Provozovatelé kontejnerů na textil přežili citelný propad objemu sesbíraného oblečení během pandemie. Teď s obavou vyhlížejí povinné třídění textilu v obcích, které je v plánu od ledna roku 2025.

Již za tři roky by měly v obcích přibýt kontejnery pro tříděný sběr textilu, aby lidé použité šatstvo neházeli do černých popelnic. Firmy, které se zaměřují na sbírání oblečení, jsou přitom lehce nervózní. Záleží na tom, zda bude textil považován za odpad, nebo se bude sbírat za účelem opětovného použití. Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že bude možné oboje.

„Pokud bude textil v režimu odpadu, tak by charity rázem přišly o přísun oděvů, který potřebují například pro lidi bez domova. A je otázka, jak by vůbec firmy sdružené v naší Asociaci recyklace použitého textilu (Aretex) přežily, protože pro nakládání s odpadem nejsme vybavení,“ říká jednatelka společnosti Potex Lenka Harcubová.

Firma, jež má v Praze a Středočeském kraji zhruba 600 sběrných míst, týdně vybalí a vytřídí zhruba pět tun z celkových 35 tun obsahu kontejnerů. Část zpeněží u jiných organizací, například pro recyklaci, část musí draze likvidovat jako odpad. Za rok 2020 měla společnost ztrátu pět milionů korun a musela si vzít úvěr. V roce 2021 už podle Harcubové bude hospodařit s vyrovnaným rozpočtem.

„Je to díky tomu, že se vzpamatoval světový obchod s textilem,“ uvádí hlavní příčinu zlepšení jednatelka Potexu. Dopady pandemie jinak stále přetrvávají, jelikož lidé během ní méně nakupovali oblečení. Zároveň se začátkem války lidé přesměrovali pomoc přímo organizacím zaměřeným na pomoc uprchlíkům z Ukrajiny, takže textilu v kontejnerech celkově ubylo.

„Sekáče“ už dávno nejsou staré hrabárny, část lidí si to ale stále myslí, říká zakladatel secondhandového tržiště

Chybějí pánské svršky

Lidé také mají pocit, že do kontejnerů dávají hodnotné oblečení zdarma. Tak to ale často podle Harcubové není. Některé kusy mají nízkou či nulovou hodnotu, jiné dokonce zápornou, pokud jde o odpad. „Problém navíc je, že 80 procent obsahu kontejnerů jsou dámské věci. My ale potřebujeme, aby to bylo opačně,“ říká Harcubová. Potex totiž spolupracuje s organizacemi, například Nadějí, které vítají oblečení pro lidi bez domova, což jsou často muži. Dobré uplatnění má i dětské oblečení.

Zároveň apeluje na dárce, aby do kontejnerů nevhazovali oděvy zasažené plísní, oblečení z pozůstalosti, které zapáchá naftalínem, nebo ušpiněné od barviv. Pět procent vytříděných svršků totiž organizace z těchto důvodů vyhodí. Výjimkou není ani situace, kdy firma v kontejnerech najde zkažené jídlo, které znehodnotí zbylý obsah. Navíc téměř 60 procent oděvů uplatnění pro neziskové organizace vůbec nemá, protože je děravé, nebo jinak poškozené a může se jen recyklovat.

Recyklace je ale v tuto chvíli velmi náročná a nákladná. Mnoho oděvů se skládá z rozličných vláken a materiálů, jsou opatřeny zipy a knoflíky, to vše je problém. Harcubová si však pochvaluje spolupráci s Oděvní bankou, která zahájila činnost letos v září díky Klubu svobodných matek. Potex má tak nyní další využití pro čisté a zachovalé oděvy, například pro matky samoživitelky a jejich děti.

„Lidé si často myslí, že třeba v dětských domovech vezmou zavděk čímkoli. Jenže ty děti už jsou stigmatizované dost, proto není možné je ještě oblékat do roztrhaných a špinavých hadrů,“ popisuje Harcubová. Oděvní banka navíc registruje s ohledem na zhoršení ekonomické situace zvýšený zájem o oblečení a neustále u Potexu poptává další balíčky vytříděné dle velikosti a pohlaví.

Deset tipů, kde pořídit udržitelnou dětskou módu. Aneb sekáče, swapy a bleší trhy

Z textilu nesmí být pouze odpad

Předseda družstva Diakonie Broumov a předseda asociace Aretex Pavel Hendrichovský potvrzuje, že problémem je ubývající materiál, kterého bude méně i v důsledku ekonomické krize. Část věcí z kontejnerů končí v dobročinných obchodech, část posílají do zemí třetího světa.„Tam je móda co do trendů opožděná, takže nevadí, že oblečení není podle nejmodernější,“ říká Hendrichovský

Odmítá však, že by se do Afriky vyvážel odpad, protože za ten by prý nikdo nebyl ochoten platit. „Je to kvalitní, jen nemoderní materiál,“ říká. Co se zákona o povinných kontejnerech na oděvy týče, záleží podle něj na tom, jestli použitý textil bude v režimu předcházení vzniku odpadu, nebo se zařadí zcela do odpadu. V druhém případě se totiž současný systém sběru použitého textilu do kontejnerů zhroutí.

