„Pokoušíme se o úspěch, často neuspějeme a nevíme proč."

Praha 31. května 2026 (PROTEXT) – Rozhovor s Pavlem Procházkou, mužem, který říká věci, které ostatní neřeknou. Pavel Procházka, známý manažer a kouč, se v byznysu pohybuje více jak 30 let. Stal se úspěšným podcasterem, jeho komunita čítá více jak 500.000 lidí po celé světě, popularizuje online vzdělávání a ve svých Akademiích předává know-how ověřené 90 lety fungování ve 100 zemích světa. Tvoří digitální vzdělávací platformy a praktické „učebnice pro dnešní dobu“, dostupné každému, kdo na sobě chce pracovat v oblastech Sales, Management, Soft skills a Strategie firem. Jak sám říká: Úspěch nebývá složitý. Jen ho lidé často zbytečně komplikují.

Pavle, máte za sebou více než 30 let v byznysu. Co je největší lež, kterou si lidé o úspěchu myslí?

Že úspěch je jen o talentu. Není.

Úspěch je o disciplíně, schopnosti zjednodušovat komplexní systémy a schopnosti vydržet konzistentně dlouho na něčem pracovat. Úspěch podporují znalosti, pokud neznáte vzorce, které vedou k úspěchu, nemáte šanci. Talent vám možná otevře dveře. Ale znalost úspěšných postupů a šikovnost při jejich používání rozhodne, jestli v té místnosti zůstanete. Dnes lidé chtějí rychlé výsledky. Kurz za víkend. Zázračný tip. Motivaci na Instagramu. To je jen dopamin, to není řemeslo, nefunguje.

To zní docela tvrdě. Myslíte si, že lidé dnes změkli?

Myslím si, že jsme si zvykli na pohodlí. A pohodlí je nebezpečné. Protože člověk má pocit, že žije dobře, ale ve skutečnosti stagnuje. Když je všechno příliš komfortní, přestanete růst. Neříkám, že máme trpět. Říkám, že bez tlaku nedosáhnete úspěchu.

Často mluvíte o zjednodušování. Proč je to podle vás tak důležité?

Protože složitost schovává neschopnost. Protože snaha o dokonalost je zničující v businessu. Neosvědčila se v praxi. Dám vám příklad: pokud nastavíte 3 000 pravidel silničního provozu, co se stane? Zachytíte sice všechny možné situace, ale není to k žití. To dělají nezkušení, lehce neurotičtí lidé bez znalosti praxe. Zkušený manager, ví, že musí umět věci zjednodušit na jednu A4, a až potom jít do detailu.

Úspěšní lidé umí věci zjednodušit. Neúspěšní je komplikují. V době, kdy jsme zahlceni informacemi, trendy a rychlými návody na cokoliv, roste hodnota jednoduchosti. Jasné priority, dobré vedení lidí, schopnost rozhodnout se.

Moje filozofie je jednoduchá:

Nehledejte dokonalost. Hledejte jednoduchost.

Co je dnes největší problém manažerů?

Lidi a jejich nastavení, často musíte dosahovat výsledky nikoliv pomocí lidí, ale lidem navzdory. Kultura je nastavená tak, že se cítíme bohatí, peníze už nemají takovou hodnotu, mnohem větší hodnotu má klid a volný čas, ale kdybychom si ho dali, tak se nevyrobí všechno to, co chceme. A nejsme ochotni se toho vzdát.

Vzniká zajímavý paradox, kdy si většina lidí myslí, že „já chci být doma dříve, ale ostatní ať pracují“, jde o hédonismus, sobectví. Asi je to logické nastavení bohaté společnosti. Ale kdo upeče ten rohlík, který si chci koupit? Proto musíme lidi motivovat, nakoupit, prodat jim práci jako tvůrčí proces, jako zábavu, jako touhu někam patřit, aby jim bylo doma smutno a přišli do práce rádi.

To je nejdůležitější. A to chci ve výrobní fabrice vidět. Nebuď doma u piva, přijď na halu mezi nás. No, a to je manažerská výzva. Ale věřte nebo ne, my to dokážeme a daří se nám to každý den. Lidi jsou u nás velmi pracovití a klobouk dolů před nimi. Naštěstí.

Hodně mluvíte i o AI. Bojí se lidé správně?

Ano. Ale je tu i naděje. Stejně jako netrénovaný člověk, tak i netrénovaná AI je k ničemu. Musí se učit. A stejně tak, trénovaný člověk není jen tak nahraditelný AI, umíme toho hodně, když chceme. Takže rozhodne, kdo bude trénovaný. Tedy lidi, co se baví, zajímají, učí, rostou, Ti jsou v pohodě. Ale knedlíci, kteří umí jednu věc 30 let a nic se učit nehodlají a vyrábí jen problémy, ti budou první na ráně, to je jasné.

Říkám to často:

Kdo umí jen hard skills, je nahraditelný. Kdo ovládá soft skills, je nepostradatelný.

To je realita příštích let.

Takže budoucnost patří soft skills?

Budoucnost patří lidem, kteří ovládají všechny potřebné kompetence. Člověk, který rozumí byznysu a zároveň umí vést lidi, zvládat tlak, vyjednávat a dotahovat věci – ten bude vždycky mít hodnotu. V našich akademiích se věnujeme rozvoji více než 200 kompetencí, které rozhodují o úspěchu manažerů, obchodníků i CEO. Na základě lety ověřeného know-how jsem vytvořil development path pro jednotlivé role tak, aby lidé věděli, co se mají učit, v jakém pořadí a jak to převést do praxe. Vzdělávání je celoživotní cesta.

Vy jste koučoval tisíce lidí. Co mají úspěšní společného?

Nic nevymýšlí, používají know how , které funguje. To je těžké, spolknout ego a dělat dobře řemeslo tak jak se má. Neustálé hledání vlastních cest zabíjí úspěch manažera, překvapivě. To je nadstavba, jasně, ale základ je know how, odbornost jak v oboru, tak i v managementu.

Co byste poradil člověku, který má pocit, že stojí na místě?

Ten pocit mnoho lidí nemá, spíš mají máte pocit, že jsou nejlepší, jen jim svět nerozumí. A to je pak v háji, to stojí na místě. Jestli si přiznají? No, to je právě to nejtěžší. Náprava pak už je sranda.

Jak vnímáte rozvoj lidí, který dnes nerozvíjí škola, ale sociální sítě?

Ano, škola má špatnou pověst, ale jsou sociální sítě opravdu lepší? Dnes vzdělání mladé generace převzaly sociální sítě, to je nová škola. Představte si, že se učíte řídit auto. Sociální sítě říkají:“ to dáš, buď motivovaný, udržuj se ve flow, udržuj vztahy se spolujezdcem, klíčové je Taichi řízení “ Vzdělání říká – dej přednost zprava a plná čára je zeď. Není to tak sexy, ale funguje to. To mne trápí často, že se potkávám s lidmi vyškolení sociálními sítěmi, a ty zapracovat skoro nejde. Ale jsou ve flow.

A poslední otázka. Co vnímáte po 30 letech v byznysu, že je opravdu důležité?

Budovat aktiva, něco, co má dlouhodobou hodnotu. Nebýt při tvorbě strategie naivní a denně opravit 20–50 detailů, provazovat, propojovat jakoby pořád drobně promazávat onen stroj. Jsou to tisíce malých neviditelných zásahů za rok, kterými udržujete organizaci v chodu, malá chytrá opatření, která nejsou vidět. To se naučit nedá, chce to cit. Který získáte praxí.

3 věty Pavla Procházky, které stojí za to si zapamatovat: