Evropská unie připravuje další zásadní právní dokument z oblasti ESG. Legislativním procesem právě prochází návrh nové směrnice o náležité péči podniků v dodavatelském řetězci v oblasti udržitelnosti, která má za cíl zpřísnit ochranu životního prostředí a lidských práv i další oblasti.
Návrh ukládá podnikům povinnost pečlivě dohlížet na sociální a environmentální dopady v rámci celého dodavatelského řetězce, a to včetně přímých a nepřímých dodavatelů. Směrnice v budoucnu nemá zamezit pouze nucené práci, jak se často uvádí. Její ambice jsou daleko větší.
Chrání před diskriminací v pracovním prostředí, zajišťuje dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, právo na spravedlivou odměnu a právo sdružovat se v odborech. Stejně tak chrání životní prostředí, včetně drancování zemědělské půdy. Oblastí, na které budou muset firmy dohlížet, je mnoho.
Dopadne ESG jen na velké podniky? Ne tak docela
Návrh směrnice due diligence počítá s přímým dopadem především na velké podniky včetně jejich dceřiných společností. Konkrétně se návrh týká společností s alespoň 500 zaměstnanci a čistým globálním obratem přesahujícím 150 milionů eur (asi 3,5 miliardy korun). Stejně tak se návrh směrnice týká společností s alespoň 250 zaměstnanci a čistým globálním obratem minimálně 40 milionů eur, pokud přinejmenším 50 procent obratu pochází z odvětví náročných na přírodní zdroje, především zemědělství nebo textilního průmyslu.
Podle odhadů se směrnice přímo dotkne až 13 tisíc firem z Evropské unie a čtyř tisíc mimo EU. Tím však její působnost nekončí. Je zapotřebí brát v potaz i nepřímý účinek těchto pravidel.
Dobře vidět je to na příkladu Německa, kde již v lednu nabyl účinnosti zákon o náležité péči v dodavatelském řetězci. Ten českým společnostem žádné povinnosti přímo neukládá, neboť se vztahuje především na velké firmy sídlící v Německu. Lze nicméně pozorovat, že odběratelé z Německa po svých dodavatelích – včetně těch z Česka – požadují, aby standardy náležité péče v dodavatelském řetězci přísně dodržovali. A není podstatné, zda jsou dodavatelé velké, střední, nebo malé podniky. Proto je nepřímá působnost zákona i evropské směrnice daleko širší, než jak se na první pohled může zdát.
Porušení povinností s sebou nese citelná negativa
Německé firmy po těch českých mohou chtít, aby zaváděly preventivní opatření ve vztahu k náležité péči na jejich konci dodavatelského řetězce. Tuzemské podniky tak budou například muset samy odhalovat rizika u dodavatelů, zavádět postupy pro podávání stížností ze strany dotčených osob nebo zaměstnanců a jejich zástupců a potažmo přijímat nápravná opatření. Jinými slovy se jedná o případ takzvaných pass-through povinností dodavatelským řetězcem, který ve svém důsledku může mít na české dodavatele stejné dopady, jako by jim německý zákon povinnosti přímo uložil.
Návrh směrnice přitom zavádí několik druhů sankcí. Kromě pokut odvíjejících se od obratu evropský zákonodárce počítá i s vyškrtnutím z veřejných zakázek nebo dotací. Se stejným repertoárem trestů pracuje i německý zákon. Novinkou by však měla být i občanskoprávní odpovědnost firem. Dotčené osoby, které tvrdí, že byly poškozeny činností společnosti, by ji mohly žalovat o náhradu škody.
Směrnice přináší šanci pro české dodavatele
Návrh směrnice se teď projednává v Evropském parlamentu, jehož stanovisko se očekává v květnu. Dříve než na konci tohoto roku však přijetí směrnice neočekáváme a i potom je třeba počítat s dvouletou lhůtou pro implementaci v tuzemsku. Přesto dodavatelé, kteří se včas a jasně zařadí mezi společnosti dbajících kautel náležité péče v dodavatelském řetězci již nyní, získají minimálně u německých odběratelů jasnou konkurenční výhodu. A to i proti mezinárodním obrům.
S tím souvisí, že směrnice de facto znamená jedinečnou šanci pro regionální produkci. Čeští dodavatelé budou díky vyšším sociálním a environmentálním standardům oproti těm z třetích zemí snadněji s to prokázat, že svou povinnost náležité péče plní. A to je výrazně zvýhodní.
Barbara Kusak
Barbara Kusak působí jako advokátka, stojí v čele pražské advokátní kanceláře Noerr. Je expertkou především v oblasti akvizic, přehraničních transakcí, které se musí řídit různými právními řády či v oblasti soutěžního práva.