„V režimu odpadu z toho nemůžeme nic vzít do dobročinných obchodů ani to vyvážet do zemí třetího světa, musíme to jen recyklovat. To znamená znehodnocení výrobků, které by šly znovu použít,“ líčí obavy provozovatelů kontejnerů Hendrichovský.

Fakta o textilu

Do směsného odpadu Češi vyhodí podle Českého statistického úřadu zhruba 200 tisíc tun textilu a oděvů ročně. Další desítky tisíc tun končí v zhruba deseti tisících kontejnerech (aktuální odhad ministerstva životního prostředí) provozovaných komerčními a charitativními subjekty. V roce 2019 se takto sesbíralo přibližně 37 500 tun domácího textilu, oděvů, obuvi a dalších doplňků. Do sběru se postupně zkoušejí zapojovat i obce. V případě členů Aretex nejde o odpadní textil, ale o znovu použitelné oděvy, obuv a doplňky.

Zdroj: ČSÚ/MŽP

Diakonie, která zaměstnává kolem 120 lidí, si s pomocí dotace od Evropské unie pořídila třídicí linku, jež ulehčuje náročnou manuální práci. Zároveň se snaží orientovat ještě více na recyklaci, aby se připravila i na potenciální nepříznivé podmínky od roku 2025.

„S ohledem na možný legislativní vývoj máme několik projektů i pro zpracování textilního odpadu na výrobek. Ale to pořád neřeší to, že je škoda, že oblečení, které je v pořádku a někdo je ještě může nosit, by mělo končit v popelnici,“ říká Hendrichovský. Ondřej Charvát z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí nicméně uvádí, že není důvod k obavám. Podle něj záleží na každé obci, jak povinnost odděleně sbírat textilní odpad v praxi zajistí. Separovaný sběr textilu už nyní v obcích a městech probíhá na dobrovolné bázi a mluvčí očekává, že i v budoucnu obce využijí existující síť sběru textilu.

Módní řetězce čelí obviněním, že klamou ohledně udržitelnosti. Pod palbou je H&M, Asos či Boohoo

Pohodlí versus udržitelnost

„Zda bude sebraný textil odpadem, nebo materiálem k opětovnému použití, například pro charitativní účely, bude záležet na tom, v jakém režimu a za jakým účelem bude sbírán,“ tvrdí Charvát. „Obce budou mít povinnost sbírat textilní odpady. Ty pak bude možné předat do zařízení pro nakládání s odpady, kde může být textilní odpad recyklován nebo jinak materiálově využit, nebo může být rovněž jinými operacemi vyveden z režimu odpadů a nabídnut k opětovnému použití. Textil však bude moci být zároveň nadále sbírán i v režimu předcházení za účelem opětovného použití, ať už obec sama uspořádá sběr textilu, nebo povolí jeho sběr na svém území. Řada obcí bude také sbírat textil k opětovnému použití ve svých re-use centrech,“ napsal Charvát Ekonews.

„Povinný sběr textilu od roku 2025 rozhodně neznamená konec společností, které se dnes zabývají svozem a recyklací textilu. Tyto společnosti budou moci textil nadále sbírat, ať už v režimu odpadů nebo v režimu předcházení za účelem opětovného použití pro charitativní účely,“ uvedl Charvát.

Otázkou je, zda-li budou lidé do kontejnerů oblečení nosit dále, když budou mít v bezprostřední blízkosti bydliště novou popelnici pro textilní odpad. Jak opakovaně ukazují průzkumy, udržitelnost musí být pro lidi především pohodlná.

Češi a šatníky

Když se agentura STEM ptala Čechů, jak nakládají s přebytečným oblečením, 75 procent uvádělo, že je nosí do kontejnerů na textil. Češi prý nejčastěji vyřazují oblečení z důvodu obnošenosti nebo nevyhovující velikosti, v menší míře pro nedostatek místa nebo nevyhovující vzhled. Češi navíc oděvy nakupují méně často než jednou za měsíc (70 %). Jedna pětina nakupuje oblečení zhruba jednou za měsíc, pouze minimum lidí tak činí zhruba každý týden (2 %), ukázal průzkum. Zhruba polovina Čechů kombinuje nákupy v secondhandech a běžných obchodech, 45 procent kupuje pouze nové oblečení. Pouze malá skupina nakupuje jen oblečení z druhé ruky (3 %).

Zdroj: STEM

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.