Nad hlavou lidem přibývá družic. Sledují, co se děje na povrchu, pomáhají s navigací a zjednodušují komunikaci. Nyní je jich okolo devíti tisíc, do patnácti let jich ale má být podle odhadů přes 60 tisíc. A odpad z nich dál ovlivní život na Zemi.
Když satelity doslouží, během pádu k povrchu planety shoří a ve stratosféře po nich zbydou aerosoly oxidu hlinitého. A to v poměrně velkém množství, jak ukazuje nová studie týmu pod vedením Christophera M. Maloneyho z amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru při ministerstvu obchodu, na níž upozornil web britského listu The Guardian.
Satelity se pohybují na nízké oběžné dráze Země se ve výšce tří set až dvou tisíc kilometrů. Slouží zhruba pět let a pak je potřeba je nahradit. Většina starých družic se přitom likviduje tak, že se sníží jejich výška a při pádu se nechají shořet.
Vědci ve studii zkoumali, co se děje se zbytky po družicích, konkrétně s oxidem hlinitým. Ten vzniká při hoření hliníku, který tvoří zhruba 35 procent hmotnosti těchto družic. Aby tým pochopil dopad emisí z vyřazených družic, simuloval účinky spojené s ročním uvolňováním 10 tisíc tun oxidu hlinitého. To je množství, které se podle odhadů uvolní při likvidaci tří tisíc družic ročně.
Jsou potřeba měření v reálném světě
Výsledky, které tým vědců zveřejnil v časopise Journal of Geophysical Research Atmospheres, ukazují, že nahromaděný oxid hlinitý může způsobit teplotní anomálie až o 1,5 °C ve středních a vyšších vrstvách atmosféry, snížení rychlosti větru a úbytek ozonu, což by mohlo ohrozit obnovu ozonové díry. Uvolní se i další kovy včetně titanu, lithia, železa a mědi, jejichž dopad je třeba ještě modelovat.
Modelová studie je podle vědců prvním krokem ve zkoumání potenciálních dopadů odpadu ze satelitů na klima s tím, jak jejich počet poroste. Upozorňují na to, že jsou potřeba zejména pozorování a měření v reálném světě. Pouze modelování počítačem nestačí.
„Zjistili jsme, že aerosol vzniklý při návratu družic do atmosféry se může ve vysokých zeměpisných šířkách hromadit ve stratosféře během jednoho roku až tří let od začátku emisí. Kromě toho je radiační dopad dostatečně velký na to, aby potenciálně ovlivnil teplotní profil, dynamiku a koncentraci ozonu ve stratosféře,“ uvádějí vědci závěrem studie. „Proto jsme dospěli k závěru, že je pravděpodobné, že emise oxidu hlinitého o hmotnosti deset tisíc tun za rok by mohly ovlivnit klima ve střední vrstvě atmosféry,“ stojí ve studii s tím, že vědci pracovali s konzervativním odhadem růstu družic.
Tomáš Pohanka
Tomáš kdysi dávno projevil přání, že by se chtěl živit tím, že si bude číst. Splnilo se mu to, i když jinak, než si představoval. Přečetl spoustu článků v týdenících Euro, Ekonom i v deníku MF Dnes. Je ale fakt, že občas i něco napsal.
