„Stejně jako neexistuje legislativa na využití šedých vod, tak neexistuje legislativa na využití odtoků z čistíren. V Itálii nebo Španělsku, kde je problém s vodou, se ale voda z čistíren efektivně využívá pro závlahy,“ uvádí Libor Novák.
Expert na čištění odpadních vod Libor Novák je jedním z odborníků, kteří v rozhovorech pro organizaci H2Ospodař! vysvětlují, jaký vliv má změna klimatu na vodu, se kterou lidé hospodaří ve městě.
„Říkám efektivně i z toho hlediska, že odpadní voda není vyčištěná úplně na úroveň pitné vody, ale obsahuje i živiny jako dusík a fosfor, které jsou žádoucí právě pro zavlažování, pro rostliny, které tyto nutrienty potřebují,“ vysvětluje Novák.
Co tvoří cenu vody? Platíme výhradně za její úpravu?
Do ceny vody se promítá řada složek, nejedná se pouze o cenu za úpravu. Když dneska doma platíte účty za vodu, tak platíte část za vodné a část za stočné. V té ceně je úprava vody a čištění odpadních vod. Pak je tam distribuce, protože provozovatel musí vodu přivést, aby tekla z kohoutku, a potom odvést kanalizací na čistírnu a tam ji vyčistit. K ceně se pak připočítává zisk, který je v Česku regulovaný. Společnosti mohou mít zisk maximálně do sedmi procent, navíc stát si z toho vybere ještě daň z přidané hodnoty, která se od letošního roku zvýšila na 12 procent, tuším.
Jakým způsobem se čistí odpadní vody?
Základní způsobem čištění odpadních vod je dneska biologický způsob. V odpadních vodách je řada znečištění buď nerozpuštěného, nebo rozpuštěného původu. Když přitékají na čistírnu odpadní vody kanalizací, tak se nejdříve separují nerozpuštěné podíly. Pak se odstraňuje z vody štěrk a písek a potom přichází na řadu ten biologický způsob čištění, při němž bakterie – takzvaný aktivovaný kal – odstraňují z odpadní vody rozpuštěné složky znečištění a částečně i některé koloidní látky.
Vznikají v čistírnách odpadních vod skleníkové plyny? A kde?
Při procesu čištění odpadních vod dochází k tomu, že se oxiduje organické znečištění, které odstraňujete biochemickou cestou. Vzniká při tom oxid uhličitý a voda plus biomasa, to je kal, který se likviduje. Pokud si vezmeme skleníkové plyny, kromě vodní páry je to především oxid uhličitý, oxid dusný a metan. Všechny tyto tři plyny vznikají při čištění odpadních vod.
Můžete si to představit tak, že v určitých stupních čištění vznikají různé plyny. Oxid uhličitý vzniká při aeraci, tedy při odstraňování organického znečištění. Metan zase vzniká za podmínek bez přístupu vzduchu, tedy již v kanalizaci. A při samotném čištění odpadních vod máte zóny, kde se neprovzdušňuje, a tam vzniká také. Oxid dusný je meziproduktem takzvané biologické denitrifikace, kdy přeměňujete oxidované formy dusíku na plynný dusík a oxid dusný při tom uniká do atmosféry.
Čistírny odpadních vod patří z hlediska antropogenních emisí skleníkových plynů mezi obory lidské činnosti na čtvrté až šesté místo, ale když se počítá jejich uhlíková stopa, tak se z ní vylučuje produkce oxidu uhličitého. Ten je totiž součástí nějakého potravního řetězce.
Do uhlíkové stopy čistíren se započítává pouze nepřímá produkce. To znamená třeba oxid uhličitý, který vzniká při výrobě elektrické energie, chemikálií nebo při dopravě.
Jaká je kvalita vody, která odtéká z čistírny? Je možné ji vypustit i jinam než jenom do řeky?
Kvalita odpadní vody na odtoku z čistíren je daná českou legislativou. Vyhláška 401/2015 Sb. jasně specifikuje, co která kategorie čistíren odpadních vod smí vypouštět a v jakých koncentracích, takže buďte bez obav, protože čistírenství je v České republice na velmi vysoké úrovni. Uvažuje se o tom, zda bychom tuto vodu mohli nějakým způsobem využívat i jinak, protože je škoda vypouštět kvalitně vyčištěnou vodu jen tak do řeky. Problém je v tom, že legislativa na využití této vody neexistuje. Stejně jako neexistuje legislativa na využití šedých vod, tak neexistuje legislativa na využití odtoků z čistíren.
V Itálii nebo Španělsku, kde je problém s vodou, se tato voda velice efektivně využívá pro závlahy. Říkám efektivně i z toho hlediska, že odpadní voda není vyčištěná úplně na úroveň pitné vody, ale obsahuje i živiny jako dusík a fosfor, které jsou žádoucí právě pro zavlažování, pro rostliny, které tyto nutrienty potřebují.
V čistírnách odpadních vod vzniká aktivovaný kal. Kde a proč?
Aktivovaný kal je vůbec nejdůležitější část biologického čištění odpadních vod. Je to směs bakterií, které dokážou odpadní vodu čistit. Představte si to tak, že znečištění v odpadní vodě je potrava pro bakterie, které dokážou jako potravu využít i rozpuštěné složky znečištění, které vy vůbec nevidíte. Je to velice složité konsorcium bakterií, které ale umí úplné zázraky a při vhodných kultivačních podmínkách dokáže z odpadní vody odstranit jak uhlíkaté znečištění, tak dusík, fosfor, a dokonce řadu toxických látek a částečně farmaka.
Jak se s kalem potom nakládá?
Množství produkovaných kalů z čistírny je relativně velké a má určitou hodnotu. A to jak z hlediska energetického potenciálu, tak z hlediska toho, že obsahuje řadu nutrientů. Je žádoucí tento potenciál využít, ale na druhou stranu si uvědomte, že kal absorbuje i spoustu znečištění. Může se jednat o těžké kovy, o mikropolutanty, farmaka, pesticidy a jiné látky. Kdyby se tento kal používal intenzivně v zemědělství, tak se tyto látky mohou přes potravní řetězec dostat zpět k nám a to není nic pozitivního. Skládkování kalu je proto zakázáno. Využití v zemědělství je povoleno, ale je velice přísně kontrolováno. Musí se sledovat řada polutantů a na určitý hektar půdy můžete aplikovat za čas jenom určité množství kalu.
Švýcarsko například již před lety zakázalo využití kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství. A dokonce to jde tak daleko, že některé obchodní řetězce třeba deklarují, že neprodávají žádné produkty pěstované na plochách hnojených právě tímto způsobem. Takže ten problém je velice složitý.
Co se tedy děje s kalem, který se takto nevyužije?
Spaluje se. Ve Švýcarsku se spalují prakticky veškeré kaly a obávám se trochu, že z hlediska dlouhodobé perspektivy a z hlediska toho, jak je nastavená politika Evropské unie, povede likvidace kalů ke spalování, ať přímému, nebo nepřímému.
Videorozhovor byl publikován na webu H2Ospodar.cz.
H2Ospodar.cz
H2Ospodař! je organizace, která se zaměřuje na zvyšování povědomí o pitné vodě a jejím koloběhu. Cílem je rozšířit znalosti o vodě od jejího zdroje v přírodě až po návrat do přírody přes vodovodní a kanalizační síť.
