V Černovicích na pomezí Jihočeského kraje a Vysočiny myslí na přírodu jako na součást každodenního života. Kombinují vše od zadržování vody v krajině přes pasivní obecní domy a vlastní zdroje energie až po základní Ekoškolu.
Na náměstí v Černovicích je o zářijovém čtvrtku živo. V městečku bydlí necelé dvě tisícovky obyvatel. Do Tábora to mají autobusem tři čtvrtě hodiny, na druhou stranu do Pelhřimova stejně tak. Hloučky dětí čekají před zastávkou a z nudy se mezi sebou postrkují. Před cukrárnou U Koblížků si zase povídají seniorky s rozbodanou koňakovou špičkou na talířku.
„Tohle prostranství je pro mě srdcovka. Na jeho obnovu jsem opravdu hrdý,“ říká starosta Jan Brožek a rychlými kroky míří do středu Mariánského náměstí. Snažím se s ním držet tempo. Starosta každého zdraví, nikdo nás neobejde alespoň bez pokývnutí hlavou.
Náměstí lemují kromě cukrárny také potraviny, drogerie, restaurace a rodinné domy. Stojí tu zastávky, stojany na kola a mezi stromy lavičky. „Chtěl jsem, aby si tady všichni mohli bez problémů sednout, což byl trochu boj, když u nás panuje názor, že chodec ve veřejném prostoru nemá co dělat,“ vypráví.
Na první pohled není poznat, že se pod dlažbou ukrývají tři desetikubíkové nádrže na dešťovou vodu. Právě tady začaly Brožkovy „zelené“ projekty, když se před patnácti lety dostal do čela města. Svádí se sem voda jak ze střech, tak přímo přes vsakovací povrchy.
Brožek odklápí malý poklop: „Tady se napojí hadice, chlapi polejí záhony a stromy. Máme i automatické zavlažování. Šetříme peníze a nemusíme na to rok ani šáhnout,“ dodává.
Aby už nebylo sucho
Problémy s nedostatkem vody trápí Černovice už dlouho. Na začátku prázdnin po vlně veder zůstaly místní vodojemy skoro prázdné a město kvůli tomu muselo zakázat zalévání zahrad a plnění bazénů. „Nakonec přes léto docela pršelo, ale i tak to nestačilo,“ říká Brožek.
Společně se zemědělci proto vybudovali letos v březnu u rybníka Klínot, kam se chodí místní v létě koupat, sérii tůní, mokřadů a meandrů. Ty zpomalují odtok vody a poskytují cenné útočiště pro živočichy.
Když později stoupáme na kopec nad Černovicemi, mezi poli vidíme malé tůně. Odděluje nás od nich úzkokolejka, po níž ještě před pár lety jezdila lokálka spojující Jindřichův Hradec a Obrataň. Sérii vodních prvků propojuje přeskakující proud vody a poblíž polehávají krávy.
Tůně jsou jen prvním krokem, postupně by podobných opatření mělo přibýt daleko víc. Vedle starostování si Jan Brožek dělá doktorát na Jihočeské univerzitě a věnuje se právě krajinné ekologii. „Čím víc toho díky škole vím, tím víc vidím, co dělám špatně a kolik mi ještě chybí. Studuji už dlouho, tak doufám, že mě nevyhodí,“ směje se.
Dopady začnou být vidět postupně. „Moje představa se blíží ideálu barokní krajiny. Spojením znalostí krajinářů, myslivců i zemědělců vzniká celek plnící všechny funkce. Realisticky se mi to nikdy úplně nepovede, ale snažit se rozhodně můžu,“ říká.
„V politice je tohle téma nevděčné. Udržitelnost bývá neintuitivní. Říkáte lidem, že něco budou dělat jinak, bude to složitější, dražší a výsledky přijdou až za 30 let. Já ale věřím ve vědu a snažím se tyhle principy přenášet i do své práce. Jen je někdy těžké jít do hospody a vysvětlovat to,“ přiznává Brožek.
Jaké je to chodit do ekoškoly
Možná se o klimatické změně těžko mluví v hospodě, ale v Černovicích se o ní zajímají i děti. Už přes dvacet let funguje místní základka, kam dochází okolo 170 žáků, v režimu Ekoškoly. Jde o mezinárodní program, který propojuje ekologii s výukou i každodenním životem.
