S respektem k této vládě je třeba uznat, že férová doba hájení  musí být po osmi letech nicnedělání v odstínech tradičního a později moderního populismu delší než sto dnů. Ty už ale uplynuly, i když je počítáme až od zahájení války na Ukrajině. Co vláda udělala kromě schválení dostavby drahých Dukovan? Přes všechno věřím, že je to slušná vláda. Ale musí se nyní zaměřit na následující: spořit energie, všude kde se dá, vypnout ruskou ropu, minimalizovat využití ruského plynu.

Se sarkasmem lze říci, že je těžké stanovit, kde vlastně k předání otěží této vládě došlo – bylo to při vyznamenáních? Byl tam Petr Fiala jako nástupce prezidentského režimu Miloše Zemana? Nebo se se strpěním přítomnosti Martina Nejedlého a nepočetnými dalšími indiciemi stal pokračovatelem této tradice a složil Nejedlému, pardon Zemanovi, lenní slib?

Počítejme raději sto dnů hájení vlády od zlomové historické události, jak to definovala i Angela Merkelová. A kdo jiný by to měl definovat než dominantní politička Evropy minulé dekády, která dnešní situaci do značné míry spoluzavinila? Tedy sto dnů hájení se počítá od dějinného přelomu, slovy ex-kancléřky, od zahájení ruské agrese na Ukrajině.

Už druhý den války odpoledne se k překvapení mnohých ukázalo, že stát Ukrajina funguje. Funguje ve válce, tedy existuje. Dobré je to, co pracuje. Tedy tento stát existuje. Když říkám „tento stát funguje ve válce, bude fungovat i po válce“, je to drobný argumentační faul, pomíjející pozitivní efekty nebezpečí a mobilizace. Odpusťte mi to, přeji si to.

Věřím, že i naše vláda bude souzena po ovoci. Je skvělé nakupovat zemní plyn tajně a utajit to i v našem českém rybníčku. Je taky dobře, že vláda na rozdíl od předchozích dvou neslibuje modré z nebe všem a hned. Anebo aspoň ne úplně hned a pokud všem, tak jenom kousíček  – protože to je to, na co naše země dnes má peníze.

Soláry na všechny vhodné střechy. EU navrhuje balíček, který má urychlit odchod od ruského plynu

Nový spojenec Polsko

Z mnoha slibných věcí kromě návratu k elementární slušnosti a kultuře je tu jedna potenciální změna – budování užšího spojenectví s Polskem. S tím Polskem, které, byť i jako chiméra, bylo naší jedinou možností už v roce 1938, aby to nebylo „o nás bez nás“. Tak jako je to i dodnes o nás bez nás, až už kvůli úspěšnému zabijákovi „evropské“ vlády Paroubkovi, nebo kvůli Babišovi spokojenému se svou osobní dotační plichtou v Bruselu.

Ptám se tedy, co za sto dnů od začátku války o Ukrajinu naše vláda udělala pro vítězství Ukrajiny, Evropy, Evropské unie, evropské civilizace, euroamerické civilizace?

Nakoupili jsme nějaký plyn. Relativně levně, ale bylo to jen náhodou. Pane ministře Síkelo, prosím, v zájmu země nevěřte tomu, že jste to pozdě koupil chytře, prostě to tak vyšlo. Ale je dobře, že už máme solidní rezervu, a ještě jednou desetinásobné díky, že se takovou věc povedlo utajit.

Nekoupili jsme zásobníky, nehnuli jsme prstem, aby je stát získal, nebo aby ČEZ pro stát za kompenzaci udělal to, co chystá provozovat do roku 2095 na účet daňových poplatníků (tedy kompenzovat akcionáře ČEZ) v takzvané dostavbě Dukovan. A propos, zkuste se zaposlouchat do názvosloví používaného v Otázkách V. Moravce a pak zajet do Dukovan. Vidíte tam, prosím, nějaké rozestavěné jaderné bloky? Kromě chladicího okruhu napájeného z přehrady Dalešice, napájeného z potoka Jihlavka (pardon, toto není vize, to je predikce), napájeného holinami kůrovcem zkonzumovaného, dříve smrkového lesa?

Ano, je správné doporučit lidem, aby stáhli termostat. Ale pokud se to udělá v den, kdy je teplota v Praze již 28 stupňů, tak je to účinné opatření opatření snad jen v sídle šampionů v přetápění, tedy v sídle Energetického regulačního úřadu. Toho času shodou okolností v budově vlastněné skupinou EPH (skupina Daniela Křetínského, pozn. aut.), pro kterou není ani tak zásadní prodávat teplo či vyrábět elektřinu jako především přepravovat plyn.

Uhlí tu může být déle, ale jeho konec je jistý. Ekonomicky nevychází, říká odborník z ministerstva

Nebojte se stínů

Tato vláda se však přese všechno chová v základu slušně. V rámci možného dělá kromě národohospodářské pasivity a bezradnosti (umocněné na entou v energetice) vše dobré a možné na přímém válečném poli a výborně si vede na poli diplomatickém. A proto této vládě stále věřím a píši jí. Věřím v pozitivní změnu díky opravdu skvělému složení nové Národní ekonomické rady vlády.

Udělejte vše, co umíte. Nebojte se stínů, natož těch hradních. Pošleme, prosím, Ukrajině maximum zbraní, postarejme se o uprchlíky, integrujme je. Spořme energie všude, kde se dá, vypněme ruskou ropu, minimalizujme využití ruského plynu.

Posílejme Ukrajině tanky v původním slova smyslu – tedy nádrže – prázdné bez ruské ropy. Buďme Evropani, spolupracujme s Poláky nejen na trasách pro LNG, ale i v oblasti jádra a obnovitelných zdrojů. Buďme Češi – ti, co se nevzdávají – protože takoví jsou Ukrajinci. Přiznejme si fiskální situaci Česka a vyhlídky do dalších let, bude to bolet, nebudeme mít peníze kompenzovat všechno.

Lepší je ale hrůzný konec než hrůza bez konce. Lepší je rychlé rozhodnutí války, silnější krátká hospodářská krize než nekonečný střídavě horký a střídavě zamrzlý konflikt na hranicích Evropy, její přetrvávající závislost na fosilních palivech z Ruska a pravděpodobná ztracená dekáda zombie ekonomiky, fosilní energetiky a stagflace.

Jan Palaščák
Jan Palaščák

Vystudoval ekonomii, filozofii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, nyní je studentem Phd. v oboru Řízení a ekonomika podniku na TU v Liberci. První zkušenosti s energetikou získal v oblasti obnovitelných zdrojů, v roce 2011 založil obchodníka s elektřinou a plynem Amper Market. V roce 2018 Amper Market a.s. prodal, nyní pokračuje v podnikání v decentralizované energetice pod hlavičkou společnosti Amper. Posledním projektem je virtuální měna CO2IN založená na obchodu s emisními povolenkami EU.