Kde v Česku roste „bio“. Hornaté pohraničí vede díky pastvinám, úrodné regiony na rozvoj čekají

Děčín, Sokolov, Český Krumlov a Bruntál – to jsou okresy, kde ekofarmy převažují rozlohou nad konvenčními hospodářstvími. Velká část farmářů chová skot a až čtyři pětiny plochy tvoří pastviny. Celkově jde o 17 procent zemědělské půdy.

V Česku se aktuálně ekologicky hospodaří na více než 570 tisících hektarů, což odpovídá rozloze celého Moravskoslezského kraje. Vyplývá to z dat Registru ekologických podnikatelů z poloviny prosince 2025. Pokud započítáme i půdu v přechodném režimu, která na certifikaci čeká, jde celkově až o 619 tisíc hektarů. Ekologicky se tak v Česku hospodaří podle dat Veřejného registru půdy zhruba na 17 procentech zemědělské výměry.

Mezi okresy s největší rozlohou ekofarem patří Bruntál, Český Krumlov, Tachov, Karlovy Vary a Klatovy. Nejméně se takto hospodaří v Praze, Brně, Plzni a Ostravě a v okrese Prostějov.

V Praze bude „bio“ přibývat

V hlavním městě je ekologické zemědělství výjimkou, to by se ale postupně mělo změnit. Magistrát od roku 2019 usiluje o to, aby na jeho pozemcích hospodařili zemědělci ekologicky. Vypověděl proto původní smlouvy a půdu nově propachtovává jenom s podmínkou šetrného hospodaření.

Mezi nové pachtýře patří i David Ježek. Hospodaří na jižním okraji Prahy v Cholupicích a Točné. Věnuje se především zakládání a následné péči o druhově pestré louky, ze kterých suší seno. Chová včely, pěstuje ovoce, zeleninu a na polích zařazuje meziplodiny a nektarodárné úhory pro zlepšování kvality půdy a podporu biodiverzity.

První pole přebral od Prahy 12 v roce 2019. Postupně se jeho hospodářství rozrostlo na pět pozemků o celkové rozloze 15 hektarů. Původní profesí „ajťák“ už od začátku nepoužíval chemii, oficiálně do ekologického režimu přešel až nedávno.

V metropoli začal farmařit jednoduše proto, že tu bydlí. „Mám v podstatě hned za rohem spoustu lidí a také velkou kupní sílu. Je tu zájem o kvalitní potraviny z bio produkce. Odbyt tu tedy mám poměrně jistý, když se mi urodí,“ hodnotí Ježek.

Hospodařit v Praze má podle něj i své nevýhody. Nemůže například čerpat dotace z Programu rozvoje venkova a podpora magistrátu nestačí. „Nemám proto možnost si nakoupit novou techniku a používám třicet let staré stroje. Beru to jako realitu a jsem s tím smířený. Tak to prostě je a musím si na nový traktor normálně vydělat, což by vlastně mohl být standard kdekoli,“ dodává.

Ježkova farma patří s patnácti hektary mezi ty menší. Průměrná velikost ekofarmy v Česku je zhruba 78 hektarů. Mediánová hodnota, kdy polovina farem je menší a polovina větší, dosahuje 24 hektarů. Největší česká ekofarma Malonty se rozkládá na 1900 hektarech.

Ekofarmy bují tam, kde zemědělství nevynáší

Největší rozloha ekologicky obhospodařované půdy se nachází v pohraničních regionech, kde terén bývá hornatý a méně vhodný pro konvenční zemědělství. Naopak v úrodných nížinách s velkou výměrou zemědělské půdy farmáři hospodaří převážně konvenčně.

Tento trend potvrzuje i mapa zobrazující podíl ekozemědělství v jednotlivých okresech. V Děčíně, Sokolově, Českém Krumlově a Bruntále tvoří ekologická půda dokonce více než polovinu celkové zemědělské výměry.

Nejmenší podíl se nachází v Praze, dále pak v Jičíně, Hradci Králové, Mělníku a Prostějově. Poslední čtyři okresy přitom patří mezi „úrodné“.

„Zemědělci v horských a podhorských oblastech mají díky dotačním titulům určeným pro ekologické zemědělství částečně kompenzované snížení příjmu z důvodu přírodních omezení,“ vysvětluje Josef Soukup z Katedry agroekologie a rostlinné produkce České zemědělské univerzity v Praze. Pro tyto oblasti je podle Soukupa ekozemědělství vhodné i z toho důvodu, že nezatěžuje prostředí a podporuje biodiverzitu.

