Krnovsko patřilo při loňských zářijových povodních mezi nejzasaženější oblasti. Lichnov ale vyvázl bez větší újmy. Místní jsou přesvědčeni, že za to vděčí poldrům, které systematicky budují poslední dekády.
Zatímco v pět kilometrů vzdáleném Zátoru vyplavila rozvodněná řeka Opava spoustu obydlí a způsobila obří škody, Lichnov zůstal ochráněn. Lichnovští věří, že zůstali „v suchu“ díky pěti poldrům a dalším „přírodě blízkým opatřením“, s jejichž přípravou začali už po velké povodni v roce 1996.
„Když zaprší, tak je to pěkné, najednou tu vznikne jakoby lužní les, nalétnou sem kačeny,“ líčí Ekonews na břehu jednoho z poldrů lichnovský místostarosta Jan Gemela, který Ekonews koncem ledna obcí a protipovodňovými opatřeními provedl.
Poldry jsou v podstatě travnaté prohlubně s hrází. Voda se v nich zachytí a pak postupně odtéká. Na rozdíl od klasické přehrady mohou být v klidných dobách úplně suché. Zátor a Lichnov nicméně nelze jednoduše porovnávat, protože Zátorem protéká Opava, kdežto Lichnovem menší Čižina, jež je přítokem Opavy. Zátor tak ohrožovala přímo řeka, kdežto v Lichnově povodně přicházejí spíš kvůli vodě stékající z okolních kopců.
Boží muka jako řešení nestačí
Spolu se suchými nádržemi má Lichnov systém průlehů, což jsou vlastně široké, často zatravněné příkopy s mírným sklonem proti okolnímu svahu. Kopírují vrstevnice a vytvářejí „schody“, které umožní deštové vodě vsáknout se do půdy, nebo usměrní odtok. V Lichnově mají také tůně, které podle Gemely pomáhají hlavně v obdobích sucha.
Místostarosta s nadsázkou upozorňuje na to, že první povodeň z poloviny 19. století, o které našel zmínku v místní kronice, se „řešila“ postavením trojice božích muk. Opravdu funkční opatření ale začala vznikat až v 90. letech minulého století. „Co nás doslova drží nad vodou, je kontinuita a snaha starostky Marty Otiskové věci řešit. Díky tomu jsme letos povodně přežili,“ je přesvědčen Gemela.
Lichnov několikrát ročně zasahují bleskové povodně, když se voda při dešti nestačí vsakovat na polích a v lesích nad obcí a vznikají erozní události. Obec má zhruba sedm kilometrů na délku, takže často nelze odhadnout, kde bude největší problém. „Pokaždé to dopadne jinam a já jen lítám a sleduji, v jakém stavu jsou poldry, jak to vypadá v řece a jaké jsou erozní projevy,“ líčí Gemela.
„Čižina nás tolik nepřekvapí, protože jsme relativně blízko prameni, ale bohatě stačí to, co nám naprší na svazích. Příroda v nás neustále vyvrací pocit, že existuje jedno opatření, které nás ochrání,“ dodává místostarosta, který vlastní projekční firmu Domovina – ekologie, venkov, turistika.
Lichnovu pomohlo, že všechny protipovodňové úpravy se podařilo umístit na obecní pozemky, což bývá u opatření v krajině kamenem úrazu. „I malé úpravy se zúročí, protože jejich efekt se sčítá. Nejdůležitější je vytrvalost budování opatření v krajině, i když je to je běh na dlouhou trať,“ zdůrazňuje.
Vědci slibují data z povodní letos
Lichnovští nyní čekají na to, až jim vědci z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka a Vysokého učení technického v Brně dají odpověď na to, jak přesně poldry při loňské povodni zafungovaly. Stejně jako v jiných případech, i v tomto se budou posuzovat jejich výchozí parametry a jak pomohly ulevit kapacitě toku pod nimi. Pro srovnání se stavem před realizací opatření se použijí simulace podobné události.
Vedoucí Ústavu vodních staveb Vysokého učení technického v Brně Aleš Dráb uvádí, že vyhodnocení funkčnosti lichnovských opatření po potrvá několik měsíců. Domnívá se však, že nemá smysl stavět proti sobě „přírodě blízká opatření“ a takzvaná technická opatření, jako jsou velká vodní díla.
Ochrana proti povodním podle něj musí být komplexní a zahrnovat podle potřeby různá opatření, včetně revitalizací toků či různých typů průlehů či způsobů hospodaření se zemědělskou půdou. „Suché nádrže neboli poldry jsou víceméně konstrukčně obdobné jako klasické vodní nádrže, ale většinou v nich není stálé nadržení vody. Pokud nás ale bude trápit v budoucnu sucho, mohou se nám hodit i větší vodní nádrže,“ vysvětluje Dráb.
Rozsáhlejší opatření v krajině jsou složitá například z pohledu vlastnictví pozemků. „Opatření v krajině mají funkčnost jen do určité intenzity jevů. V případě extrémních srážek pouhá opatření v ploše povodí většinou nepostačují a musí se doplnit právě například suchými nádržemi, vodními nádržemi nebo ochrannými opatřeními podél vodních toků,“ říká.
