Po šesti letech diplomatických příprav vyvrcholil 23. července v nizozemském Haagu historický lidskoprávní proces. Mezinárodní soudní dvůr uvedl, že státy mají povinnost chránit obyvatelstvo před škodami, které způsobí klimatická změna.
Rychlejší snižování emisí skleníkových plynů, rychlejší odchod od fosilních paliv a kompenzace za škody těm nejzranitelnějším. Mezinárodní soudní dvůr tento týden ve středu odpověděl na dva dotazy 132 členských států OSN včetně České republiky. Zněly: Jaké právní povinnosti mají státy za ochranu klimatu pro současné i budoucí generace? A co pro státy znamená, pokud svou nečinností způsobí významnou škodu?
Soud jednomyslně a formou stanoviska – nezávazného, ale autoritativního právního nástroje – hodnotí, že všechny členské státy OSN mají dle mezinárodního práva povinnost chránit životní prostředí a obyvatelstvo před bezprostřední existenční hrozbou klimatické změny a škodami, které způsobí.
Stanovisko zároveň udává, že státy mají dle mezinárodního práva povinnost spolupracovat při řešení změny klimatu. A to včetně snižování emisí a adaptace na měnící se klimatické podmínky. Patnáct soudců dvoru volených Valným shromážděním a Radou bezpečnosti OSN na devítileté období také jednomyslně shledává, že změna klimatu představuje celoplošné, urgentní a existenční riziko pro každý jednotlivý stát. Vyplývající povinnosti ale hodnotí výhradně pro všechny mezinárodní státy jako celek, nikoli pro jednotlivé státy nebo skupiny států.
Mezinárodní soud v Nizozemsku shledal, že právo na čisté, zdravé a udržitelné prostředí je neoddělitelné od lidských práv. A to protože takové prostředí podmiňuje možnost nabýt jakákoliv jiná lidská práva. Jelikož právo na kvalitní prostředí změna klimatu dle soudu v Haagu přímo ohrožuje, státy mají povinnost jednat.
Nový plán bude asi v září
Soud se řídil zejména třemi mezinárodními konvencemi v oblasti klimatu: Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu (UNFCCC, 1992), Kjótským protokolem (1997) a Pařížskou dohodou (2015). Soudci a soudkyně zohlednili mezinárodní odpovědnost států za škodu způsobenou porušením závazků podle zásad mezinárodního práva z roku 2001, nejnovější vědecké podklady Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a také vyjádření skoro 100 členských států OSN a jedenácti mezinárodních organizací.
Soud má přímý vliv nacházející mezinárodní klimatická vyjednávání COP30, která se uskuteční letos v listopadu v brazilském Belému. Všechny státy by například nově měly do začátku konference předložit své národní plány na snížení emisí skleníkových plynů neboli vnitrostátně stanovené příspěvky (Nationally Determined Contributions, NDC) na období od roku 2030 do roku 2035.
Česko se klimatických vyjednávání účastní prostřednictvím Evropské unie. Stanovisko soudu pro něj znamená povinnost předložit takový plán, který představuje nejvyšší možnou ambici řešit změnu klimatu.
I pro Evropskou unii je stanovisko soudu v Haagu směrodatné. S přípravou nového plánu pro období 2030 až 2035 otálí od listopadu 2024. Zpoždění vzniklo i v důsledku voleb do Evropského parlamentu a kvůli novému složení Evropské komise.
Očekává se, že plán na snižování emisí EU zveřejní nejpozději v září tohoto roku. Vycházet bude z právně závazných klimatických cílů pro 2030 a 2050 a také z nových emisních cílů pro rok 2040. Zatím ovšem není zřejmé, jak bude cíl snížit emise o 90 procent oproti 1990 do roku 2040 započítán při tvorbě cíle pro rok 2035.
