Praha 11. srpna 2026 (PROTEXT) – V pátek 7. srpna se v Klubu zahraničních novinářů v Soulu uskutečnila mezinárodní tisková konference věnovaná svobodě náboženského vyznání a projevu v Jižní Koreji. Uspořádala ji nevládní organizace Human Rights Without Frontiers (HRWF) společně s CAP Liberté de Conscience, která má poradní status při Hospodářské a sociální radě OSN, dále s organizací FOREF, výzkumným centrem CESNUR a magazínem Bitter Winter. Řečníci z pěti evropských zemí vyzvali korejské úřady, aby přezkoumaly vyšetřovací vazbu pětadevadesátiletého Lee Man-heeho, a v závěru konference podepsali prohlášení adresované vládě Korejské republiky.

   

Ve vazbě už více než šest týdnů

Lee Man-hee, předseda církve Nové nebe nová země, Shincheonji, je ve vyšetřovací vazbě od 24. června 2026, tedy více než šest týdnů. Zadržen byl na základě podezření z porušení zákona o politických stranách, tedy nenásilného trestného činu. Obvinění se týká hromadné registrace členů církve do jedné politické strany. Orgány činné v trestním řízení uvedly jako důvod vazby možné riziko ovlivňování důkazů, přestože vyšetřování v té době probíhalo již pět měsíců a zahrnovalo desítky domovních prohlídek.

Kdo na konferenci vystoupil

Zúčastněné organizace se náboženskými menšinami zabývají obecně, nikoli jednou skupinou. CAP Liberté de Conscience i FOREF se popisují jako sekulární organizace zaměřené na svobodu svědomí a vyznání; CAP LC je členem Evropské federace za svobodu vyznání a Evropské sítě pro náboženství a víru a působí v platformě občanské společnosti při Agentuře Evropské unie pro základní práva. Centrum CESNUR bylo založeno v roce 1988 jako akademické pracoviště věnované studiu nových náboženských hnutí a náboženského pluralismu a na jeho konferencích zaznělo přes tisíc odborných příspěvků. Magazín Bitter Winter, který CESNUR vydává, vznikl v roce 2018 původně jako publikace o náboženské svobodě v Číně.

Sama HRWF se Jižní Koreou zabývá dlouhodobě a napříč vyznáními — v uplynulých desetiletích například dokumentovala věznění stovek svědků Jehovových, kteří zde odmítli vojenskou službu z důvodu svědomí. Signatáři prohlášení v jeho úvodu uvádějí, že Shincheonji studují jako akademici řadu let: jeden z nich předsedu církve opakovaně zpovídal a je autorem prací pokládaných v oboru za standardní popis tohoto hnutí, další zpracovali monografické studie o jeho působení v několika zemích. Zároveň v textu zdůrazňují, že chovají respekt k demokratickým institucím Korejské republiky a nemají v úmyslu zasahovat do fungování její justice.

Co na konferenci zaznělo

Konferenci zahájil Hans Noot, zástupce ředitele HRWF. Projednávané otázky podle něj „leží v samém jádru demokratické společnosti“. Upozornil, že tam, kde jsou náboženská společenství stigmatizována a nesouhlas je vnímán jako problém, který je třeba zvládnout, přesahují důsledky „daleko za hranice jednoho případu nebo jedné skupiny“. Konference podle něj nebyla o obhajobě konkrétní teologie, ale o obhajobě principu, „že základní práva platí stejně pro všechny“.

Thierry Valle, prezident CAP Liberté de Conscience, se zaměřil na mezinárodněprávní rozměr případu. Připomněl, že Jižní Korea ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v roce 1990 a Úmluvu proti mučení v roce 1995, a položil otázku, zda je vyšetřovací vazba u člověka v tomto věku s uvedenými závazky slučitelná. Zdůraznil, že presumpce neviny musí mít přednost před presumpcí viny. Jako příklady mírnějších opatření uvedl propuštění kardinála Josepha Zena na kauci v Hongkongu v roce 2022 a rozhodnutí vietnamských úřadů umístit buddhistického patriarchu Thich Quang Doa do domácího vězení namísto do věznice.

Německý právník Michael Langhans, výkonný ředitel FOREF Germany, představil právní analýzu. Ptal se, zda byla vazba nutná, pokud shromážděné důkazy již postačovaly k podání obžaloby, a zda byly tyto důkazy získány neutrálně, nikoli prostřednictvím výkladu, který komunitu obžalovaného předem označuje za sektu. Případ podle něj otevírá obecnější otázku pro zákonodárce: zda lze opatření na ochranu férových voleb uplatňovat tak, aby nepopřela ústavně i mezinárodně zaručené právo na svobodu vyznání.

