Na svazích lyžařského areálu Corno alle Scale, kde kdysi trénoval legendární lyžař Alberto Tomba, je čím dál méně sněhu. Investice do zimní turistiky však pokračují, aby se „přežilo“. Potíže mají hlavně areály v Apeninách, které se táhnou od Janovského zálivu až do Kalábrie.
Oblast okolo Corno alle Scale, nejvyššího vrcholu Boloňských Apenin, doposud těžila z oblíbenosti lyžování. Právě v tomto lyžařském středisku v dvoutisícovém městečku Lizzano in Belvedere zahájil svou kariéru Alberto Tomba, nejslavnější italský lyžař osmdesátých a devadesátých let minulého století.
„Právě tady se naučil lyžovat a našel si přátele, lidi, kteří mu pomáhali trénovat a vyhrávat závody,“ vzpomíná Armando Carpani, dlouholetý obyvatel Lizzana. Carpani se sám líčí jako „otec“ lyžařského šampiona, každopádně je nestorem zimní turistiky v Corno alle Scale.
Otevřel místní lyžařskou školu a půjčovnu lyží, kterou provozuje desítky let, a podle svých slov sám postavil horskou chatu Tavola del Cardinale (nyní známou jako Lo Chalet delle terme di Porretta, pozn. aut.).
V 60. a 70. letech 20. století zažil Carpani lyžařský boom v toskánsko-emiliánských Apeninách, díky němuž se Lizzano in Belvedere a nedaleké Vidiciatico staly letovisky pro mocné a bohaté. „Berlusconiho matka sem jezdila na dovolenou, Vidiciatico bylo boloňskou Cortinou (Cortina d’Ampezzo je věhlasné středisko zimních sportů v Dolomitech, pozn. aut.). Jezdili sem všichni mocní lidé z Bologni,“ vzpomíná Carpani s nostalgií na dobu, kdy jako dítě chodil do místního hotelu špehovat „Bologna bene“, boloňskou smetánku. Její příslušníci mu často nabízeli čaj a sušenky.
Padá, jenže okamžitě taje
Věci se ale změnily. V důsledku klimatické změny se teploty zvyšují a sněhu je čím dál tím méně. Corno čelí konkurenci lépe vybavených alpských lyžařských středisek v severní Itálii a bohatí hosté jezdí jinam.
Evropský lyžařský průmysl je jedním z odvětví nejvíce postižených klimatickou krizí, zejména tomu v nízkých nadmořských výškách teče do bot. Lizzano in Belvedere, stejně jako mnoho dalších podobných horských obcí, si jen těžko hledá náhradu za příjmy ze zimní turistiky. A tak trvá na vysokých veřejných dotacích do lyžování, i když se to jeví jako krátkodobá strategie přežití. Navíc čím dál tím méně udržitelná.
„Dnes je to úplně jiné. Dříve jsme mívali chladné počasí a sníh. Teď už nemáme ani chladné počasí,“ říká Carpani.
V letech 1961 až 2018 se průměrná roční teplota v oblasti Corno zvýšila o 1,8 stupně Celsia (evropská data UERRA uvedená ve zprávě Nevediversa Legambiente 2023, pozn. aut. ). V celé Itálii je stále méně sněhu, jak každoročně dokumentuje nezisková organizace Fondazione CIMA: na začátku tohoto roku činil deficit ve srovnání s historickými průměry 63 procent.
Zatímco v Alpách sněžilo málo, v Apeninách byla hojnost srážek, ale šlo se o „prchavý sníh“, který se kvůli vysokým teplotám nezhutňuje. Padá, jenže okamžitě taje.
Milion litrů vody na hektar sjezdovky
Vyšší teploty zároveň brání využívání umělého sněhu, což je hlavní zdroj, který umožňuje lyžařským střediskům pokračovat v provozu. Zejména těm v nízkých nadmořských výškách. V celé Evropě obecně je technické zasněžování jednou z nejdůležitějších strategií přizpůsobení se změně klimatu v lyžařském sektoru.
Nedávná studie časopisu Nature uvádí, že globální oteplení o dva stupně v nadcházejících letech způsobí, že 53 procent z více než 2200 lyžařských středisek ve dvaceti evropských zemích nepřežije bez umělého zasněžování. Podle zprávy Změna klimatu v horských oblastech se přitom investice do lyžařských středisek v několika evropských zemích včetně Itálie zaměřují především na efektivnější zasněžování.
Riziko spočívá v tom, že se jedná o krátkodobé technické řešení s vysokými environmentálními a ekonomickými dopady. Podle údajů Mezinárodní komise pro ochranu Alp (CIPRA) je k pokrytí jednoho hektaru sjezdovky umělým sněhem potřeba přibližně milion litrů vody.
Na výrobu jednoho kubíku sněhu je navíc potřeba 3,5 kilowatthodiny elektřiny. Náklady se přitom podle neziskové organizace Legambiente kvůli vysokým cenám energií zvýšily z přibližně dvou eur v letech 2021–22 na tři až sedm eur v letech 2022–23.
V Itálii využívá 90 procent sjezdovek umělé zasněžování, což je nejvyšší procento v Evropě. Slouží jim k tomu 165 akumulačních nádrží na vodu, přičemž jejich počet neustále roste. Přesto bylo podle nejnovější zprávy Nevediversa v roce 2025 dočasně uzavřeno 112 zařízení (vleků a lanovek) kvůli nedostatku sněhu.
A co je horší, 218 zařízení nemá kvůli klimatické krizi žádné vyhlídky do budoucna, jak uvádí nezisková organizace Legambiente, která stojí za zprávou Nevediversa. Corno alle Scale zmíněné v úvodu je jedním z nich.