Pro zemědělce to znamená další možnost, jak diverzifikovat příjmy. V horách se podle něj totiž nabízí rovněž propojení ekofarmaření s agroturistikou. „Navíc ekologické zemědělství je v těchto oblastech často jednou z mála ekonomických aktivit a pracovních příležitostí,“ shrnuje Soukup.

Ministerstvo zemědělství vysvětluje, že se ekofarmy soustředí v podhorských regionech především kvůli převaze pastvin, které tvoří téměř 80 procent ekologicky obhospodařovaných ploch. Ornice tvoří 18 procent ekologické půdy, v případě sadů je to necelé půl procento. Vinice leží na 0,2 procenta a chmelnice na pouhých 20 hektarech, což představuje 0,003 procenta ekologické půdy.

Pastviny se tradičně nacházejí v oblastech s vyšší nadmořskou výškou, kde není pěstování plodin vhodné. Naopak jsou ideální pro pasení venku, které vyžaduje chov zvířat v ekologickém zemědělství. Tomu se věnuje velká část ekofarem, přičemž na více než třech pětinách pastvin se chová skot. Ekologické trvalé travní porosty zabírají 46 procent všech tuzemských pastvin.

„Zároveň při těchto způsobech zemědělského hospodaření je nejjednodušší splnit podmínky pro ekologickou produkci,“ říká Vojtěch Bílý, mluvčí ministerstva zemědělství ještě za působení bývalého ministra Marka Výborného (KDU-ČSL). Na rozdíl od polních plodin vyžadují trvalé travní porosty méně hnojení a menší ochranu proti škůdcům.

Bílý upozorňuje také na to, že se ekofarmy často nacházejí v chráněných krajinných oblastech nebo národních parcích, kde platí přísnější ochrana přírody a zemědělci automaticky podléhají řadě omezení. „Pokud podnik hospodaří s omezeními legislativně danými pro danou oblast, tak často plní podmínky ekologického zemědělství již z této podstaty, a je tak pro něj vstup jednoduchý a nevyžaduje již většinou žádné nadstavbové kroky,“ dodává.

Pomohla by podpora biopotravin

Ministerstvo zemědělství vidí další prostor pro rozvoj ekologického farmaření v úrodných nížinách. „Nyní je potřeba více motivovat k přechodu i podniky hospodařící převážně na orné půdě, v intenzivních zemědělských oblastech a podniky s produkcí ovoce, zeleniny a brambor,“ říká Vojtěch Bílý.

Ke skokovému nárůstu podle něj ale nedojde, jak naznačují i data. V přechodném režimu je 47 tisíc hektarů půdy. Více než 65 procent jich tvoří trvalé travní porosty a čtvrtinu pak ornice. Největší nárůst, o skoro polovinu původní rozlohy, čeká vinice.

Nejvíce ekologicky obhospodařované půdy přibyde v následujících letech v okresech Klatovy, Trutnov, Plzeň-jih, Jindřichův Hradec a Příbram. Nejmenší změny čeká Prostějov, Ostravu-město, Hradec Králové a Brno-město.

Česko plánuje, že se do roku 2027 bude v zemi ekologicky obhospodařovat 22 procent zemědělské půdy. Letošní Zpráva o životním prostředí ČR připouští, že současný trend nesměřuje k naplnění tohoto cíle.

„Klíč k dalšímu rozvoji neleží primárně ve zvyšování dotací na hektar, ale především v posílení odbytu a veřejné poptávky po biopotravinách,“ říká Kateřina Urbánková, manažerka Svazu ekologických zemědělců Pro-Bio. Snazší přísun biopotravin do škol má zajistit i nová vyhláška, podle níž by biopotraviny ve školních jídelnách měly tvořit dvě procenta jídelníčku.

Větší podporu podle Urbánkové potřebují i pěstitelé zeleniny. „Ačkoliv dotační sazby na hektar mohou působit štědře, pro farmy hospodařící na výměrách v řádu desetin hektaru nemají zásadní význam. Klíčová je především investiční podpora do technologií, které umožní efektivní pěstování bez chemie,“ dodává.

„V každém regionu by mohly fungovat desítky menších farem, které by zásobovaly školy, nemocnice a další instituce. To ale vyžaduje nejen finanční podporu, ale i stabilní poptávku a lepší organizaci trhu,“ myslí si Urbánková.