Pro Love Island jsme dělali pizzu z hadrů na okna, říká konzultantka pro udržitelnost TV Nova

Po studiích se věnovala lidem s autismem, dnes pomáhá natáčet televizní pořady udržitelně. Aneta Kožuszniková pomáhala vytvořit ESG strategii pro televizi Nova a stará se například o produkci Love Islandu.

Skupina Central European Media Enterprises (CME), kam patří TV Nova, TV Markíza a další stanice z Bulharska, Rumunska a Slovinska, schválila svou strategii udržitelnosti před čtyřmi lety. Při produkci svých pořadů tehdy začala zavádět opatření za účelem snižování uhlíkové stopy. Loni na podzim pak Nova s dalšími pěti velkými tuzemskými hráči založila Českou platformu pro udržitelnou audiovizi. Účelem bylo sjednocení výrobních procesů i vznik databáze pro společensky odpovědné dodavatelské subjekty a součinnost s dalšími institucemi.

Greenfilming, jak se platforma také nazývá, nabízí manuál zeleného natáčení a další nástroje, které podporují snižování negativních dopadů audiovizuálního průmyslu na životní prostředí. Důležitou roli v dekarbonizaci kreativního průmyslu hrají green koordinátoři, mezi které patří Aneta Kožuszniková, konzultantka pro ESG v TV Nova.

Nakolik je funkce green koordinátor zasazena v českém prostředí?

Těch názvosloví pro lidi, kteří pracují v green filmingu, je několik. Setkáváme se s pojmenováním green kapitán, green maršál, green koordinátor a tak dále. Vesměs by měl náš obor prorůstat celým procesem natáčení. Neměl by stát odděleně. Jednak totiž nemůžeme ohrozit natáčení a jednak už v předprodukci musíme přemýšlet nad tím, kde budeme bydlet, jaký transport budeme využívat a které firmy oslovíme. Už tehdy dáváme dohromady, které zásady udržitelného natáčení můžeme aplikovat. Akční plán neustále přizpůsobujeme změnám.

Jak jste se přes práci s lidmi s autismem nebo dětmi v paliativní péči dostala k udržitelnému natáčení?

Začínala jsem v TV Nova pomáhat s koordinací Nadace Nova a vedení televize zrovna vytvářelo svoji CSR a ESG strategii. Původně jsem skrze zkušenosti v sociální práci pomáhala spíše s formováním společenské odpovědnosti firmy, ale pak jsme spolu s kolegyní Hanou De Goeij přišly na to, že green filming nám dává velký smysl. Televize si musí nejdříve zamést před vlastním prahem, když chce mluvit o odpovědnosti. Takže jsme začali na několika projektech zkoušet zásady udržitelného natáčení, přičemž jsme se inspirovali britskou platformou BAFTA albert (jde o organizaci spadající pod Britskou akademii filmového a televizního umění, BAFTA, pozn. aut.).

Předpokládám, že to pro vás byla důležitá zkušenost.

Ano, byla to moje prvotní průprava. Poskytují kurzy zdarma specificky pro roli, kterou ve štábu zastáváte. Pokud jste kreativní producent, výkonný producent, produkční nebo lokační, rekvizitář, mají na to různé tréninky. To je super, protože neposloucháte něco, co se vás přímo netýká. Absolvovala jsem snad všechna školení albert a minimálně na začátku mi to dalo nějakou představu.

Nejdůležitější průpravou ale bylo samotné natáčení. Začínala jsem z pozice koordinátora Nadace Nova, takže jsem o natáčení nevěděla vůbec nic. Zašla jsem se tedy za producenty zeptat, jestli bych jim mohla pomáhat jako asistent produkce. Ve chvíli, kdy mě vzali poprvé do týmu a mohla jsem si vše osahat, začalo mě natáčení nejen bavit, ale také jsem přišla na to, co je a co není možné.

Jaké podmínky musí společnost splnit, aby získala certifikát BAFTA?

Certifikát obdrží vždy jen jednotlivý projekt. Nejlépe už ve fázi vývoje formátu shrneme, která opatření jsou a nejsou možná. Návrh akčního plánu předložíme na online platformu albert. Zároveň děláme draft uhlíkové kalkulačky. Pokud už známe alespoň padesát procent lokací, jsme schopni stanovit, kde budeme používat místní připojení a kde to bez místního připojení nepůjde.

Dále přibližně víme, zda budeme stavět nějakou dekoraci a jak se jí budeme zbavovat. Během týdne obdržíme od alberta seznam důkazů, které musíme dodat, a zároveň musíme dokončit uhlíkovou stopu na konci natáčení. Pokud albert všechny důkazy uzná, dostaneme certifikát a můžeme si dát logo do titulků.

