Emise metanu v posledních destiletích napříč tuzemskými sektory klesají. Jedinou výjimkou je odpadové hospodářství. „Emise metanu ze skládkování vzrostly dle dat Českého hydrometeorologického ústavu ze 72 tisíc tun v roce 1990 na 133 tisíc tun v roce 2022, tedy o přibližně 85 procent,“ uvádí Kateřina Kolouchová, analytička organizace Fakta o klimatu.
Skládky se podílejí až na třetině všech tuzemských emisí metanu. Na rozdíl od ostatních zdrojů ale jejich množství od devadesátých let stoupá. „Jde především o emise, které vznikají v důsledku rozkladu biologicky rozložitelných komunálních odpadů,“ říká Kateřina Kolouchová. Metan přitom zvyšuje teplotu atmosféry zhruba dvacetkrát účinněji než oxid uhličitý.
Lukrativnímu byznysu skládkování v tuzemsku dominují čtyři silné odpadové skupiny. FCC, Marius Pedersen a Veolia sem přišly ze zahraničí, čtvrtá AVE má českého majitele. Další skládky provozují samy obce či obecní společnosti, ty však mají na trhu menší podíl.
Provozovatelé skládek by měli všechen metan zachycovat, ale zdaleka se to nedaří. Odplynění má v Česku podle ministerstva životního prostředí přibližně 70 ze zhruba 140 tuzemských skládek. „Zjednodušeně lze říct, že se v současné době zachytí a využije okolo deseti procent z veškerého metanu vyprodukovaného skládkami v Česku,“ říká mluvčí resortu Veronika Krejčí.
Čím víc bioodpadu na skládce, tím hůř
Povinnost zachycovat skládkový plyn platí pouze pro určitý typ skládek. „Pro skládky, na kterých se ukládá odpad s víc než deseti procenty biologicky rozložitelné složky, s výškou uloženého odpadu více než dva metry a objemem skládky větším než deset tisíc metrů krychlových, musí být vždy posouzeno, zda je třeba provést technická opatření proti případnému poškození jednotlivých složek životního prostředí, ohrožení osob nebo poškození konstrukcí skládek v důsledku úniku plynů,“ vysvětluje Krejčí. Nejvíc plynu produkují skládky, které obsahují až 30 procent bioodpadu.
Provozovatelé skládek se dušují, že metan z jejich zařízení do ovzduší neuniká. Kontroly jsou ovšem velmi řídké. „Již nyní platí, že ze skládek plyn fakticky neuniká. I v této oblasti dochází k technologickému pokroku a vždy je použito nejlepších dostupných technik a technologií,“ prohlašuje Barbora Kottlová, marketingová specialistka společnosti AVE CZ.
Skládkaři tvrdí, že chytají všechno
„Skládky provozované skupinou firem Marius Pedersen jsou všechny s aktivním odplyněním a uvolněný plyn v tělese je podtlakově odčerpáván v technologicky maximální možné míře. V praxi to znamená, že při provozování podtlakového odčerpávání skládkového plynu z tělesa skládky dochází pouze k nevýznamným únikům metanu do atmosféry,“ tvrdí Filip Černý, obchodní ředitel společnosti Marius Pedersen.
„Samotný metan se v kogeneračních jednotkách přemění oxidací na oxid uhličitý. Což je cílem tohoto zpracování, aby do životního prostředí místo metanu vstupovala sloučenina mnohem šetrnější k ozonové vrstvě,“ uvádí mluvčí FCC Kristina Jakubcová.
„Za rok 2024 jsme odjímali a na výrobu energie využili přibližně 1,865 milionu krychlových metanu z našich skládek,“ dodává Kottová za AVE CZ. Elektrická energie se pak spotřebovává přímo v areálu, nebo se dodává do odběrné sítě. Teplo se využívá na vytápění přilehlých budov provozovatele. Zmíněné množství metanu odpovídá při teplotě 15 stupňů Celsia a tlaku jednoho baru asi 1,3 tisíce tun metanu. Podle ministerstva životního prostředí všechny tuzemské skládky vyprodukovaly loni 136 tisíc tun tohoto skleníkového plynu.
Česko loni vypustilo do ovzduší podle ministerstva přes 400 tisíc tun metanu. Skládky se tedy podílely na jeho zdejší produkci z necelé třetiny. „Pokud k tomu přičteme i emise z nakládání s odpadními vodami a biologické nakládání s tuhými odpady, tak sektor odpadů zodpovídá za přibližně 46 procent emisí metanu,“ uvádí Krejčí z resortu životního prostředí.
Dvě kontroly za rok
Spolek Arnika zaměřený na ochranu životního prostředí se domnívá, že může docházet k většímu vypouštění metanu ze skládek, než se uvádí. „Ačkoli mají skládky povinnost měřit skládkový plyn, měření probíhá jen na vybraných místech a nemusí zachytit veškeré úniky. Často se používají modelové odhady místo přímého měření a analýzy naznačují, že skutečné emise mohou být výrazně vyšší,“ tvrdí Nikol Jelínek, odbornice na toxické látky v životním prostředí organizace Arnika.