Márk Nemes, zástupce ředitele CESNUR, upozornil na dopady mimo Koreu. Odkázal na tři nedávné akademické výzkumy provedené ve vybraných sborech v Evropě, Argentině a Austrálii, které podle něj shodně zaznamenaly nárůst nepřátelství vůči tomuto společenství. Shincheonji podle něj není pouze jihokorejskou menšinovou církví, ale nadnárodním hnutím, a tlak v Koreji tak zasahuje i do života věřících v zahraničí.

Massimo Introvigne, výkonný ředitel CESNUR a šéfredaktor magazínu Bitter Winter, uvedl, že zatčením Lee Man-heeho Jižní Korea „překročila znepokojivou hranici“. Podle něj by mezinárodní standardy včetně takzvaných Mandelových pravidel — tedy standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni přijatých v roce 2015 — u pětadevadesátiletého člověka obviněného z nenásilného jednání vyžadovaly domácí vězení, nikoli věznici. Obvinění navázané na běžnou politickou participaci členů náboženské menšiny označil za „právně i pojmově přepjaté“.

Co je výsledkem konference

Z konference vzešly tři konkrétní kroky: podepsané prohlášení adresované vládě Korejské republiky, podání Národní komisi pro lidská práva Korejské republiky a písemné prohlášení určené Radě OSN pro lidská práva.

Prohlášení vládě podepsalo v závěru konference všech pět evropských účastníků. Žádají v něm o propuštění z humanitárních důvodů a uvádějí, že nemají v úmyslu zasahovat do fungování korejské justice.

Podání Národní komisi pro lidská práva Korejské republiky se týká humanitárního propuštění zadržených osob ve velmi pokročilém věku. Komise je nezávislý státní orgán zřízený v roce 2001, který přijímá podněty k porušování lidských práv a vydává k nim doporučení.

Dva dny před konferencí, 5. srpna, podala CAP Liberté de Conscience k Radě OSN pro lidská práva písemné prohlášení k případu. Dokument je určen pro 63. zasedání Rady, které se koná od 7. září do 9. října 2026, a je zařazen pod bod agendy věnovaný situacím vyžadujícím pozornost Rady. Podání upozorňuje mimo jiné na to, že vyjádření veřejných činitelů pronesená v době probíhajícího vyšetřování mohou oslabovat presumpci neviny.

Vyjádření z korejského prostředí

Na konferenci vystoupili také dva korejští hosté, kteří ke Shincheonji nepatří. Ctihodný Beopsan, výkonný ředitel řádu Čogje korejského buddhismu, uvedl, že ohrožení svobody a lidských práv druhých není záležitostí jednotlivce ani konkrétního náboženství, ale dotýká se soužití celé společnosti. „Demokratická společnost může být zdravější, když chrání práva menšin,“ řekl.

Rju Če-sik, předseda soulské pobočky Svazu veteránů korejské války, upozornil na zdravotní rozměr případu. Připomněl, že Shincheonji byla podle jeho zkušenosti církví, která se o korejské válečné veterány dlouhodobě starala. „Je opravdu nezbytné věznit starého válečného veterána, který má zajištěné bydlení, nehrozí u něj útěk a není ve stavu, kdy by mohl ničit důkazy?“ zeptal se. Podle něj jde o opatření, které se přímo dotýká práva na život a zdraví. Zároveň uvedl, že nežádá o přehlížení pochybení, ale o to, aby zákon platil pro všechny stejně.

Opakovaně na konferenci zazněl také odkaz na návrh zákona, který je v korejském parlamentu projednáván a který by umožnil rychlé rozpuštění náboženských organizací. Massimo Introvigne jej označil za jednu z nejpřísnějších úprav svého druhu na světě. Signatáři prohlášení v této souvislosti připomněli, že korejská právní úprava politické angažovanosti duchovních patří k nejrestriktivnějším na světě, zatímco v řadě demokratických zemí existují politické strany inspirované náboženskými organizacemi.

Výhrady k připravovanému zákonu zazněly i mimo okruh evropských organizací. Na červencovém fóru Korejského křesťanského koexistenčního sdružení v Kwangdžu, jehož se zúčastnilo na sto duchovních a představitelů náboženských kruhů, jej kritizoval anglikánský kněz Heo Jong-hyun slovy: „Moc by se neměla snažit ovládat náboženství.“

Standardy, které platí i v Česku

Evropská praxe, o kterou se podepsané prohlášení opírá, vychází ze standardů závazných i pro Českou republiku. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ratifikovalo Československo v roce 1975 a Česká republika je jeho smluvní stranou. Také podle českého trestního řádu je vazba opatřením výjimečným a lze ji nahradit mírnějšími prostředky, jako je záruka, dohled probačního úředníka nebo peněžitá záruka.

Prohlášení podepsané v Soulu argumentuje právě tímto srovnáním: v Evropské unii se vyšetřovací vazba u velmi starých obžalovaných používá jen výjimečně a zpravidla v případech násilné trestné činnosti, zatímco v obdobných situacích bývá voleno domácí vězení.

Zdroje (výběr):

 

Zdroj: Církev Nové nebe, nová země, Shincheonji