Kolik pořadů televize Nova má certifikát?

Těch pořadů je letos 56. Jedná se jednak o minisérie na Voyo, ale jsou to i naše novácké vlajkové lodě. Tento rok jsou to například Kriminálka Anděl, Výměna manželek, Ulice, Extrémní proměny, Odznak Vysočina, Buldok z Poděbrad, Vypadá takhle policajt?, Monyová a Straka.

V jakých podmínkách TV Nova byla, když v roce 2021 jako první televize v Česku začala dohlížet na udržitelnost svých pořadů?

O udržitelnosti na place nikdo moc nepřemýšlel. Setkávali jsme se se dvěma přístupy. Jeden byl, že jsme museli producenty přesvědčovat, že je to potřeba dělat, protože naše práce má vliv na životní prostředí a máme určitou edukační povinnost. Fáze přesvědčování trvala dlouho, klidně i dva roky. Ale setkávali jsme se i s přístupem, že producenti byli nadšení. Dozvěděli jsme se, že u některých pořadů už se o to snaží a uvítají tipy, jak jít víc do hloubky. Chápu oba dva přístupy. Čím déle se tomu ale věnujeme, tím jsou reakce pozitivnější.

Mohl být motivací ke změně tlak ze zahraničí? Dnes už velcí hráči, jako je Netflix nebo Disney+, nechtějí točit bez naplňování podmínek green filmingu.

V roce 2021 se toto téma na filmovém trhu ještě tolik neřešilo. Dnes se ale často setkáváme s tím, že když vytváří Česko kooprodukci, zahraniční producent na zásadách opravdu trvá. Řekla bych však, že ten tlak vzešel spíš od tuzemských tvůrců.

Co se změnilo?

Asi celkové klima. Nejen příroda se začala výrazně měnit, ale i jako společnost jsme si uvědomili, že je v zájmu nás všech zachovat to tady minimálně ve stejném stavu. Aby se dalo, kde točit. Abychom tady mohli pořád žít.

Je důležité, že se spojila celá česká audiovize? Nejen Asociace režisérů, scénáristů a dramaturgů, ale například i Prima, vaše konkurence?

Udržitelnost nevnímáme jako konkurenční výhodu. Ta myšlenka vznikla z potřeby začít dělat věci jinak. Je pro nás přirozené, že jsme se všichni spojili.

Dá se zeleným přístupem při natáčení i ušetřit?

Sledovali jsme investice a zisky dva roky a je to hrozně dvousečné. Pokud budeme věci chtít dělat opravdu důkladně, investujeme do LED parku nebo obnovíme celou vozovou flotilu a umístíme solární panely na budovách vedení. To jsou investice, které se vrátí za několik let. Ale jsou také opatření, která nám šetří peníze. Už jen to, že mají produkce menší rozpočet, je dělá udržitelnější, protože nelítají business třídami, nebydlí v luxusních hotelech.

Ekologie jde ruku v ruce s ekonomií. Třeba co se týče kostýmů, nakupujeme v sekáčích nebo si je půjčujeme. Pokud jsme schopni zajistit si vlastní připojení tam, kde bychom normálně využili agregát, určitě ušetříme peníze za naftu a za agregátníka. Některá opatření nám peníze šetří a ta další jsou dlouhodobé investice.

Povídala jsem si s kamarádem, který studuje produkci na jedné české filmové škole, a ten mi řekl, že se na natáčení o udržitelnost moc nezajímají, protože jsou rádi, že hlavně vše finančně pokryjí. Napadá mě otázka, jak udělat green filming přístupnější pro studenty, kteří mají omezené prostředky, zejména co se týče peněz a zkušeností.

Překvapuje mě, že to říkáte, protože podle mě jsou mladí lidé, jako jste vy, naše naděje. Vaší generaci se konzumerismus spíše příčí a nejvíc vás zajímá, kam se bude svět ubírat. Je super, že na filmových školách už jsou dnes semináře, kdy se o green filmingu se studenty bavíme. Tréninky zdarma, které albert má, zaberou asi hodinu a půl a může si je udělat vlastně každý. Díky nim zjistíte, že pokud máte udržitelnost v nátuře, myslíte na ni pořád. Já ať plánuji cokoliv, přemýšlím hned, jestli budeme moct na lokaci třídit odpad, nebo jak to udělat, abychom ho pak jeli někam roztřídit. Jak uděláme catering? Budeme mít jednorázové kelímky, nebo všechny poprosíme, aby si přinesli vlastní? Tahle opatření nic nestojí, ale je potřeba na ně myslet dopředu.