Úpadek lyžování v Apeninách
Situace v Apeninách je kritická. Ze 101 lyžařských středisek postavených v tomto pohoří za posledních sedmdesát let je nyní v provozu pouhých 27. Jednačtyřicet zeje prázdnotou a 32 bylo zcela uzavřeno, nejméně sedm z nich za posledních deset let.
Podle nedávné studie, která vznikla na Neapolské univerzitě Fridricha II. a vyšla v časopise Mountain Science, postihují uzavírky nejprve menší střediska v nižších nadmořských výškách. Studie navíc nabádá politické zástupce, aby s ohledem na nedostatek dat o budoucnosti sněhové pokrývky byli opatrní, pokud zvažují nové investice do zimní turistiky v Apeninách. Paolo Figini, profesor hospodářské politiky na Boloňské univerzitě, který studoval cestovní ruch v Corno alle Scale, s tím souhlasí.
„Dnes jsou lyžařská střediska v toskánsko-emiliánských Apeninách ve srovnání s konkurencí v Alpách velmi malá,“ říká Figini. Zlepšování silniční infrastruktury podle něj postupně vedlo místní turisty k přesunu do lépe vybavených středisek v severní Itálii.
Tuto konkurenční nevýhodu ještě zhoršuje změna klimatu. „Dnes nemá smysl otevírat nová lyžařská střediska pod dvěma tisíci metry nad mořem. Jedná se o vysoce rizikové investice a pro mě je těžké si představit, že by banka financovala projekty tohoto typu v Apeninách,“ myslí si Figini.
Banca d‘ Italia ve studii upozorňuje, že vliv zasněžování na zimní turistiku je navíc slabý. Poukazuje přitom na potřebu pečlivé analýzy nákladů a přínosů dalších investic do tak energeticky a finančně náročné akce. Veřejné investice v Corno alle Scale se nicméně stále silně zaměřují na lyžování.
Projekt za půl miliardy korun
Jedna velká a kontroverzní investice z veřejných peněz před časem putovala právě do Corno alle Scale. Dohoda mezi vládou Mattea Renziho a regiony Emilia-Romagna a Toskánsko přidělila 20 milionů eur (asi 490 milionů korun) v dotacích na podporu a propojení lyžařských areálů v toskánsko-emiliánských Apeninách: deset milionů eur každému regionu, doplnilo spolufinancování ve výši tří milionů eur z oblasti Emilia-Romagna a čtyř milionů eur z Toskánska. Celkem se tak podpora vyšplhala na 27 milionů eur.
Práce na Corno alle Scale jsou nejdražší částí, ale stále jen v předběžné fázi. Nová lanovka na toskánské straně, která by měla propojit lanovku Doganaccia (osada Abetone Cutigliano, Pistoia) s Cornem, je od roku 2023 ve fázi studie proveditelnosti. Celkové odhadované náklady činí 15,7 milionu eur. Podle regionální radní Silvie Noferiové byl projekt zatím pozastaven nejméně do poloviny října.
V regionu Emilia-Romagna práce teprve začaly: z oblasti Polla v obci Lizzano povede sedačková lanovka k jezeru Scaffaiolo, která nahradí dvě stávající lanovky. Jezero se nachází v obci Fanano (Modena) v nadmořské výšce 1785 metrů poblíž vrcholu Monte Cupolino, který je součástí lyžařského střediska Corno alle Scale. Náklady se odhadovaly na pět milionů eur, později se zvýšily na sedm milionů eur.
Lanovku postaví, ať se děje, co se děje
Podle starostky Lizzana in Belvedere Barbary Franchiové pomůže nová sedačková lanovka podpořit také letní cestovní ruch. Umožní totiž více lidem dostat se k jezeru Scaffaiolo, malebné oblasti, která je už nyní v létě velmi oblíbená a v současnosti přístupná pouze pěšky.
Lyžování ale zůstává prioritou. „(Lyžařské středisko) udržuje ekonomiku údolí nad vodou, protože právě zimní období generuje největší příjmy,“ řekla starostka Franchiová redakci Slow News. „Zachování tohoto dědictví není jen otázkou ekonomické udržitelnosti, ale také kulturní a sociální identity,“ dodala.
Franchiová nicméně nemá velká očekávání ohledně ekonomických dopadů stavby sedačkové lanovky. „Je to projekt na ochranu toho, co již existuje, projekt na přežití,“ uvedla.
Redakce Slow News se zajímala, zda má Lizzano in Belvedere nějaký podnikatelský plán týkající se nového projektu. Získala však pouze studii proveditelnosti s údaji o očekávaných nákladech a zaměstnanosti během výstavby.
Ani analýza trhu, prognózy nákladů a příjmů, ani odhady vytvořených pracovních míst mezi dokumenty ke stavbě nebyly. Přesto se zdá, že ať už bude mít projekt na oblast jakýkoli ekonomický dopad, bude pokračovat.
Po letech paralýzy, zejména s ohledem na protesty ochránců životního prostředí, začaly práce letos v létě. Podle starostky Franchiové budou dokončeny ještě v tomto roce, ale někteří místní provozovatelé, s nimiž Slow News hovořily, se domnívají, že termín je neproveditelný. A to i kvůli tomu, že demontáž stávající sedačkové lanovky by zničila lyžařskou sezonu, pokud nová nebude dokončena. A to navíc za předpokladu, že vůbec napadne dostatek sněhu.
Tento článek vznikl díky podpoře Journalismfund Europe.
Matteo Scannavini
Matteo Scannavini je nezávislý investigativní novinář působící v Bologni. Zabývá se environmentálními a sociálními tématy, zejména v regionech silně zasažených klimatickou změnou. Spolupracuje mimo jiné s italským webem Slow News v rámci společného projektu s Ekonews.
