Voda, která se vyleje nad městem, do něj nepřijde, říká odbornice z České zemědělské univerzity

„Když teď řešíme protipovodňovou ochranu ve městech, tak víme, že není ideální nechat vodu co nejrychleji odtéct. Musíme ji zadržet už někde nad městem,“ říká Jana Kalibová z České zemědělské univerzity.

Jana Kalibová z České zemědělské univerzity v Praze je jedním z odborníků, kteří v rozhovorech pro organizaci H₂Ospodař! vysvětlují, jaký vliv má změna klimatu na vodu, se kterou lidé hospodaří v krajině.

„V závislosti na klimatické změně se nám změnilo rozložení srážek v průběhu roku. Není to o tom, že by týden pršelo a týden bylo sucho. Teď to směřuje k tomu, že je dlouhé období sucha, pak přijde období přívalových dešťů a zase dlouhé období sucha, popisuje Kalibová.

Jano, proč se vůbec zabývat vodou v krajině? Jak významné je to téma pro Česko?

Já ráda říkám, že o vodu je vždycky zájem, protože jí je buď moc, nebo málo. Část republiky řeší povodně a druhá část řeší sucho. Je to o tom, co se stalo s krajinou za poslední desítky let, protože původní krajina byla schopná s vodou hospodařit vyváženě. Lidská činnost v krajině tuto rovnováhu narušila, což se projevuje nerovnoměrným rozložením zásob vody na našem území.

Jak se změnila krajina za posledních padesát let?

Největší zlom nastal v 50. letech minulého století, kdy přišla kolektivizace a scelování políček a držeb do obrovských celků. Z krajiny zmizely drobné hydrografické prvky, jako jsou remízky, meze, a také drobné vodní prvky, třeba tůně, rybníčky a mokřady. Voda se proto v krajině není schopná udržet a rychle odchází. Jakmile naprší, velmi rychle odteče z povodí pryč.

Je naše krajina v dobrém stavu?

Myslím si, že je v uspokojivém stavu, ale jsou tu rezervy. Existují místa, kde je potenciál ke zlepšení a kde se o krajinu musíme starat. Máme hodně lesů, hodně zemědělských ploch, nicméně od roku 1989 se trošku změnila naše mentalita, když jsme přešli k tržnímu hospodářství a na úkor zemědělské půdy začal narůstat podíl průmyslových areálů nebo velkých skladišť. Tyto nepropustné prvky společně třeba s rostoucí zástavbou pak snižují potenciál krajiny zadržovat vodu. Tam si myslím, že je potenciál ke zlepšení.

Bojujeme v Česku spíš s povodněmi, nebo se suchem?

Nemohu říct, že jedno z toho převažuje. Když se podíváme na výroční zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, tak jeden rok je takzvaně hydrologicky suchý, druhý rok je hydrologicky mokrý, potom zase normální. Je pravda, že dlouhodobě přibývá suchých roků, ale zajímavé třeba je, že když si vezmeme celkový roční úhrn srážek, tak ten se v Česku víceméně nemění. Vody máme pořád stejně.

Problém je to, že když zaprší, tak nejsme schopni vodu uchovat pro období, kdy neprší. V závislosti na klimatické změně se nám změnilo rozložení srážek v průběhu roku. Není to o tom, že by týden pršelo a týden bylo sucho. Teď to směřuje k tomu, že je dlouhé období sucha, pak přijde období přívalových dešťů a zase dlouhé období sucha.

Jak bychom se měli prakticky na sucha a na povodně připravovat?

Pojďme se starat o půdu a o vegetaci, která na té půdě je, a pojďme se zamyslet nad tím, jak se chováme k půdě, protože půda pomáhá vodu zadržovat. Měli bychom se vyhnout pohřbívání půdy pod nepropustné povrchy. Měli bychom hospodařit s dešťovou vodou a zpomalovat odtok vody z území.

Z pohledu zemědělství se třeba bavíme o tom, jakým směrem zemědělci ořou a jestli vytvářejí preferenční cesty. Pokud totiž ořou ze svahu dolů, tak vlastně vytvářejí drobné příkopy, kterými voda rychle letí dolů. Když budou orat napříč, tak vytvářejí drobné přehrádky, které zpomalují povrchový odtok, a voda má čas se vsáknout.

Jakmile se voda infiltruje do půdy, slouží tam pro období sucha a k závlaze rostlin, takže zemědělec nemusí tolik investovat. Živiny zůstávají na poli, kde plodiny lépe rostou a jsou vitálnější. Zemědělec ušetří na hnojivech a na poli se dá udržitelně hospodařit v delším horizontu let.

Je to i o tom, co na půdě roste. Pokud je to druhově bohatá skladba, jsou tam různé druhy, tak porost lépe zadržuje vodu. A také tam bude klimaticky mnohem lépe, protože na zahradě, která je zelená a kde je více stínů, je chládek. Nám je tam lépe a přitom děláme dobře i krajině. To se mi vždycky líbilo, že když něco funguje z pohledu udržitelnosti, tak je nám v tom podvědomě dobře.

Máme v Česku nedostatek podzemní vody ve srovnání s Evropou?

Myslím, že ve srovnání s Evropou na tom nejsme až tak špatně. Máme za sebou několik let, kdy se bilo na poplach, že se zásoby podzemní vody tenčí. Podle poslední zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ale podzemní vody máme dost. Je vidět, že za posledních patnáct až dvacet let jsme si uvědomili, co se s krajinou stalo a kam by se to mohlo dostat, kdybychom s tím nic nedělali.

Zásoby podzemní vody se teď sice doplňují, ale pořád se najdou v Česku místa, kde jí je málo. Důležité je si uvědomit, že voda nerespektuje naše administrativní hranice, ale hranice povodí. Když teď řešíme protipovodňovou ochranu ve městech, tak už víme, že není ideální zkapacitnit koryto a nechat vodu co nejrychleji odtéct. Musíme vodu zadržet někde nad městem.

Nahoře na toku tak uděláme retenční prvky v podobě tůní, mokřadů a třeba kaskád malých vodních nádrží. Znovu rozvlníme koryta řeky, pokud k tomu máme prostor, což v nezastavěném území můžeme mít. Prodloužíme trasu řeky, takže voda má víc času, než se dostane do města.

A potom se jí víc vsákne, víc se infiltruje do krajiny. Můžeme umožnit i rozlivy, což znamená, že neděláme hluboká narovnaná koryta, ale mělčí, ať se řeka klidně vybřežuje, protože voda, která se vyleje nad městem, do něj nepřijde.

Dalším způsobem je navrátit do krajiny její rozmanitost. Když se podíváme na letecké snímky ze 60. let, to byly obrovské lány polí. Bylo to rovné, rostla na tom jedna plodina a nic dalšího. Vodě, která teče krajinou, nic nepřekáželo v cestě – nebylo tam nic, co by ji přimělo chvilinku zpomalit a zdržet se.

Můžeme rozdělit velké lány a opět budovat meze a remízky na hranicích polí. Dát tam buď příkopy nebo dneska jsou moderní travnaté pásy. Potom můžeme do krajiny navrátit tůně, mokřady a rybníčky, kde se bude sbírat voda z povodí. Protože pokud se pak vůbec něco dostane níž, tak to poteče pomaleji a bude toho méně.

Rozhovor byl publikován na webu H2Ospodar.cz.