„Za ta léta Ekoškolou prošlo mnoho ročníků a generací, takže nemusíme začínat úplně od nuly. I když jsme malé město mnoho dětí nechodí do přírody, a právě u nás se učí tyto základní dovednosti, což je pro jejich další život důležité,“ popisuje Andrea Vaníčková, která má program na starosti
Po vyučování se v lavicích pravidelně schází Ekotým. „Každý rok si vybereme konkrétní téma, třeba odpady, vodu nebo klimatickou změnu. Děti zkoumají okolí školy, hledají problémy a snaží se je vyřešit,“ popisuje Vaníčková.
Ekotým ovlivňuje i samotný chod školy. Minulý rok se děti zaměřily na jídlo a díky nim v jídelně přibyl salátový bufet, kde si školáci sami vybírají zeleninu podle chuti. Před prázdninami pak uspořádali celoškolní akci na dané téma.
V okolí mají několik venkovních tříd. Děti se za přírodu také učí převzít zodpovědnost. Jeden ročník se stará o les, jiný o nedaleké rašeliniště. „Moc se jim to líbí. Minulý rok dokonce připravili výstavu pro ostatní, kde prezentovali, jak to tam vypadá,“ doplňuje Vaníčková.
Přestěhovali rorýse k sousedům
Ne všechny budovy jsou tak dobře využité jako ta školní, takže pro ně starosta Brožek postupně hledá nové využití. Například z původní školky vznikly letos obecní byty. „Byla to stavba z osmdesátých let, takže energeticky úplný nesmysl,“ vypráví.
Jediná komplikace při přestavbě byli rorýsi, kteří sídlili na fasádě neopravené mateřinky. „Pouštěli jsme z reproduktorů jejich zpěv, abychom je nalákali naproti, a opravdu to vyšlo,“ směje se a ukazuje na budky ve fasádě, kde teď ptáci bydlí.
„Chceme lidi u nás ve městě udržet, nabídnout bydlení je k tomu první krok. Další dům, co budeme stavět, bude dřevostavba. Chtěl bych jich tu několik. Vždycky říkám, že bychom potřebovali najít diamanty, abychom to měli z čeho zaplatit,“ vtipkuje.
Před novou bytovkou ještě postávají dělníci, kteří dolaďují poslední detaily. Nájemníci by se sem měli nastěhovat už během podzimu. Na dvanáct bytů se přihlásilo šedesát zájemců, půlka má sloužit jako sociální bydlení. Černovice nabízejí kromě toho i stavební pozemky pro výstavbu rodinných domů.
Starou školku opravili tak, aby byla energeticky šetrná. „Zatím máme v domě elektronické kotle, ale jakmile budou finance, tak pořídím obnovitelné zdroje,“ dodává. Na střechu přibydou soláry a v kotelně tepelná čerpadla. Při přestavbě si nachystali i kabely na připojení baterky.
O peníze z větrníků nestojí
Když přijde řeč na další kroky v energetice, je jasné, že se bez nich dnes neobejdou ani v Černovicích. Prozatím mají ve městě jednu velkou fotovoltaiku na škole. Další by mohly přibýt na městském úřadě, sokolovně a čističce odpadních vod. Brožek uvažuje také o tom, že si natáhnou vlastní kabely a budou elektřinu sdílet mezi úřadem a hasičárnou, protože jsou od sebe kousek.
Na místní základku dali fotovoltaiku v roce 2012. Soláry se samy zaplatily už dvakrát. I tak to bylo na začátku hodně divoké. „Když jsem to navrhl, lidé vymýšleli katastrofické scénáře, že škola shoří a mám rovnou objednat i rakve. Teď už to všichni berou jako normální. Podobně to bude i s větrníky,“ odhaduje Brožek.
Větrné elektrárny by mohly v nejbližších letech vyrůst blízko za městem. Černovice oslovilo několik společností, do investičního rozpočtu by mohlo ročně putovat přinejmenším pět milionů korun, což je na sotva dvoutisícové město slušná částka. Místní ale větrníky nechtějí, v referendu konaném současně s říjnovými parlamentními volbami je odmítli.
V sousední Křeči si přitom větrné elektrárny odsouhlasili. „Já nespěchám. Když to nevyšlo teď, projekt odložím a za pár let přijdou spoluobčané a budou se ptát: Starosto, jak to že v Křeči mají v tombole motorku a my ne?“ směje se. „A já jim řeknu: No, vidíte.“
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