Málo přírodě blízkých opatření
Lichnov je z hlediska provedených opatření v tuzemsku spíše výjimečnou obcí. Nejvyšší kontrolní úřad totiž před pěti lety vydal zprávu, podle níž je v Česku přírodě blízkých opatření málo. „Podle Evropské agentury pro životní prostředí jsou přitom přírodě blízká opatření efektivní i z pohledu nákladů. Ministerstvu životního prostředí se ale nedaří je prosadit. Státní podniky, které mají jednotlivá povodí na starosti, dávají přednost čerpání peněz z rozpočtu ministerstva zemědělství na technická opatření, jako jsou například stavby hrází, stabilizační úpravy toků a podobně,“ uvedl úřad. Čerstvější zpráva k dispozici není.
Vyhodnocení přírodě blízkých opatření probíhá v rámci pilotních projektů také v zahraničí, jde například o „Eddleston Water Project“ ve Skotsku. V související studii se píše, že existují dostačující důkazy, že přírodní opatření jsou účinná v malém měřítku pro povodně s nízkou až střední intenzitou. U extrémních událostí se dále spoléhá jen na modelaci.
Přírodě blízká opatření jsou také přínosem pro biologickou rozmanitost. „Nejenže současně chrání před několika různými klimatickými dopady, jako jsou povodně a vlny veder, ale také ukládají uhlík v půdě a ve vegetaci a snižují emise skleníkových plynů z hnojiv či fosilních paliv,“ píše se ve zprávě „Nature based solutions in UK climate adaptation policy“ Oxfordské univerzity, Světového fondu na ochranu přírody a organizace na ochranu ptactva – The Royal Society for the Protection of Birds.
Loňské povodně napáchaly v Česku škody ve výši 60 až 70 miliard korun, jak odhaduje ministerstvo financí. Vyžádaly si pět obětí na životech.
Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe.
Co jsou přírodě blízká protipovodňová opatření
Jde o přístup, který pracuje s přírodou, nikoli proti ní. Namísto spoléhání se na tradiční protipovodňové zábrany, jako jsou zdi a přehrady, se zaměřuje na přírodní techniky, jako je sázení stromů, vytváření mokřadů a přeměnu řek za účelem zpomalení toku vody.
Revitalizace řek
Řeky na málo místech v Česku tečou přirozeně, na vině je jejich regulace, „narovnávání“. Bez zásahu mají vodní toky tendenci v krajině meandrovat. Jde vlastně o vymílání břehů na jedné straně a usazování na straně druhé. Obnova neboli revitalizace řek může být přírodní (po povodni, s pomocí bobrů) nebo přírodě blízká, kdy se lidé snaží napodobit fungování přírody. Přirozený tok řek napomáhá zadržovat vodu při suchu i při povodních.
Polder či poldr
Vodní dílo sloužící k protipovodňové ochraně. Je vytvořeno přehrazením vodního toku, za hrází se však voda za běžných podmínek buď neakumuluje vůbec (suchá nádrž či suchý poldr), nebo je objem nádrže zaplněn jen částečně (polosuchá nádrž či polosuchý poldr).
Průleh
Protierozní opatření zadržující vodu a půdu v krajině. Jedná se o mělké, široké, často zatravněné příkopy s mírným sklonem proti okolnímu svahu, kopírující vrstevnice. Vytvářejí se na prudších delších svazích s ornou půdou nebo i ve městech. Kromě zadržování vody v krajině zabraňuje průleh přívalovým povodním i přispívá k menšímu zatěžování odpadních stok ve městech. Rozlišují se průlehy vsakovací a odváděcí.
Mokřad
Samostatný ekosystém, který je zaplaven nebo nasycen vodou, a to buď trvale, nebo sezónně. Má charakteristickou vegetaci vodních rostlin. Mokřady jsou považovány za jedny z biologicky nejrozmanitějších ekosystémů, které slouží jako domov široké škále rostlinných a živočišných druhů.
Retenční tůně
Jedná se o menší zahloubené uměle vytvořené prostory, obvykle v drahách soustředěného odtoku nebo v nivě vodního toku, které mají za cíl zachycovat vodu při vzniklém povrchovém odtoku. Tůně mají rovněž důležitý ekologický význam. Často převažuje efekt ekologický nad efektem retenčním, což je dáno velikostí tůně.
Dešťová zahrada
Přírodní nebo uměle vytvořená terénní prohlubeň, do níž jsou svedeny srážkové vody ze střech, chodníků a zpevněných ploch, které se v průběhu několika dní vsakují do okolní půdy a neodtékají pryč. Tím napomáhá udržovat stav podzemních vod a snižuje nebezpečí vzniku náhlých povodní. Spadají pod městskou modro-zelenou infrastrukturu.
Zdroj: Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku, Wikipedia, The Flood Hub
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
