„Je důležité, aby členské státy Evropské unie zaujaly k novému evropskému nařízení o obalech jasné stanovisko,“ říká Jaroslav Vodáček, který je v Česku hlavním manažerem zodpovědným za obaly v řetězci Tesco. „Je to ale složité, protože chybějí prováděcí předpisy,“ dodává.
Obalové nařízení nedávno vstoupilo v platnost, nicméně chybí ještě řada delegovaných aktů, které mají upřesnit některé praktické věci. Vidíte za poslední měsíce posun?
Situace je stále poměrně napjatá. Nařízení bylo zveřejněno v lednu letošního roku ve věstníku EU a od února je platné. Obsahuje sice jasně formulovaná ustanovení, ale v řadě případů se čeká na prováděcí předpisy Evropské komise. Ty však zatím nebyly zveřejněny a čas běží. Zároveň je důležité, aby i jednotlivé členské státy zaujaly k Packaging and Packaging Waste Regulation (PPWR, regulace obalů a obalových odpadů, pozn. aut.) jasné stanovisko. Jsou tam totiž části, které ukládají povinnosti právě národním státům. Byznys potřebuje vědět, jak si jednotlivé státy tyto povinnosti představují. Týká se to například prevence vzniku obalového odpadu.
Které kroky už jste stihli v Tescu podniknout v rámci přípravy na nová pravidla?
Pokračujeme v interních přípravách na implementaci PPWR. V rozhovorech s dodavateli zdůrazňujeme, že nařízení o obalech je realita a je potřeba se na něj připravit. Je to ale složité, protože chybějí konkrétní prováděcí předpisy.
Můžete uvést konkrétní příklady obalů, které jste nahradili plně recyklovatelnými obaly nebo obaly s menším environmentálním dopadem? Opíráte se přitom o analýzy životního cyklu (LCA)?
Příkladů, kdy měníme obaly za účelem snížení dopadů na životní prostředí, máme celou řadu. Analýza životního cyklu je pro nás důležitým nástrojem při rozhodování o obalech, protože umožňuje porovnat různé varianty a zohlednit dopady v celém životním cyklu produktu. U obalů našich privátních značek používáme strategii 4R: Reuse, Remove, Reduce a Recycle.
Jedním z konkrétních příkladů je inovativní obal na mleté maso naší značky. Původní pevnou vaničku s fólií jsme nahradili balením typu „flow-pack“, díky čemuž se podařilo dosáhnout úspory plastu o více než 80 procent. Ročně tak ušetříme 56 tun plastu.
Které cíle bude v rámci nařízení nejsložitější splnit?
Nejsložitější budou ty cíle, které vyžadují koordinaci více článků v celém dodavatelském řetězci. Pokud je povinnost dána jen jednomu článku, je to zpravidla snazší. Za velmi náročný považuji například cíl týkající se podílu recyklovaných plastů. Odpadový sektor musí odpad správně vytřídit, recyklátoři z něj musí vyrobit druhotnou surovinu v kvalitě vhodné pro styk s potravinami včetně všech potřebných certifikací. Naopak poměrně jednoduchou povinností je účast v systému EPR (systém rozšířené odpovědnosti výrobce, pozn. aut.), tedy smlouva s organizací, jako je Eko-kom.
Vnímáte už změny u dodavatelů, a to jak ohledně obalů, tak ve způsobu, jak je zboží baleno na cestě k vám?
Dodavatelé inovují, i když to přímo nevyžaduje PPWR. Snaží se používat méně obalového materiálu nebo navrhovat atraktivnější balení. V maloobchodu navíc hojně využíváme vratné obaly, například na ovoce, zeleninu, pečivo nebo zboží z oddělení masa, drůbeže a ryb. Je skvělé, že vratné obaly jsou už dnes běžnou praxí.
Pozorujete debatu kolem zálohování nápojových obalů?
Zálohování PET lahví a plechovek se stalo stěžejním tématem v rámci obalové problematiky. Zákon o obalech bude nutné novelizovat do srpna 2026 v návaznosti na požadavky PPWR. Debata o zálohování jednorázových PET lahví a plechovek tak bude pokračovat. Pravděpodobně se stane součástí širší diskuze o tom, jak naplnit cíle evropské legislativy a zároveň udržet náklady pro spotřebitele na udržitelné úrovni. Opatření v rámci PPWR, jako je recyklovatelnost, „reuse“, „refill“ nebo úpravy obalů s sebou přirozeně nesou určité náklady. Cílem by mělo být, aby zůstaly v přijatelných mezích pro spotřebitele.
Biologicky rozložitelné obaly podle semaforu na vašich stránkách odmítáte. Proti bioplastům se ale paušálně nestavíte. Kde vám dává jejich použití smysl?
U biodegradabilních plastů je důležité položit si otázku, kde nakonec skončí. Pokud s největší pravděpodobností skončí ve žlutém kontejneru na plast, jsou považovány za kontaminant a příměs, která recyklaci komplikuje. Naopak když se jedná o součást obalů, který končí v bioodpadu, tak je vhodné biodegradabilní obaly použít. Tohle potvrzuje i PPWR například u čajových sáčků nebo etiket lepených přímo na ovoce. „Biobased“ plasty mohou konkurovat pěstování potravin. Nechceme, abychom přenesli problém s nedostatkem potravy do zemí třetího světa. Pokud pocházejí z odpadní biomasy, jsou v pořádku.
Tento článek vznikl ve spolupráci se společností Tesco.
redakce
Komerční obsah označený jako Brandnews připravuje redakce Ekonews ve spolupráci s obchodními partnery. Jejich cílem je informovat o zajímavých produktech a tématech a propojit partnery se čtenáři.
