Ve městech se každodenně objevují tuny psích výkalů. Jak mohou pejskaři snížit jejich dopad na životní prostředí? Někteří je hází do podrostu, jiní používají kompostovatelné sáčky.
Když si Laura Youngová pořídila před pěti lety Coopera, věděla, že jednorázové plastové sáčky na hovínka svého psa plemene cavapoo požívat nechce. „Mít psa je něco navíc k běžnému životnímu stylu,“ řekla osmadvacetiletá vědkyně zaměřená na environmentální problematiku britskému listu The Guardian.
Nechtěla, aby s novým psím přítelem vzrostl i její negativní dopad na životní prostředí. Ale kde začít? Zjistila, že nabídka je v zásadě trojí – standardní plastové sáčky na jedno použití, nebo nablýskané drahé sáčky s ekologickými hesly. Další variantu představovaly ty papírové.
„Bylo mi jasné, že kompostovatelné sáčky nejsou řešením,“ uvedla Youngová. „Zpočátku jsem ale lepší možnost neobjevila, tak jsem si je koupila,“ dodala pro The Guardian.
Tisíc tun psích výkalů denně
Ve Velké Británii žilo podle odhadů evropské asociace výrobců krmiva pro domácí mazlíčky FEDIAF v roce 2022 asi 12,7 milionu psů. Ti každý den vyprodukují podle listu The Guardian kolem tisíce tun exkrementů.
V Česku FEDIAF odhadoval počet psů v roce 2022 na 2,2 milionu. Jen v Praze je přihlášeno kolem 90 tisíc psů. Například Praha 3 utratila v témže roce 2,4 milionu korun za vysypávání košů a nákup sáčků, které poskytuje pejskařům zdarma. Další miliony korun ji pak stál úklid psích výkalů v ulicích. Totéž platí v Brně, kde v roce 2020 stál městskou část Brno-sever jen nákup sáčků na exkrementy podle stránek data.brno.cz 475 tisíc korun.
V přírodě se samy nerozloží
Kompostovatelné a biologicky rozložitelné sáčky se vyrábějí z přírodních materiálů, jako je kukuřičný škrob, a mají být ekologičtější variantou než plastové. Ty druhé totiž tvoří polyethylen, takže se na skládkách rozpadají tisíce let na mikroplasty.
„Na trhu jsou plastové sáčky, recyklované plastové sáčky, kompostovatelné sáčky, biologicky rozložitelné sáčky,“ popsala Youngová. „Materiálů je dnes tolik, že se v nich člověk sotva vyzná,“ dodala. Není přitom sama, kdo si láme hlavu nad tím, který sáček koupit.
Kompostovatelné a biologicky rozložitelné sáčky na psí výkaly slibují, že se ve správných podmínkách rozpadnou. K tomu je však zapotřebí kyslík a světlo, takže se nerozloží, pokud je člověk vyhodí do popelnice a odvezou se na skládku. Lidé by je však neměli nechávat ani v přírodě.
„Lidé přesně nerozumějí tomu, co biologicky rozložitelný sáček znamená,“ sdělil listu The Guardian Karl Williams, ředitel Centra pro nakládání s odpady na University of Lancashire. „Existuje riziko, že si majitelé psů řeknou: Když je to biologicky rozložitelné, mohu to nechat v lese.“ Jenže tyto sáčky se nerozpadnou, pokud se jen tak vyhodí na volné prostranství.
„Nejlepší je odkopnout je stranou“
Někteří dokonce tvrdí, že dopad výroby kompostovatelných sáčků na životní prostředí je škodlivější než u standardních plastových. „Pokud uděláte analýzy životního cyklus obou typů, zjistíte, že ty kompostovatelné jsou ve skutečnosti horší, protože se na jejich výrobu spotřebuje víc energie,“ uvedl Mark Miodownik, profesor materiálů a společnosti na University College London.
„Je to velmi malé odvětví a to ho činí neefektivním,“ upozornil. Na výrobu alternativních sáčků se totiž spotřebuje hodně energie a vody, a přitom konkurují výrobkům plastovému průmyslu v hodnotě bilionů dolarů, který má na jeden sáček mnohem menší spotřebu.
Není tedy divu, že se někteří majitelé psů snaží používání sáčků úplně vyhnout. „V ideálním světě bych hovínka odkopávala stranou,“ uvedla pro The Guardian pětapadesátiletá Lynda. „Pokud nezůstanou na chodníku, myslím, že se rozloží lépe než v jakémkoli sáčku,“ podotkla.
Ani tento způsob „likvidace“ psích exkrementů však nemusí být v pořádku. Nedávná belgická studie zjistila, že psí moč a výkaly se v přírodních rezervacích hromadí v takové míře, že dochází k přehnojování půdy a poškozování biologické rozmanitosti. Ve městech je pak kličkování mezi výkaly ukrytými v trávě celkem běžným jevem. Mnohdy na něj doplácejí ti pejskaři, kteří exkrementy v zeleni sbírají.
Příliš mnoho dusíku nesvědčí
„Intuitivně byste si mysleli, že živiny jsou pro rostliny dobré – zemědělci na polích přidávají dusík a fosfor do půdy,“ sdělil Pieter De Frenne, profesor aplikovaných rostlinných věd na Gentské univerzitě, který studii vedl. „Přitom pouze část rostlinných druhů může dodatečný přísun dusíku a fosforu skutečně využít,“ vysvětlil. Kopřivy a bolševníky tak mohou z prostředí vytlačit mnoho místních druhů rostlin, což sníží biodiverzitu. De Frenne proto nedoporučuje nechávat výkaly podél chodníků a cest.
Jaké je tedy řešení? Pro profesora Miodownika jednoduché: „Pokud se chystáte hodit psí nadílku do koše či kontejneru, je lepší vysypat ji ze sáčku a ten znovu použít. Dáte mu druhý život a nespotřebováváte zdroje nákupem nového sáčku,“ uvedl.
Pejskaři navíc přicházejí s vlastními inovacemi. Jacqueline Mooreová z Musselburghu vytváří improvizovanou schránku na výkaly z přeloženého listu novin. „Obvykle ji pod naší fenkou přidržím, když nastane ta správná chvíle,“ řekla. Jiní majitelé používají vše od sáčků či krabic na cereálie až po obálky od zboží z e-shopů.
Co se týče Laury Youngové, ta se nakonec rozhodla pro sáčky, které se rozpouštějí ve vodě. S tím by ovšem nepochodila u českých Čistíren odpadních vod. Problém podle ředitele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Viléma Žáka spočívá v tom, že když se podobné materiály stanou součástí splaškových vod, tak v kanalizačním systému působí jako mechanická překážka a ucpávají kanalizační potrubí.
Tomáš Pohanka
Tomáš kdysi dávno projevil přání, že by se chtěl živit tím, že si bude číst. Splnilo se mu to, i když jinak, než si představoval. Přečetl spoustu článků v týdenících Euro, Ekonom i v deníku MF Dnes. Je ale fakt, že občas i něco napsal.