„Jde o modelované emise, těžko je přesně měřit. Daly by se posílit kontrolní kapacity, které kontrolují podíl biologického odpadu na skládkách,“ navrhuje Kolouchová z organizace Fakta o klimatu.
Současné zákony nestanovují jednotný způsob a metodiku měření emisí skládkových plynů. Skládky každoročně kontroluje Česká inspekce životního prostředí, a to obvykle na jaře a na podzim. Skládky, které ukládají více než 30 tisíc tun odpadu za rok, inspekce kontroluje dvakrát ročně. Ostatní pouze jednou.
„Česká inspekce životního prostředí standardně prověřuje monitorovací činnost provozovatelů skládek. Inspekční dozor tak zahrnuje ověření, zda bylo provedeno měření skládkového plynu v případech, kdy má provozovatel skládky povinnost měření zajistit,“ uvádí mluvčí inspekce Miriam Loužecká.
„Skládkový plyn má dle svého složení různé negativní dopady na životní prostředí, přičemž metan je složkou s významným dopadem na globální změnu klimatu a na lokalitě samotné jeho vývin může přispět k zahoření nebo výbuchu,“ dodává Loužecká.
Vrchol přichází mezi třetím a desátým rokem
Nejvíce emisí metanu produkoval začátkem devadesátých let energetický sektor, a to 53,1 procenta ze všech tuzemských emisí. Druhé v pořadí bylo zemědělství s 33,7 procenta a odpadový sektor se podílel na produkci metanu 12,9 procenta.
„Dle aktuální národní inventarizační zprávy o emisích skleníkových plynů došlo v období 1990 až 2023 k poklesu emisí metanu přibližně o 53 procent,“ uvádí Jitka Slámová, koordinátorka Národního inventarizačního systému. Zprávu každoročně zpracovává Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s dalšími experty. Skládek se to však nedotklo.
Metan vzniká rozkladem biologicky rozložitelných materiálů, jako jsou papír, karton, textilie a bioodpad, v tělese skládky. Množství produkovaného komunálního odpadu je v posledních letech přibližně stejné. Podle Českého statistického úřadu se v roce 2023 v tuzemsku vyprodukovalo téměř 38 milionů tun odpadu, což je o tři procenta méně než v předchozím roce. Rozklad odpadu však probíhá několik let, takže se emise metanu uvolňují postupně.
A odpad se na skládce většinou hromadí. „Kromě každoročního přírůstku hraje roli i kumulativní množství odpadu na skládkách,“ dodává analytička Kolouchová.
K významné nárůstu emisí dochází po půl roce až dvou letech uložení. „Produkce metanu obvykle vrcholí mezi třetím a desátým rokem po uložení odpadu. Poté přechází skládka do stabilizační fáze, kdy po zhruba 15 až 20 letech dochází k postupnému poklesu produkce skládkového plynu, protože většina rozložitelného materiálu již byla vyčerpána,“ vysvětluje Olga Brovkina z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR CzechGlobe.
Zákaz produkci metanu nezastaví
Záleží mimo jiné na tom, jak je skládka moderní. „Nové skládky mají obvykle lepší řízení, včetně systémů pro sběr a využití skládkového plynu, což vede k nižším emisím metanu do ovzduší. Staré skládky, zejména ty neřízené, mohou metan uvolňovat nekontrolovaně, často i desítky let po uzavření,“ upozorňuje Olga Brovkina.
„Produkce metanu u nových skládek je obvykle vyšší v prvních letech po uzavření dané části skládky, zatímco u starších skládek množství plynu klesá v důsledku vyčerpání organického materiálu,“ dodává Brovkina. Skládky tak budou nadále produkovat emise metanu i po chystaném zákazu skládkování v roce 2030.
Na snížení produkce emisí metanu může mít nicméně vliv důslednější třídění bioodpadu. „Především lepší třídění biologicky rozložitelného odpadu a jeho další využití, například pro výrobu bioplynu nebo biometanu, případně kompostování,“ dodává Kolouchová z organizace Fakta o klimatu.
„Pokud již odpady vzniknou, je třeba s nimi nakládat v souladu s hierarchií odpadového hospodářství. V případě biologicky rozložitelných odpadů je nutné jejich důsledné oddělené soustřeďování a přednostní zpracování způsobem materiálového, případně energetického využití v zařízení k biologickému zpracování. To znamená zejména aerobní rozklad při výrobě kompostu nebo anaerobní rozklad při cíleném získávání bioplynu a výrobě metanu v bioplynových stanicích,“ popisuje Miriam Loužecká z České inspekce životního prostředí.
Ke zmenšení podílu bioodpadu v komunálním odpadu podle provozovatelů skládek dojde. „Předpokládáme, že množství skládkových plynů se bude s omezováním skládkování biologicky aktivních odpadů snižovat. Počítáme tedy s postupným snižováním výkonu aktivního odplyňovacího systému, nicméně naším cílem zůstává i za této situace odčerpávat z aktivních i již neaktivních skládek maximální možné množství vznikajícího skládkového plynu, jak nám ostatně ukládá i stávající legislativa a náš ekonomický zájem,“ uvádí Filip Černý, obchodní ředitel společnosti Marius Pedersen.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