Plánovat nestačí, je třeba plnit cíle
Dalším klíčovým milníkem je rozhodnutí soudu, že předložené národní klimatické plány všech států musí být dohromady schopné plnit cíle Pařížské dohody. To je zásadní změna v přístupu, která může pomoci zmenšit propast mezi plány a činy. Loni totiž vyšlo najevo, že i kdyby všechny členské státy OSN do roku 2030 zázračně splnily 100 procent svých cílů na snižování emisí, které si samy stanovily, bezpečné emisní hodnoty by stejně překročily osminásobně (2024 NDC Synthesis Report).
Tatáž analýza klimatických plánů ukázala, že v nejlepším možném scénáři lidstvo míří k oteplení planety o tři stupně Celsia do konce století, nikoli maximálně 1,5 stupně, jak udává Pařížská dohoda. Tento nesoulad od aktuálního rozhodnutí soudu představuje porušení mezinárodního práva.
Přes 500 stran dlouhé poradní stanovisko zároveň vysílá jasný signál snižovat emise skleníkových plynů směrem k investorům a korporacím. Zejména američtí investoři a banky poslední dva roky odstupují od svých závazků udržet nárůst globální teploty pod 1,5°C. Buď je nahrazují méně ambiciózními cíli oteplení o 2,0 stupně (třeba Net Zero Banking Alliance), nebo od nich odcházejí úplně (například Bank of America).
Často se tak děje kvůli obavám z konfliktu s americkou republikánskou administrativou, která na rozdíl od většiny členských států OSN hodnotí snižování emisí jako národní hrozbu. Při přípravě poradního stanoviska se USA na soud v Haagu obrátily loni v prosinci a požadovaly, aby se veškeré mezinárodní klimatické právo posuzovalo výhradně v kontextu Pařížské dohody. O měsíc později americká administrativa začala podnikat kroky k plnému odstoupení od dohody. Světový soud jí včera nevyšel vstříc a současně upevnil cíl udržet oteplování pod hranicí 1,5 stupně Celsia jako jediný možný pro ochranu obyvatelstva a životního prostředí.
Stanovisko soudu v českém prostředí
Česko bylo jednou ze 132 zemí, které ve Valném shromáždění OSN podpořily rezoluci a požádaly Mezinárodní soudní dvůr o vyjádření k povinnostem státu vzhledem ke klimatické změně. V rámci procesu tvorby poradního stanoviska v Haagu Česko neposlalo přímé písemné vyjádření, vyjádřilo se pouze prostřednictvím EU. Dá se však očekávat, že stanovisko ovlivní i postupy v českých soudních síních.
Nejvyšší správní soud ČR dosud nenašel v právním řádu (vnitrostátním, unijním ani mezinárodním) povinnost Česka snížit emise skleníkových plynů o více než 80 procent, jak požadovali žalobci spolku Klimatická žaloba ČR, Obce Svatý Jan pod Skalou a České společnosti ornitologické v dubnu 2021. Rozsudky českých soudů nad klimatickou žalobou proti vládě a čtyřem ministerstvům za nečinnost České republiky nerozšířily možnosti organizací a jedinců domáhat se ochrany práv, pokud stát nejedná.
V únoru tohoto roku nicméně spolek Klimatická žaloba ČR s dalšími žalobci podal ústavní stížnost, která čeká na vyřízení. Vzhledem k tomu, že žaloba za nečinnost staví na souvisejících lidskoprávních a environmentálních principech, nelze vyloučit, že se aktuální stanovisko mezinárodního soudu přímo promítne i do rozsudku Ústavního soudu ČR v Brně.
Podobných žalob bude pravděpodobně přibývat. Na celém světě podala občanská společnost už na tři tisíce žalob v celkem šedesáti zemích.
Barbora Kvasničková
Barbora Kvasničková pracuje jako analytička nevládní neziskové organizace AMO Klima v oblasti mezinárodní klimatické diplomacie a podílí se na přípravě vzdělávacího projektu Aklimatizace.
