá v procesu zásadní transformace, jejímž hnacím motorem je společenská poptávka po využívání nových, čistších zdrojů energie. Stanovují se ambiciózní cíle a termíny jejich splnění. Nastaveny je má také ORLEN Unipetrol, který chce být emisně neutrální nejpozději do roku 2050.
S aktuálním stavem vědeckého poznání a s dnešními technologiemi ale nelze tohoto cíle dosáhnout. Proto má ORLEN Unipetrol v rámci své strategie stanoveny postupné, konkrétní cíle na období, které je možné s dostatečnou přesností odhadnout a předpovědět. A tím je rok 2030. Do té doby chce ORLEN Unipetrol snížit své uhlíkové emise o 25 procent.
Součástí strategie jsou také oblasti, které byly definovány pro splnění tohoto cíle jako klíčové. Je to dekarbonizace a snížení energetické náročnosti, rozvoj biopaliv a vodíku, rozšíření cirkulární ekonomiky a recyklace a implementace digitalizace do všech výrobních, logistických a podpůrných procesů. ORLEN Unipetrol vyčlenil více než 35 miliard korun a postupně je vynakládá na projekty, které skupinu v těchto klíčových oblastech dovedou k cíli.
Bez ropy to zatím nejde
Ropa ještě dlouho zůstane zásadním zdrojem výroby energie pro mobilitu a petrochemických produktů, zejména plastů. V následujících letech sice bude spotřeba klasických pohonných hmot stagnovat, ale v horizontu pěti až deseti let nepůjde o dramatický propad. Klasická paliva tedy budou i nadále hrát významnou roli. A to především v Česku, kde stáří vozového parku překračuje šestnáct a více let. Zejména v osobní mobilitě tedy Česko bude opouštět fosilní paliva jen zvolna, pokud nedojde k zásadní změně vyvolané rozvojem nové technologie, regulačními opatřeními či geopolitickými a společenskými otřesy.
Vedle rozvíjející se bateriové a vodíkové elektromobility mohou budoucnost ovlivnit i syntetická paliva, jejichž výroba je prozatím značně finančně a energeticky náročná. ORLEN Unipetrol rozvíjí i alternativní paliva ze zdrojů organického a neorganického původu, jako je dřevní štěpka, použitý kuchyňský olej nebo odpadní plasty.
Obrovský potenciál vodíku
Za katalyzátor, který urychlí dosažení emisní neutrality, je označován vodík. Plyn, který má velkou schopnost vázat a předávat energii. Jeho využití je nyní skloňováno především v mobilitě na silnici, železnici a také na moři či ve vzduchu, ale vedle dopravy má obrovský potenciál také v průmyslové výrobě, protože může hrát významnou roli v dekarbonizaci českého průmyslu.
Ve výrobní sféře je vodík důležitým plynem například pro výrobu čpavku a hnojiv. Ale lze jej také využít při výrobě energie, tepla a páry v paroplynových kogeneračních jednotkách. Potenciál pro Česko v této oblasti je opravdu velký a je nezbytné aktualizovat předmětnou legislativu, definovat roli vodíku v energetickém mixu Česka a identifikovat skutečné potřeby jednotlivých průmyslových odvětví a jejich provozů.
ORLEN Unipetrol je největším výrobcem vodíku v Česku. Při rafinaci ropy jej vyrobí v obou svých rafineriích zhruba 90 tisíc tun ročně. I když by se i tento vodík dal použít k částečné dekarbonizaci, evropská legislativa do budoucna počítá pouze s vodíkem, který bude vyroben za pomoci elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Proto se touto cestou vydává i ORLEN Unipetrol.
Na ploše svého závodu v Záluží u Litvínova v následujících letech postaví elektrolyzér, který bude zásoben ekologickou energií z fotovoltaické elektrárny, již postaví na přilehlých pozemcích. Tento vodík bude využíván jak k ekologizaci výrobních technologií, tak do vodíkových plnicích stojanů na čerpacích stanicích. V současné době ORLEN Unipetrol provozuje dvě vodíkové stanice v Praze na Barrandově a v Litvínově. V přípravě jsou vodíkové stanice v Brně-Slatině, Ostravě‑Pustkovci a opět v Praze – Horních Počernicích.