Má TV Nova program pro mladé filmaře, kde by si mohli zkusit udržitelné natáčení?

Věřím tomu, že zrovna teď vzniká spolupráce s FAMU pro studenty, kteří by měli u nás možnost stáže. Zatím ale nevím, v jaké to je fázi. Spolu s Asociací produkce audiovize jsme vytvořili webové stránky greenfilming.cz, kde je spoustu rad a doporučení, v které fázi natáčení se věnovat čemu a na co myslet.

Dokázala byste ve zkratce popsat běžný den udržitelného natáčení?

Poukázala bych na to, že většina těch opatřeních vzniká v předprodukci. Co se týče běžného dne, začínáme tím, že netiskneme dispozice, ale posíláme je den předem online. Tiskneme je na vyžádání profesím, které si do nich třeba něco píšou. Nasedáme do auta s nízkou spotřebou v takovém uskupení, aby bylo potřeba co nejméně vozidel. V průběhu dne na lokacích a ve studiu třídíme odpad.

Je důležité třídit i jídlo, aby gastro- a bioodpad byl zvlášť. Přestože odpad tvoří jen malou část emisí, třídění na place pozitivně motivuje, protože tým vidí, že dělá něco pro planetu. Nejsou to jen nehmotné věci, jako jsou energie, letenky nebo ubytování. A takto bychom mohli pokračovat až do odpoledne, kdy si dáme oběd, který nebude na jednorázových talířích a nebudeme ho jíst jednorázovým příborem. Zároveň podporujeme vegetariánské nebo veganské variace jídel. Snižujeme spotřebu masa.

Co aktuálně nejvíc řešíte?

Poslední dobou se nejvíc věnujeme spolupráci s dodavateli služeb. To, co jsme se snažili dělat na vlastním natáčení, jsme snad aplikovali, kde to jen šlo. Takže teď spíše přemýšlíme, co mohou dělat externí složky, jako jsou catering nebo doprava. Momentálně řešíme postprodukční studia, protože je to velká část vzniku formátu a v nich také chceme mít zelenou energii.

Tipnula bych si, že catering může být nejproblémovější položka.

Asi ano. Filmových cateringů moc není, takže když ho na poslední chvíli sháníme, protože nám původní vypadl, nemůžeme si moc vybírat. Ale dnes už jsou cateringy zvyklé neplýtvat s jídlem, mít gastro kontejner a využívat běžné nádobí. Těžké to bylo po covidu, kdy byli všichni zvyklí na jednorázové materiály.

Byla jste produkční druhé až čtvrté řady Love Island Československo. Vzpomenete si na nějakou historku z natáčení týkající se udržitelnosti?

Těch je spousta! Starala jsem se o hry a challenge. Skrze ně jsme s režisérem chtěli divákům komunikovat, že i když to vypadá zábavně, že po sobě holky házejí jídlem, tak to zkrátka nedává žádný smysl. První věc, kterou jsme se snažili eliminovat, bylo tedy plýtvání jídlem. Vtipný moment byl, když jsem se snažila přesvědčit kreativní producentku pořadu, že ve hře, která měla být hrána s běžným těstem a ingrediencemi na pizzu, použijeme nejedlé materiály.

Princip hry byl, že soutěžící pizzu připraví za použití celého těla kromě rukou. Takže si umíte představit, jak ta příprava asi vypadala, a samozřejmě by se výsledek nedal jíst. Pamatuji, že jsem po nocích s kolegyní z produkce vytvářela salámky z hadrů na okna, aby vypadaly jako opravdové. Když jsem přinesla svůj výtvor kreativní producentce, rozesmála se a řekla mi, že nemá to srdce říct mi ne. Nakonec to byl obrovský úspěch a náš hlavní kameraman říkal, že na kameře to vypadalo výborně.

Měly stejný úspěch i bezmasé úterky?

Vlastně ano. Když jsme s tím začali, byly námitky, ale ty s každou novou řadou opadávají. Máme štáb čítající okolo sta lidí a samozřejmě ne každý chápal naši motivaci, ale i s nimi jsme si promluvili a našli vzájemné pochopení. Skvělé je, že jsem se rok po skončení natáčení dozvěděla, že spousta lidí z produkce drží bezmasé úterky i mimo Love Island. Nemohla jsem uvěřit, jak moc to vzali za své.

Je pravda, že od doby, co mám za spolubydlící vegetariánku, jím maso výrazně méně, protože nad tím víc přemýšlím.

