Je absurdní, že závěry procesu zaměřeného na zastavení emisí explicitně nezmiňují ropu, plyn ani uhlí. Zásadní ale není to, co se dělo na konferenci COP30 v brazilském Belému, ale co se děje po celém světě.
I když je z vědeckého hlediska potřeba reagovat na fakta a převádět myšlenky v činy, podle Johana Rockströma z Postupimského ústavu pro výzkum dopadu klimatické změny „lídři, kteří se sešli v Belému, tento slib nesplnili“.
„Pravdou je, že naší jedinou šancí, jak udržet cíl oteplení o 1,5 stupně Celsia v dosahu, je v roce 2026 zalomit směrem dolů globální křivku emisí a poté emise snižovat nejméně o pět procent ročně. Implementace vyžaduje konkrétní plány na urychlení odklonu od fosilních paliv a ochranu přírody. Ani jedno z toho se nestalo,“ uvedl Rockström.
A to ani když to brazilské předsednictví myslelo upřímně, což se spíše nedalo říci u posledních předsednictví, zejména v Egyptě (COP27) a Ázerbájdžánu (COP29).
Jak se dalo čekat, na první ambiciózní texty vyjednávacích bodů se snesla ze strany řady států kritika, takže další verze byly „umírněnější“. Do finálního textu se neprobojovala zmínka o tolik skloňovaném harmonogramu odklonu od fosilních paliv ani o konci odlesňování. Pokud by se tak ale stalo, bylo by to opravdu překvapivé.
Všechna rozhodnutí k jednotlivým vyjednávacím bodům i hlavní zastřešující text se totiž musí na klimatické konferenci přijmout jednohlasně. A bylo od začátku jasné, že by se musel stát zázrak, aby státy jako Saúdská Arábie, Rusko nebo Čína souhlasily s konkrétnější vizí, jak ukončit globální závislost na uhlí, ropě a plynu.
Plán B brazilského předsednictví
Brazilské předsednictví však bylo připravené a samo založilo iniciativy v duchu harmonogramu. Tím, že to byly iniciativy přímo předsednictví, nemusely být schváleny všemi státy.
Země, které už nyní chtějí odklon od fosilních paliv, tak mají prostor pro koordinaci „vedle“ oficiálního procesu vyjednávání. A to s vidinou, že závěry z jejich setkání se brzy promítnou do budoucích klimatických konferencí. Kolumbie a Nizozemsko v tomto duchu uspořádají v roce 2026 první konferenci o ukončení fosilních paliv a připojí se k nim téměř 30 zemí.
Je to ten silný signál pro urychlení odklonu od fosilních paliv, který svět potřeboval? Není. Na druhou stranu současná geopolitická situace neumožňovala jinak.
Shoda na takzvaném Globálním implementačním akcelerátoru a na „Belémské misi 1,5“ dodávají trochu optimismu. Stejně jako vědomí důležitosti nejlepších dostupných vědeckých poznatků pro vznik účinných klimaopatření a role Mezivládního panelu OSN o změně klimatu. Mezi významné výsledky COP30 patří i mechanismus na podporu globální spravedlivé transformace nebo přijetí nového plánu pro genderovou rovnost.
Konference se nekonají ve vakuu, naštěstí
Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva při zahájení konferenci označil za „COP pravdy“. Mnozí považují za absurdní, že závěry procesu zaměřeného na zastavení emisí explicitně nezmiňují ropu, plyn ani uhlí.
Současně je ale jasné, že i když jsou dvoutýdenní jednání na půdě OSN ke klimatu velmi důležitá pro výměnu názorů, transparentní reporting emisí i pro hnaní vlád k odpovědnosti, zásadní je, co se děje zbývajících 50 týdnů v roce. V té době sice klimavyjednávání netvoří hlavní titulky zpráv, ale díky ekonomické realitě se rýsují řešení, která na konsenzus 190+ států v dnešním geopoliticky fragmentovaném světě nemusejí čekat.
Romana Jungwirth Březovská
Romana působ jako analytička v Asociace pro mezinárodní otázky a zároveň se věnuje výzkumu v rámci CzechGlobe. Jejím tématem je klimatická politika, bezpečnost a diplomacie.
