Ve svých prezentacích často používá jeden příklad. Ukazuje mapu severní Afriky a na ní malou černou kostičku, která vypadá jako moucha, která si sedla na monitor. Ta kostička reprezentuje oblast se solárními kolektory, které můžou pokrýt roční spotřebu elektřiny v celé Evropě.
V rozhovoru pro Euractiv.cz to uvádí Diego Martínez Plaza, koordinátor evropské výzkumné infrastruktury EU Solaris. EU Solaris poskytuje vědcům i zástupcům průmyslu špičkové technologie koncentrované solární energie. Rozhovor se uskutečnil při příležitosti Mezinárodní konference o výzkumných infrastrukturách ICRI 2022.
Výzkumná infrastruktura EU Solaris se věnuje systémům koncentrované solární energie (CSP). Jak takové systémy fungují?
Nemá to nic společného s fotovoltaikou ani ohřevem vody v domácnosti, systém totiž pracuje s vysokými teplotami. Jak je získáme? S pomocí zrcadel koncentrujeme solární záření do jednoho místa, čímž můžeme generovat páru s teplotou 500 °C. Tou pak poháníme klasické turbíny vyrábějící elektřinu, které známe z fosilních elektráren. Právě tak se využívala solární termální energie mnoho let, nyní ale vidíme i další možnosti použití v ostatních průmyslových procesech. Rozvíjíme například produkci zeleného vodíku, který je teď „trendy“. A zjišťujeme, že vodík může být solární termickou energií vyráběn velice efektivně.
A vodík pak může sloužit i jako úložiště vyrobené energie, že?
Ano. Můžeme ho použít k uskladnění energie nebo ho můžeme poslat dál, například do aut. Má spoustu možných využití.
Při práci se solární energií můžeme čelit problému, na který naráží i velké fotovoltaické parky. Některé dny zkrátka nesvítí slunce. Je to problém i pro CSP, nebo jste našli řešení?
Vlastně je to naše výhoda. Energii můžeme ukládat do tekutých solí a pak z ní vyrábět elektřinu v podstatě kdykoliv – ve dne i v noci. A nejen do solí, ale také do dalších chemických produktů.
Může být technologie využitá i těžkými průmysly, jejichž elektrifikace je buď příliš náročná, nebo dokonce nemožná? S tím máme například problém v Česku…
Důležitou podmínkou je, že potřebujete mít slunečné místo. To je prostě fakt. Pokud máte dost slunce a prostoru, může to fungovat. Ve Španělsku už máme projekt s asociací keramického průmyslu, protože k výrobě keramiky potřebujete různé teploty až do výše 800 °C. Pracujeme s nimi na tom, abychom jim poskytli řešení. A příležitosti jsou tu i pro ocelářský průmyslu či chemické průmysly.
Znamená to, že technologie je vhodná spíše pro země jižní Evropy?
Samozřejmě, že čím více slunce máte, tím lépe. Průmysl se ale může rozvíjet kdekoliv. Jednou z takových zemí je Německo. Přirozenou lokalitou pro tyto zdroje jsou ale oblasti jako Afrika, Austrálie či Jižní Amerika, ale také Čína nebo Středomoří. Globální oteplování je nicméně globální problém. Pokud se tedy vyhnete výstavbě uhelné elektrárny například v Alžírsku, pomůžete tím celému světu.
Spolupracujete nějak s Afrikou? Její severní část je přeci jen blízko Evropě a jsou tam pouště, které jsou pro takové technologie zřejmě perfektní lokalitou.
Ano, spolupracujeme už nějaký čas. Marocké, alžírské či egyptské instituty už projekty rozvíjejí a mají i funkční elektrárny. Obrovský komplex stojí například v Maroku.
Jak dlouho existují systémy koncentrované solární energie?