Bezmasé dny děláme, abychom rozšířili povědomí, že nadužívání masa není dobré pro nikoho. Jednak s sebou nese zdravotní rizika a jednak se dnes nepozastavujeme nad tím, kde se bere tolik masa. Nepřemýšlíme nad tím, kolik zvířat musí někde reálně být, aby si všichni lidi dali třikrát denně maso.

Já jsem vyrůstala v rodině, kde jsme měli maso možná jednou za týden a bylo to naprosto normální. Pocházím z Havířova, z hornické oblasti, takže když mi někdo tvrdí, že potřebuje maso, aby mohl pracovat, vzpomenu si na dědu a strejdy, kteří byli horníci. Oni nejedli maso prakticky vůbec. Měli ho k dispozici, jen když se zabilo prase. Nemohli jít do obchodu a koupit si tam jakékoliv maso.

Odkud se ale maso asi bere? Zvířata dnes na loukách moc nenajdeme, takže kde asi budou? To jsou otázky, nad kterými často nechceme přemýšlet. Tohle stigma chceme změnit.

Byla jste u zrodu Zeleného týdne, během něhož se napříč formáty TV Nova věnujete osvětě ohledně udržitelnosti. Bude i letos?

Čeká nás třetí ročník a znovu ho pořádáme v rámci celé skupiny CME. Chystáme ho od 2. do 8. června. V tomto týdnu nás čeká i Mezinárodní den životního prostředí, takže pro diváky budou připravení speciální hosté ve Snídani s Novou, tematické reportáže, dokumenty a tipy. A to ve vysílání i na OnePlay.

Připravujete podobný formát, jako byl třeba seriál České televize Limity, který má environmentální krizi jako ústřední téma?

Nic takového zatím nechystáme. Máme jinou povahu pořadů než Česká televize. Ta má více edukační hodnotu, naproti tomu u komerční televize převažuje zábavní účel. Vytváříme formát tak, abychom naplnili očekávání diváků. Odvážných narativů se ale nebojíme. Třeba v Ulici se věnujeme všem problémům, které řeší běžní občané, takže jsme tam měli i eko linku. Postava Anežka třeba zařizovala biopopelnice a tím dávala tipy, jak o ně požádat. Byly tam také protesty Fridays for Future a do života postav jsme zařadili rekola, vegetariánské verze obědů, eko kroužek… Tyto věci zkrátka odrážejí realitu, není to něco, co bychom tam museli dávat na sílu.

Jak vyobrazit téma ekologické krize v celé jeho vážnosti, ale zároveň atraktivně? Přece jen to nelze úplně vizualizovat.

U pojmu klimatické změny se vám hned vybaví obraz ledního medvěda na tajícím kusu ledu, vlastně vám to nic neřekne. Když se ale zamyslíte nad tím, že v Česku byly minulý rok obrovské povodně, že se nám tu začaly vyskytovat tornáda a supercely, že čelíme výkyvům teplot, tak už se nás to najednou týká a umíme si to představit. Už nad tím nejde mávnout rukou. Takže asi vztáhnout to k něčemu, co divák důvěrně zná.

Jaká je odezva od diváků?

Komunikujeme témata tak, abychom diváky inspirovali a motivovali, ale děláme to po krůčkách, abychom nepůsobili agresivně. Nekřičíme, že se musí teď hned začít jednat, jinak se tu všichni ugrilujeme. A diváci vnímají tento přístup pozitivně. Často od nás dostanou tipy, které šetří přírodu i peníze, a to za nás skvěle funguje.

Vzpomenete si, kdy vás napadlo, že má opravdu smysl dělat vaši práci?

Abych byla upřímná, ESG role se roky setkávají s tím, že lidi na ně pokřikují škaredé věci. Několikrát jsem byla nazvána ekoteroristkou, ekofašistkou a tak podobně. Vždy mi v tu chvíli blesklo hlavou, že chci jen pomoct a že chci mít kde natáčet za deset let. Dlouhou dobu to pro mě bylo těžké, protože i když vám práce dává smysl, okolí ji shazuje. Ale ve chvíli, kdy za vámi přijdou kolegové ze štábu, aby vám řekli, že drží bezmasé dny nebo že už rok nevyhodili jediný kus oblečení, protože jsme se o tom bavili, jsem dojatá. Stejně jako když mi kreativní producent schválí, že uděláme udržitelnou hru, protože má poselství a protože by to mladé lidi mohlo zaujmout. To jsou momenty, které si snažím zapamatovat a které mi dávají sílu pokračovat dál.