Dlouhodobé používání biouhlu či biocharu na zemědělských pozemcích zvyšuje výnosy, odhalila analýza více než čtyř stovek studií. Emise spojené s farmařením naopak snižuje.
Biouhel či biochar je hnojivo bohaté na uhlík, které se vyrábí spalováním zemědělských odpadů, jako je sláma, při vysoké teplotě bez přístupu kyslíku. Novinkou ovšem je, že zemědělci mohou díky jeho dlouhodobému používání zvýšit výnosy plodin o desetinu, jak vyplývá z nejnovější analýzy, na niž upozornil web Anthropocene magazine. Trvalé používání biouhlu na farmách by v globálním měřítku mohlo kompenzovat přes čtyři procenta emisí oxidu uhličitého.
Více než čtyři stovky studií zahrnutých do analýzy publikované v prestižním americkém sborníku Proceedings of the National Academy of Sciences sledovaly účinky biouhlu po dobu čtyř a více let. Výzkum se uskutečnil v různých geografických oblastech a na různých typech půdy a zaměřil se především na farmy pěstující rýži, pšenici a kukuřici.
Po pěti letech přijde větší nárůst
Prvním výsledkem, který z analýzy vyplynul, bylo to, že pravidelné roční používání biouhlu zvyšuje výnosy plodin v průměru o 10,8 procenta. Účinek navíc přetrvával v čase – po pěti a více letech průměrný nárůst výnosů způsobený biouhlem se stále pohyboval na úrovni 10,7 procenta.
Přínosy byly patrné u všech typů půd. U písčitých a hlinitých půd ale došlo po pěti letech k výraznému nárůstu průměrného výnosu, a to až o 42 procent. To naznačuje, že krátkodobé studie o biocharu nemusí odhalit jeho kumulativní přínosy.
Ze sledovaných obilnin vykázaly vyšší výnosy suchozemské plodiny, jako je kukuřice a pšenice. V případě rýže byl nárůst o třináct procent nižší, protože ve vodou nasycených půdách rýžových polí se biouhel méně shlukuje a zadržuje živiny, které pomáhají živit plodiny.
Analýza kromě toho odhalila, že biochar zachytil velké množství emisí oxidu dusného z hnojiv. Jeho opakované používání navíc vedlo ke snížení těchto emisí v průměru o 21,4 procenta díky tomu, že v půdě podpořil růst mikroorganismů, které vážou dusík.
Používání biouhlu se na rýžových polích přičinilo o provzdušnění vlhké půdy, které potlačuje růst mikroorganismů produkujících metan. Emise tohoto skleníkového plynu poklesly v průměru o 13,5 procenta a zvýšil se obsah organického uhlíku v půdě o 52,5 procenta.
Na farmách, kde biouhel použili pouze jednou, se účinky asi po třech letech snížily. Klíčem tedy je opakovaná roční aplikace.
Globální možnosti biouhlu
Autoři analýzy následně provedli myšlenkový experiment, jak by se zjištěné přínosy promítly do pěstování plodin v globálním měřítku. Pokud by se 70 procent veškeré slámy přeměnilo na biouhel a přidalo do půdy, jak velký by byl její přínos?
Takové množství biouhlu by zvýšilo výnosy plodin o 190 milionů tun, což odpovídá třetině roční produkce obilí ve Spojených státech. Po odečtení emisí vzniklých při výrobě, přepravě a aplikaci biouhlu vědci zjistili, že biouhel ze slámy by zachytil 1,84 miliardy tun ekvivalentu oxidu uhličitého ročně. To je jako emise Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Polska dohromady.
„Tyto výsledky staví biochar do pozice klíčového nástroje pro zmírňování dopadů klimatické změny,“ stojí v analýze. Odpadní sláma by totiž mohla pomoci ke snížení globálních emisí o 4,6 procenta. A výsledek by mohl být ještě lepší, pokud by se biouhel vyráběl s využitím energie z obnovitelných zdrojů namísto fosilních paliv.
Biouhel nabízí přirozeně jednoduché řešení dvojího problému, kterým je produkce potravin a nárůst emisí skleníkových plynů v atmosféře. Aby však bylo skutečně účinné, musí se rozšířit ve velkém měřítku, a k tomu jsou podle autorů studie nutné mechanismy finanční podpory. Ty by totiž pomohly zemědělcům překonat počáteční náklady na výrobu.
Tomáš Pohanka
Tomáš kdysi dávno projevil přání, že by se chtěl živit tím, že si bude číst. Splnilo se mu to, i když jinak, než si představoval. Přečetl spoustu článků v týdenících Euro, Ekonom i v deníku MF Dnes. Je ale fakt, že občas i něco napsal.
