Projekt Sázíme Česko vsadil na emotivní a nákladný marketing na sociálních sítích. K výsadbě stromků tím přitáhl tisíce lidí, kteří od Sázíme Česko nakoupili sazeničky po 69 korunách a jako dobrovolníci je zdarma sází v holinách po kůrovci. Sázíme Česko slibovalo obnovu lesů v ČR a zpomalení klimatických změn, podle kritiků kampaně však jde spíš o tvrdý byznys a zelené lhaní.
Tomáš Vrška je vystudovaný lesní inženýr a ekolog, který se přes dvacet let věnoval zkoumání pralesů. Nyní pátým rokem vede Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny, spadající pod Mendelovu univerzitu v Brně. Stará se o více než deset tisíc hektarů lesa. Ten slouží pro výuku, výzkum, ale i jako ukázka různých postupů obhospodařování. Život v lese tedy zná z různých úhlů.
O aktivitách Sázíme Česko si myslí, že jde minimálně o „etiketní podvod,“ tedy prohřešek proti slušnému chování. Autory projektu přirovnává k prodejcům nádobí, kteří ohlupovali seniory předraženými hrnci. „Z mého pohledu klamou stejným způsobem laiky v lesnictví, veřejnost nezná věci jako zákon o lesích, neví, o co se musí majitel lesa starat,“ říká Tomáš Vrška. Upozorňuje třeba na to, že vybírají peníze na něco, co stát vlastníkovi lesa dotuje.
„Sázíme Česko zadarmo zalesní holinu, oni sami z toho mají tučný profit a vlastník lesa si následně může požádat o dotaci. Takže může také profitovat,“ říká s tím, že nakonec to všechno platí laická veřejnost. „Pro mě je to morálně nepřijatelné, a proto jsme také odmítli, aby sázeli v našich univerzitních lesích,“ dodává.
Za projektem Sázíme Česko stojí společnost s ručením omezeným PlanetWe Rewild dvou mladých podnikatelů Richarda Krajníka a Filipa Hradila. Od lidí vybírají za vysazení stromečku na holině v lese 69 korun (57 Kč bez DPH). Od poloviny loňského roku prodali lidem přes 154 tisíc sazeniček. Za reklamu na Facebooku a Instagramu utratili ve stejném období zhruba 2,9 milionu korun, což odpovídá třetině částky vybrané od lidí, upozornil magazín Reportér.
Vysoké výdaje na reklamu si mohli dovolit díky ceně za vysazení stromečku, kterou účtují. V lesnictví je běžná cena zhruba dvaadvacet korun za sazenici i s výsadbou. Vybírat od lidí za vysazení stromku na holině v lese 69 korun (s daní) je podle šéfa univerzitních lesů Tomáše Vršky nemravné. Jako příklad dává běžnou sazeničku buku, která i se započtením současné inflace vyjde na patnáct korun. Výsadba v průměrných podmínkách stojí dalších sedm.
„Za dvaadvacet korun máte v zemi kvalitní sazenici, ekologicky odpovídající stanovišti, zasazenou člověkem, který to umí,“ vypočítává Tomáš Vrška. Prý by chápal, kdyby to nabízeli za třicet korun, protože poskytují nějaký servis okolo navíc. „Za 69 korun je to tak předražené, až je to podle mě nemravné,“ dodává.
Podle Richarda Krajníka, jednoho z autorů projektu Sázíme Česko a společníka ve firmě PlanetWe Rewild, je cena za sazenici nastavena férově. K ceně samotné sazeničky je podle něj nutné připočíst výdaje na marketing a organizaci celé výsadby včetně dopravy, nářadí a péči o dobrovolníky.
Druhou, avšak méně viditelnou součástí byznysu okolo výsadby stromků je nabídka sázení pro firmy. Stromy, jak je známo, fungují do jisté míry jako lapače CO2, a to umožňuje – při splnění určitých podmínek – využívat výsadbu nových lesů jako takzvané offsety, tedy vykazovat sázení stromečků jako kompenzaci uhlíkové stopy z podnikání.
Obchod s offsety, kdy prodávající nabízí firmám vysazení stromků a zachycení určitého množství CO2, o které si může kupující snížit svou uhlíkovou stopu, je celosvětově rychle rostoucí, avšak vysoce problematický byznys. Pravidla pro offsety například neumožňují, aby se jako kompenzace uhlíkové stopy vykazovala výsadba stromů v hospodářských lesích po kůrovcové kalamitě. Stromky tam totiž mají povinnost vysadit vlastníci a stát jim v tom ještě významně pomáhá dotacemi. K jejich zalesnění by tedy došlo i bez dobrovolníků, nebo firem hledajících offsety.
Tvrzení o přínosu výsadby stromků v hospodářských lesích ke zmirňování klimatické změny, tak jak to ve svých reklamách naznačovala kampaň Sázíme Česko, jsou velmi sporná. „Stromy jako offsety jsou totální bulšit, v Česku to nedává smysl,“ říká k tomu Ondráš Přibyla, zakladatel a ředitel projektu a spolku Fakta o klimatu. Ten se snaží informovat a vzdělávat v otázkách klimatu na základě fakt a doložitelných čísel.
Vedle povinnosti vlastníků pečovat o hospodářské lesy, a tedy i zalesňovat vytěžené holiny, upozorňuje Přibyla na jednoduchou rovnici. Evropa se zavázala snížit emise a dostat na uhlíkovou neutralitu, kdy by se množství vypouštěných a odbourávaných skleníkových plynů mělo aspoň rovnat, už do roku 2050. A stromy v hospodářských lesích k tomuto cíli nepomůžou. „Dnes vysazenému stromu nebude v té době ani třicet let. Kolik toho CO2 uloží? Nic,“ říká s tím, že výsadba stromů v českých podmínkách problém s uhlíkem neřeší.
„Sázejme stromy, sázejme solitéry v krajině, obnovujme aleje… ale ne proto, že by nám nějakým způsobem řešili problém se změnou klimatu a ukládáním CO2,“ uzavírá Ondráš Přibyla z Fakta o klimatu.
Celý článek o kampani Sázíme Česko, greenwashingu a offsetech byl publikován v magazínu Reportér.
Jiří Štický
Jiří je redaktorem časopisu Reportér, kde se od roku 2014, kdy časopis vznikl, věnuje hlavně ekonomickým kauzám. Předtím působil v ekonomické redakci MF DNES.