První iniciativy se objevily už v sedmdesátých letech během první ropné krize. Je to tedy hodně otázkou vývoje na trhu. Když vzrostla cena ropy, všichni se začali dívat směrem k solárním technologiím. A když cena klesla, všichni na ně zase zapomněli. Fotovoltaiky ale navzdory tomu uspěly a máme z toho radost. U fotovoltaiky je ale problém s ukládáním energie, které je sice možné, ale dražší. Navíc potřebujete technologii, která vám umožní stabilizovat elektrickou síť. Existuje velká šance, že by s tím mohly pomoci právě systémy CSP. Potřeba odstřihnout se od závislosti na ruských zdrojích je pro nás velkou šancí, jen se to bohužel odehrává za nešťastných okolností.
Jak velký je potenciál těchto technologií?
Ve svých prezentacích často používám jeden příklad. Ukazuji mapu severní Afriky a na ní malou černou kostičku, vypadá to jako moucha, která si sedla na monitor. Ta kostička reprezentuje oblast se solárními kolektory, které můžou pokrýt roční spotřebu elektřiny v celé Evropě. Bavíme se tedy o takových rozměrech.
Máme v Evropě nějaké fungující projekty?
Co se týče oblasti výzkumu a vývoje, tak jsme malá komunita, která pracuje na projektech rozvoje solární energie již mnoho let. Co se týče komerčních projektů, právě teď byla ve Španělsku spuštěna výzva na instalaci 200 megawattů koncentrované solární energie, výsledky by měly být zveřejněny již brzy.
Španělsko má ambici stát se lídrem v této technologii?
V Evropě určitě. A není to jen kvůli tomu, že se tam nachází naše zařízení, které bylo teď čerstvě „povýšeno“ na Konsorcium evropské výzkumné infrastruktury (ERIC). Silné instituty mají i Francie, Německo, Kypr, Itálie nebo Portugalsko. Rozhodně nejsme jediní.
Gratuluji k získání statusu evropského konsorcia. Co to vlastně pro vás znamená v praxi?
Jsme teď v první lize evropských výzkumných infrastruktur, stali jsme se členem velice exkluzivního klubu. A Evropská komise nás teď bude samozřejmě více pozorovat, nemůžeme proto zklamat.
Musíte naplnit očekávání, která do vás EU vkládá.
Ano, je to velká zodpovědnost.
A jaké jsou tedy plány do následujících let?
Musíme se jako konsorcium nejprve konsolidovat. Existuje několik institutů, známe se navzájem, ale každý dělá něco trochu jiného. Teď budeme pracovat jako jeden, každý ale musí mít určitou míru volnosti. Musíme se sjednotit a najít synergie.
A pak musíme udělat z CSP komoditu. Pokud chcete dnes instalovat fotovoltaiku na střechu, jdete do obchodu, koupíte panely a můžete si je instalovat. U nás je to jiné, potřebujeme obrovské prostory, abychom mohli být efektivní. Mluvíme tu o velkých zařízení uprostřed pouští nebo průmyslových parků. Například Heineken teď staví velkou CSP elektrárnu, ze které chce dodávat energie do své výrobny piva nedaleko španělské Sevilly. Samozřejmě se o tom hodně vtipkuje, přeci jen jde o pivo, ale projekt o 30 megawattech, který dodává energii do opravdové továrny, to je skvělá ukázka toho, jak lze CSP využít.
Předpokládám, že takové projekty musí být finančně velice nákladné…
To ano, každopádně je to tak trochu příběh o slepici a vejci. Pokud nepostavíme více elektráren, cena dolů nepůjde. Španělsko mělo začátkem století dobře našlápnuto, dotace ale byly nakonec zrušeny a plánované elektrárny nevznikly. Rostou ale v Číně, v Chile, Spojených státech či Jižní Africe. Je jich ale stále jen pár. Abychom srazili cenu určité technologie níž, potřebujeme více elektráren rozesetých po celém světě.
Myslíte si, že by k vám mohlo začít proudit více peněz z evropského rozpočtu?
Řekněme, že to je něco jako Vánoce. Stále na to čekáme.
Článek byl publikován na webu Euractiv.cz.
Aneta Zachová
Aneta je šéfredaktorkou českého zpravodajského portálu EurActiv.cz sledujícího dění v Evropské unii. EurActiv poskytuje soubor aktuálních článků a analýz z různých oblastí evropské politiky v českých souvislostech. EurActiv.cz je česká verze bruselského serveru www.EurActiv.com.
